Vděčnost je motorem bohatství

Jednou z nejdůležitějších vlastností lidského podvědomí je vděčnost. Máme-li ji správně nastavenou, jsme vděční úplně za vše, bez výjimky — vděčnost je náš trvalý vnitřní stav, na pozadí ji neustále cítíme.

Právě tím je skuteční vděčnost liší od té „normální“, kdy je člověk vděčný jen sem tam, protože si vůbec neuvědomuje, co mu život přináší v jeho prožitcích.

Co je proměnlivé, není skutečné, právě pro onu proměnlivost, neboli podmíněnost. Dokážeme se dobře cítit jen za určitých okolností. Na tom ale nic není, to dokáže každý, proto to je i k ničemu.

Aby se z „obyčejného“ stalo trvalé neboli opravdové, je potřeba Vědět. Vědět, jak funguje život a co se kdy děje, čímž se zcela změní náš pohled na věc. Uvidme, co nám dříve unikalo, a stejně tak dokážeme vnímat a čerpat, co jsme dřív nevnímali a nečerpali.

Bez Vědění to nejde proto, jelikož ten správný pohed lidská mysl nevydedukuje. Ona jej jen pochopí, pokud jí je předložen a vysvětlen. Ale sama na to nepřijde, protože uvažuje úplně jinak.

Trvalá vděčnost za vše vychází z pochopení, že vše jsou dary, ať se to momentálně jeví jakkoli. Chápeme-li, co se kdy děje a proč, dokážeme onen dar vděčně čerpat — vidíme jej, a následně i pochopíme něco, co jsme dřív nechápali.

Pochopením nového se trvale obohatíme. A právě to je ten dar — trvalé obohacení v podobě nového pochopení.

Je dobré zde připomenout, že v životě správně funguje a přináší radost jedině to, co je správně chápáno. A proto nic cennějšího, než nové pochopení, neexistuje. Přinese nám trvalé obohacení. Něco, co nás dříve zneklidňovalo, nám začne dělat dobře i přinášet dobro.

Život je kontinuální proud situací, které v sobě bez výjimky nesou skrytá pochopení, neboli skryté dary. Záleží ovšem na člověku, zda se ony dary (které k němu denně chodí) naučí přijímat, anebo je bude dál nechávat bez povšimnutí.

Tím se i vysvětluje, proč se člověk, který se dá na seberozvoj způsobem, který jej učí si všímat každodenních darů, začne rychle měnit a vzdalovat ostatním. Začíná čerpat, co dřív čerpat nedokázal.

Každý člověk je nějak nastaven, aniž by na tom měl nějaký aktivní vědomý podíl. A každý bez výjimky je i v rámci svého nastavení zablokován, aby měl možnost čerpat ze svých prožitků a tím se mohl měnit k lepšímu on i jeho život.

Kdo čerpat ze svých prožitků nedokáže, je odsouzen žít tak, jak jej to bez jeho přičinění nastavilo — nedokáže s tím hnout, nedokáže se měnit a posouvat své hranice, čímž i jeho život zůstává, jaký je. Je odsouzen stále narážet na své mantinely a svými nárazy se frustrovat.

Teprve pochopením se vše otáčí, ze života mizí problémy i překážky a člověk se naráz baví i tehdy, kde se dřív trápil. Naráz si může dovolit, co dříve nemohl, naráz mu funguje, co dřív bolelo.

Součástí Vědění je i pochopení, že tu nikomu nic nehrozí, nic nás netrápí, nic neprožijeme jen tak, zbytečně, ani ke své újmě. I to běžně člověk vidí jinak, a proto se každou chvíli cítí ohrožený, zklamaný, osamělý, slabý, nejistý, svázaný, a pak nedokáže žít spokojeně ani svobodně.

Život je prostě přesně takový, jak se na něj naučíme dívat. A právě tím je kouzelný.