Tvořit dokážu jen to, co mi přijde samozřejmé

Člověk je na světě od toho, aby uskutečňoval své záměry. Je k tomu předurčen, má pro to všechny předpoklady.

Zároveň každému z nás něco „chybí“, aby měl život smysl — potřebujeme se učit, vnitřně růst, aby v nás naše tvořivé schopnosti dozrály — až pak je budeme schopni používat.

Stav, kdy v člověku něco dozrálo, se pozná jednoduše — přijde mu to normální a samozřejmé. Vůbec o tom nepřemýšlí, nevidí v tom žádní potenciální problémy, Necítí potřebu to nijak rozebírat, ani o to usilovat, bere to s klidem jako úplněou samozřejmost — „To je jasné, že to půjde“.

Dokud věci takto samozřejmě necítíme, jsme takzvaně nezralí. Na tom není nic špatného, jen se potřebujeme adekvátně chovat — zrát. A to bývá kamenem úrazu, protože člověk obvykle neví, jak se to dělá.

Nezralý člověk potřebuje studovat. Jenže je důležité, co. Pomiňme ty, kdo se mic učit nechtějí, bavme se o těch, kdo chuť mají. Oni si zpravidla neuvědomují, že proces zrání = proces změny cítění. Nejedná se tedy o znalosti odborné, ale jde o změnu svých názorů na život jako takový.

Můžete být odborník, jaký chcete, šikovný, vzdělaný, talentovaný, ale chybí-li vám přirozené cítění, k ničemu vám to není, protože to nedokážete takzvaně „prodat“. Člověk je zvyklý vymýšlet různé strategie, ale málokdy jej napadne, že je potřeba projít generálkou svého pohledu na život. Že nepomůže nějaká rada, kurz, terapie, série přednášek, že situace vyžaduje něco jiného — pochopit život.

Zralý neboli ten, kdo chce tvořít, se potřebuje cítit bezpečně v nejistotě. Žít s pocitem — vůbec netuším, co bude a jak se vše podaří, ale je jasné, že bude dobře a bude se dařit. A tohle be změny logiky nejde nikdy cítit.“]Blockquote

Pojem „pochopit život“ znamená tomu životu skutečně porozumět. Potřebujeme se stát „odborníkem na život a jeho fungování“, člověkem, který má v krvi (ne v hlavě) úplně jinou logiku než měl. Komplet, žádné chytré řeči, ale skutečné chápání života, jeho pravidel, což v praxi znamená — přesně vím, co se kdy děje a jakou to ode mě vyžaduje reakci. Vůbec nepřemýšlím, já jen jasně cítím.

Pak jste zralí neboli — vše vám přijde samozřejmé ne teoreticky na papíře, ale v reálu. Vy tu samozřejmost cítíte. Přijde vám jasné, že věci fungují, že můžete žít tím, co vám vyhovuje, k čemu vás to táhne, ale nejen to. Vy i jasně cítíte svoji jedinečnost, sebehodnotu a hodnotu toho, co chcete dělat. Cítíte své místo na Zemi, své jedinečné postavení i zájem, který o vaše konání, ať je jakékoli, je a vždy bude.

Tohle je zralost, k níž vede duchovní cesta neboli transformace logiky člověčí v logiku životní. Člověk tím najde sám sebe, uvědomí si svoji hodnotu, schopnosti i důvody, proč je takový, jaký je. Získá pevnou půdu pod nohama, nutnou, aby život bavil a jel jako po másle, aby byl skutečnou radostí, bez starostí, pocitů ohrožení a závislosti.

Žít bezstarostně v nejistotě, i tak se dá nazvat zralost, nutná podmínka správného fungování, nezbytná, aby život skutečně fungoval a my mohli nerušeně tvořit.

Blockquote