Vděčnost je motorem hojnosti
děčnost je výrazem pochopení, že vše jsou dary, které jsme dostali a nadále dostáváme. A že ten proces „dostávání darů“ přesně odpovídá našemu vztahu k nim.
Jsme-li za své dary vděční, pečujeme o ně a ochotně je sdílíme, pak takzvaně „udržujeme koloběh hojnosti“ — do našeho života chodí další a další dary a nám se daří lépe a lépe.
Pokud si svých darů nevážíme, případně trpíme tendencí se díky nim povyšovat nebo jich zneužívat, obrátí se život proti nám. Vesmír jednoduše zařídí, aby se nám dobře nevedlo. Resp. zařídí se to „samo“, protože vesmírné zákony jsou nastavené tak, aby se vše dělo automaticky, aby na nic nikdo nemusel dohlížet. Jde o projev známého zákona akce a reakce — co dáváš, to sklízíš.
Abychom byli skutečné vděčnosti schopni (nepleťme si ji s poučkami, vděčnost musí jít od srdce, být opravdová), potřebujeme si nejdříve uvědomovat, jakými dary jsme vybaveni. Každý jich máme spoustu k dispozici od samého narození, od naší duše, těla, smyslů, schopností po talenty a možnosti jejich uplatňování.
Terve to, co je vědomé, může být opravdové. Jen pak je možné vděčnost začít vnímat a čím dál víc ji i cítit. Souvisí s tím sebehodnota, která je měřítkem naší přitažlivosti. Každý člověk sám sebe hodnotí podle toho, do jaké míry si je vědom svých darů. Svých schopností, talentů a jedinečnosti. Je tedy úplně jedno, pro co se kdo na svět narodil, podstatné je, zda je se sebou spokojený a váží si sebe takového, jaký je. Pak bude spokojený, šťastný a také vděčný, čímž zajistí, že mu život funguje, je zdravý, bohatý a dokáže žít po svém tak, jak mu vyhovuje.
Vděčnost je výrazem zralosti proto, že nezralý trpí tendencemi si svých darů nevážít. Buď si je neuvědomuje, a pak se sebou není spokojený, anebo se naopak vyvyšuje a trpí tendencemi svých darů zneužívat. Ani jedno mu neslouží, naopak, škodí si, od hojnsti se sám odstřihává — bude narážet, než mu to dojde a změní se.
Vděčnost přímo souvisí s bohatstvím, bez ní bohatí nikdy nebudeme. Měla by se stát naším každodenním životním stylem. projevování vděčnosti úplně za vše, na denno denní bázi, je známkou pochopení a onou tajnou ingrediencí bohatého žití. Teprve potom se s hojností doslova roztrhne pytel a život se začne měnit nebývalým způsobem.
Vděčnost, protože jde o skutečnou hodnotu, v sobě neprobudíme na povel ze dne na den, potřebujeme ji v sobě pěstovat. Právě výše zméněným každodenním děkováním za vše, co umíme, máme i ještě nemáme, co si přejeme, co si už můžeme dovolit i za své vize, které nás vedou dopředu.
S vděčností se pojí i krása — vděčný člověk je přitažlivý sám o sobě. Nejen vůči lidem, ale všemu dobrému. Vděčnost je cesta vpřed. K uzdravení, bohatství, radosti, štěstí…, prostě k hojnosti.
