Umírám buď já, nebo mé staré názory
měna je život. Změny do života patří, je na nich celé žití postaveno. Karta XIII. Smrt učí tomuto fenoménu rozumět, což zahrnuje několik aspektů.
Jednim z nich je pochopení, že člověk se má měnit. Ona „změna je život“ se tedy týká člověka samotného.
Ono se ani nic jiného měnit nedokáže. Život se přizpůsobuje našim změnám, takže když se neměníme, nemění a nevyvíjí se vůbec nic.
Kdo se nemění, nežije. Se životem namísto toho bojuje, protože vše, co jej měnit přichází, vnímá jako problémy. A tím se to celé zasekne — člověk namísto aby měnil své názory, bojuje s problémy. Nepochopil hru. Jeho život se stává kolotočem stále téhož.
Kde není vývoj, tam přichází destrukce. Člověk namísto aby se vyvíjel, umírá. Umírá v každé situaci, kterou vnímá probelmaticky. Děje se tedy opak, než by se dít měl — situace, které chodí člověka posouvat dopředu, mu začnou přinášet utrpení. A chátrání, duševní i fyzické.
Seberozvoj je přirozená medicína. Učí životu porozumět, aby přestalo docházet k bojům a umírání. Aby nezdravé chování nahradilo chování uzdravující, povznášející, obohacující a posilující. Vše v životě se správně řeší prevencí. Vůbec nedopustit, aby k něčemu (sebe)destruktivnímu docházelo. Tak to má být, to jediné dává smysl.
Proto je tím správným prostředkem, jak žít, seberozvoj, který člověku přesně vysvětlí, jak život funguje a naučí jej se chovat v souladu s tím. Nebude pak s čím bojovat a čeho se bát, život se stane úžasným procesem vědomého a cíleného tvoření ideální reality. Žití pro radost, jednoduché, užitečné, efektivní a naplňující.
Smrt v Tarotu tedy neznamená smrt naši, ale smrt všeho, co nám v žití brání. Všech názorů, které jsme si sami vymysleli nebo je vstřebali od okolí, které ale nejsou reálné a proto nám ubližují. Proto je ta Smrt hezká, milá, je to naše kámoška a pomocník.
Je tedy dobré chápat, že bez zbavení se všech svých bloků (nereálných názorů) nikdy žít nezačneme. Budeme bojovat (méně či více, ale to je jedno), a to žití není. To je život ve válce, ale k žití je potřeba mír.
Život je boj, jen když mu člověk nerozumí. Stejně tak je život hrou na jistoty, když mu člověk nerozumí. Cítíme se totiž ohroženi, proto. Nevíme, že není důvod se čehokoli obávat, protože život není velká koule, na které jsem se narodil, abych bojoval o svou existenci, ale dokonale inteligentní prostředí, které mě ve všem neustále podporuje, pečuje o mě a samo plní mé záměry, aniž bych se o cokoli musel starat. Ovšem…
…jen z apodmínky, že mu rozumím, jelikož jedině tak tu dokonalou péči k sobě pouštím. Jakmile začínám vidět černě, jakmile začínám něco vymýšlet, propočítávat a podmiňovat, odstřihnu se od podpory a pasuji se do role, kdy na věci chci chodit sám. Rozumem, tedy nereálnou dedukcí.
Je to dost nevděčná role, protože vše do té chvíle jednoduché a automatické nahrazuji snažením a svými vlastními aktivitami duševními i fyzickými. Život mě nechá, nesmí mi v tom bránit. On jen čeká, jestli mě to někdy nepřejde, připraven se o mě zase starat začít.
Tarotová Smrt tedy radí — přestaň bojovat, usilovat a vymýšlet, a nauč se namísto toho životu rozumět. Měň sám sebe, pochopením a sebezmenou. To je ta správná cesta, cesta těch „správných“ smrtí. Nechej v sobě zemřít vše, co ti neslouží. A začneš žít, uzdravíš se a zdravý, silný, bohatý a spokojený navždy zůstaneš.
Jsou to tedy naše názory, co má umírat, o jejich smrtích je život. Smrt má kosit názory, aby člověk mohl žít. Tak se to hraje. A seberozvoj je nauka, která člověku dá potřebné schopnosti. Jde to ale hrát i naopak, trvat na starém a denně umírat.
Bez smrtí se žít nedá. Je ale na člověku, zda se rozhodne umírat on, anebo začne kosit názory, které jej svazují a vysávají z něj životní sílu.
