Děláním minima dosahuji maxima
právně žitý život je minimalistický. A to hned ze dvou hledisek. Tím prvním je minimalismus v tom, z čeho se ten život skládá. Obsahuje vše potřebné, ale nic navíc. Nic zbytečného, protože to jen kvalitu žití sráží, odvádí od toho, co je užitečné, obohacující a naplňující.
Druhé hledisko životního minimalismu je, jak ten život vedeme. I na to je potřeba jiná logika, abychom chápali, jak zde věci fungují. Pak i pochopíme své role, jimiž si sloužíme, i že vše navíc je kontraproduktivní.
To zase jen hlava se nám bude pořád snažit namlouvat, že víc je víc a tedy i líp. Že velký dům je lepší než akorát, deset hrnců je lepších než dva. A stejně tak že čím víc makám, tím líp. Že ještě musím tohle a tamto, a když stihnu ještě toto a tamto, něčemu to pomůže.
Ano, je to logické, ale naprosto v rozporu s životem. Tam to je jinak, a vysvětlím proč — život funguje sám. Což obvykle nevíme, my si o něm myslíme, že stojí, a fungovat začne, až když začneme sami něco vymýšlet a dělat.
V tu chvíli jej začneme brzdit, jen si myslíme opak. Snažíme se dělat víc a víc, ale tím jen silněji šlapeme na brzdu.
Aby to nebylo tak jednoduché, je v tom minimalismu potřeba přesně vědět, co dělat. A tím se dostávám opět ke třem částem naší školy, z nichž vypadnou tři techniky.
A ty tři techniky nejsou ničím jiným než těmi našimi třemi úkoly, jimiž svůj život vedeme tak, aby vypadal, jak si přejeme, a zároveň přinášel hojnost ve všech ohledech.
* Dřív jsem učil, že máme úkoly jen DVA. A ten druhý jsem dělil na dvě fáze. Došlo mi až nedávno, že šikovnější bude z toho udělat úkoly tři. Nic se tedy nemění, jen nově už tedy plníme úkoly TŘI namísto jednoho + jednoho dvoudílného. Víme jaké, a odnaučujeme se dělat vše navíc.
Připomínejme si, že míň je víc, protože vše funguje přesně naopak, než se zdá.
