Vesmír všemi svými silami podporuje naplnění našich tužeb. Je to jeho vlastnost, je tu od toho, abychom každý mohl být sám sebou, žít spokojeně, šťastně, zdravě, dělat, co nás naplňuje a k čemu máme vrozené talenty. Abychom mohli mít vše tak, jak si to přejeme mít. Po všech stránkách se o nás dokonale stará. Aby se to ale skutečně dařilo, aby podpora Vesmíru zcela samovolně směrovala naše životy k vytouženým cílům, musíme to umět nekazit. Znát, jak podpora Vesmíru funguje. Jinak ji nedokážeme přijímat a namísto, abychom se nechali vést kam toužíme, budeme s životem bojovat. Nebudeme chápat, proč přišla situace, která přišla, ani na ni nebudeme umět správně zareagovat. Nabídnutou pomoc, namísto abychom ji s radostí přijali a zužitkovali, obrátíme v problém, který necháme vyústit v katastrofu. Dárek zvaný trénink nepřijmeme, protože v tom, co se právě děje, žádný dárek nevidíme.

Je zákonité, že kdo spolupráci s Vesmírem nerozumí, chová se naopak, než by měl. Mnohé situace a stavy, které prožívá, vnímá mylně jako problémy a komplikace. To, co mu přichází na pomoc, odmítá. Vidí v tom opak toho, než co si přeje, proto s tím bojuje a brání se tomu. Své negativní závěry a reakce považuje za logické, protože někde vidí problém nebo soupeře.

Vidět někde problém nebo soupeře jasně vypovídá o jediném: nevnímám to správně, vidím něco, co existuje jen proto, že to já sám svým zkresleným vnímáním zapřičiňuji. To, co mě přišlo uzdravit, panicky odmítám, utíkám před tím nebo s tím bojuji. Cítím se tím ohrožen, bojím se a dál smutním, čímž si přivolávám další utrpení, jehož zdroj existuje jen v mé hlavě. Situace je bezvýchodná, protože toužím po něčem, k čemu zároveň odmítám dospět. Odmítám umožnit, aby se mé vnímání změnilo a tím automaticky zmizelo vše nepříjemné, co jsem si svým zkresleným pohledem působil. Žiji dál iluzí, že mi ubližuje někdo jiný nebo že mi něco hrozí. Ale tak to nikdy není.

Vesmír nefunguje tak, že nám dává něco, nač ještě nejsme připraveni nebo co ještě vnímáme zkresleně. Ví, že by nám to v tomto našem stavu nesloužilo, nefungovalo, nepřinášelo to, co si od toho slibujeme. Nejspíš znáte z vlastní zkušenosti situace, kdy jste vyměnili partnera, práci, bydlení, jen abyste zjistili, že vše zůstalo jako při starém, jen to prožíváte jinde. Je to proto, že chyba nebyla v tom, co jste opustili, ale ve vás, kde žije dál. Vesmír z nás vychovává sebevědomé jedince, kteří se cítí silní a díky tomu dokážou své talenty a vlastnosti sdílet s druhými — obohacují vzájemnou výměnou je i sebe. Vede nás tedy k tomu, abychom se svých bloků zbavovali, vychovává z nás přirozeně silné osobnosti, nepodporuje berličky a závislosti. To je jediná cesta, jak žít skutečně lépe, šťastněji, spokojeněji, s pocitem bezpečí.

Jak se zbavit strachů? Vesmírný šampión se nebojí nikoli díky pocitu, že je dostatečně chráněn a jištěn, ale proto, že nikde nevidí nic, čeho by se bát měl, žádné nepřátele ani překážky. Nic v něm tedy strach neprobouzí. Jeho klid, spokojenost, pocit bezpečí a jistota jsou dány jeho přirozeným způsobem vnímání. A právě to s námi série tréninků dělá — odnaučuje nás vidět životní situace negativně. Jedině pak se můžeme cítit doopravdy bezpečně, nezávisle, svobodně, být bezstarostní, klidní a šťastní.

Nikdo nedokážeme dávat nic, co v nás není. Lásku, péči, radost, podporu, poskytovat služby… Silný a šikovný se musím nejdřív cítit, mít sám sebe rád. Až pak dokážu přestat se světem bojovat, usilovat o holé přežití, honit se za tím, co si přeji žít nebo mít. Až pak dokážu vše, co ve mně je, zcela přirozeně a samovolně sdílet s druhými a tím pro ně být přitažlivý. Nemohu správně vychovávat děti, dokud se sám necítím bezpečně. Nemohu žít ve fungujícím partnerství, dokud se nedokážu jako partner chovat, dávat tomu druhému svou lásku, podporu a zároveň mu nechávat prostor pro jeho svobodu a nic po něm nevyžadovat. Nemohu mít ani nic hmotného, dokud necítím, že o to dokážu řádně pečovat. Až pak mi to bude skutečně sloužit, až pak jsem pro druhé přirozeně přitažlivý, aniž bych se o něco musel snažit nebo obávat, zda jsem pro ně dost dobrý. To samé platí v zaměstnání nebo podnikání, ve vztazích vůči zaměstnavateli, nadřízeným, klientům, ale také třeba v případě zdraví, financí…

Cestou k našim snům je duševní trénink

Vytrénování je ona dokonalá forma podpory, kterou nám Vesmír servíruje. Takto — formou tréninků — reaguje na naše vize, touhy, představy. V duchu zákona: „Nejdřív ti začnu posílat to, co potřebuješ, a pak ti pošlu to, co si přeješ.“ Jinak řečeno — zapomeňte na naivní idylu, že si začnete něco přát a padne vám do klína výsledek. Takto vypadá pouze ideální (zidealizovaný) případ. Ten se ale od případu reálného liší v tom nejpodstatnějším: chybí mu celá tréninková část, vše nezbytné, co člověk toužící něco změnit nebo si splnit, nutně potřebuje absolvovat.

Není se čeho bát, nic negativního neexistuje

Trénink je nositelem změny. Nic jiného než trénink nás k předmětu naší touhy nepřiblíží. Neexistuje jiný způsob, je marné hledat jinou cestu. Vždy byste se cítili závislí a nejistí, hráli byste si na něco, nač se necítíte, vaše štěstí by bylo podmíněno něčím zvenčí. Kdo tréninky správně vnímá, vítá každý jejich příchod. Dobře ví, že jedině správné zpracování tréninku jej přiblíží jeho cíli. I že právě ve zpracovávání tréninků najde vše, co mu chybí: klid, životní jistotu, sebevědomí, sebehodnotu, lásku, radost, štěstí, bohatství. Nikde jinde k tomu nepřijdete.

Abychom dokázali své vize naplnit, musíme se naučit správně vnímat. Zbavit se iluze, že se nám někdy děje něco nehezkého, že k nám přichází špatná zpráva, nepříjemná situace nebo komplikace. To je výchozí chyba, která v nás probudí strach, smutek či jinou negativní emoci. A potom zcela automaticky dál negativně uvažujeme — vypouštíme vize problému, krachu, nedostatku, neštěstí, cítíme se slabí, nejistí, ohrožení, nemilovaní… Přichází deprese a nakonec se i to, čeho jsme se báli, splní. To vše je zákonitý průběh. To se stane vždy, když začnete špatně uvažovat. Každý špatný výsledek je produktem vašeho vlastního uvažování.

Chyba je v samotném úvodu — v tom, jak danou situaci přijmeme, jak se na ni díváme. Kdo nechápe systém tréninků, vidí ve všem, co jej zaskočí, probudí vnitřní tlaky a rozvíří myšlenky, problém. Kdo ale spolupráci s Vesmírem chápe správně, žádný problém nevidí. Vidí pravý opak — vidí dar v podobě iluze, které se má odnaučit věřit. Přestat vidět něco, co tak není.

Přijímání dárků

Každý, kdo někde vidí problém, podléhá automaticky panice. To je opět zákon, stejně jako vše, o čem tu píšu — nikdo to neumíme jinak. Člověk zaskočený panikou reaguje tak, že se snaží před problémem utéct, zachránit se, dostat se z jeho dosahu. Dělá vše jen ne to jediné, co udělat má. Kdo ale vidí dárek, automaticky to jediné správné udělá. A udělá to i rád — dárek s chutí přijme a nechá na sebe působit jeho kouzlo.

Nerozlišuji, nebojuji, vše přijímám

Abychom dokázali s Vesmírem spolupracovat, přijímat dárky, které nám posílá přímo do cesty a tím si uměli plnit své vize nebo opravovat to, co nám v životě nefunguje, musíme se naučit správně vidět to, co k nám chodí. Spočívá to v následujících pravidlech:

Nerozlišuji na dobré a špatné. Vše ze škatulky „Špatné“ přesunu do škatulky „Dobré“ a to bude už navždy má jediná škatulka. Tak totiž vypadá svět, když se na něj dívám nepokřiveně. Nepřítel je jen to,co se rozhodnu za něj považovat.
Nic neodmítám. Nebojuji s ničím, co přijde, ničemu se nevyhýbám, před ničím se nesnažím utéct. Nemám strach se čemukoli postavit tváří, přestože to ve mně (zatím) vyvolává vnitřní tlaky. Právě tak — že ve mně vyvolají neklid a tlaky — vypadají všechny tréninky. Jsou to myšlenky, zprávy a situace, které mi Vesmír poslal, aby se mi splnil můj sen. Mají za úkol mě neklidu zbavit, v tom je ten dar.
Vše přijímám. Každý trénink vnímám jako dárek a dělám to, co se s dárky dělá — jdu si jej naplno užít. Nechám jej na sebe působit jeho plnou silou. Vychutnám si své vnitřní tlaky až do konce, dokud samy neodezní. Tím jsem veškerou hodnotu, kterou v sobě „dárek-trénink“ obsahoval, zhodnotil, zužitkoval. Jeho síla přešla v moji sílu, očistila mě. Přesně to Vesmír chtěl, právě proto mi dárek alias trénink poslal. A bude mě takto obdarovávat dál tak dlouho, dokud nebudu kompatibilní se svým snem, vizí, s tím, co si přeji žít. A pak mi pošle výsledek, protože už je jisté, že mi přinese radost namísto starostí.

Co je trénink

Trénink je vše, co mě vyvede z klidu. Každá negativní myšlenka, situace, osoba, vzpomínka, představa. Vše, díky čemuž se přestanu cítit v pohodě.
Trénink je dárek. Nepřichází proto, aby mi ublížil, ale aby mě osvobodil.
Trénink musím přijmout. To je jediná správná reakce, vše ostatní je chyba. Mám se mu postavit a nechat na sebe jeho tlaky působit tak dlouho, dokud samy neodezní.
Ničemu negativnímu neuvěřím. Nic negativního, co se mi během tréninku honí hlavou, neberu vážně. Je to jen výplod mých iluzí, který se právě tím, že to v sobě nechám běhat, spálí. Většinou ne úplně a bude potřebovat více opakování, ale podvědomý blok se vždy oslabí. A o to jediné jde.

Odpovědi Tarotu jsou vždy správné. Můžeš se na ně tedy plně spolehnout. Jejich správnost zajišťuje tvá intuice, šestý smysl, kterým jsem vybaveni právě k tomu, abychom s Vesmírem mohli komunikovat, čerpat z něj vše, nač se potřebujeme zeptat..

Využijme Tarot pro osobní rozvoj k tomu, aby sis mohl udělat obrázek o tom, jak jsi na tom aktuálně v různých životních oblastech. Zjistíme, jak dané oblasti vnímáš, zda přirozeně, anebo v sobě nosíš nějaké podvědomé bloky, které by zasloužily vyčistit. Na každou životní kartu si v následujícím testu otoč kartu. Na ní najdeš odpověď. Nakonec si můžeš k výkladu připsat poznámku a celý si jej odeslat emailem.