Vše funguje, když dokážu neřešit prostředky

Začnu životním zákonem, který říká — funguje vše, od čeho nic nechceš. Tedy vše, čemu chceš dávat, a nic, od čeho něco očekáváš.

K tomu dodám i důvod, proč to tak je: každý člověk dostal vše, co ke svému štěstí potřebuje, hned do začátku — narodil se s tím. Nic nám tedy nechybí, proto nám nemá život víc co dávat. Vše už máme, jde jen o to, zda si svůj potenciál uvědomujeme a bavíme se jím, anebo si jej vědomi nejsme a tak koukáme kolem a své štěstí hledáme okolo.

Každý, kdo od života něco chce, si tedy neváží toho, co v sobě nosí, a namísto aby se bavil tím, že svůj potenciál denně používá a rozvíjí, hledá štěstí tam, kde není a odkud tudíž ani nepřijde.

Všichni jsme se narodili se stejným záměrem — abychom si užívali sami sebe. Abychom se takzvaně seberealizovali = používali své vrozené talenty a schopnosti. To je totiž i to jediné dokáže člověka naplňovat — seberealiazce.

Mnozí se na život koukáme jinak, vymýšlíme fantazie, jaké by to bylo, kdyby… Případně svou seberealizaci (ve smyslu práce) vnímáme jako způsob, jak vydělávat peníze. Obojí je špatně, proto koukáme-li některým z uvedených způsobů, budeme s životem bojovat.

Člověk, který se nekouká na věci z těch správných (přirozených) úhlů, se necítí spokojeně. Nejde to, protože nevidí věci, jaké jsou, a tudíž mu ani nepřinášejí to, co by měly. Narušuje přirozenou harmonii, kdy mu jeho pohled nevrací to, co by měl.

Kdo něco „řeší“, nežije pro radost. O něco mu jde. Za smysl života si člověk může dosadit cokoli, ale jedině žití čistě pro radost vše nastaví do podoby, kdy život funguje a naplňuje.

Nespokojený pak zákonitě ke své spokojenosti něco potřebuje. Nespokojenost je generátorem fantazií — člověk vymýšlí, co by mu udělalo radost, a to „něco“ je vždy to, co nemá. Nespokojený si totiž myslí, že mu něco chybí. Svou nespokojenost svádí právě na tu absenci „něčeho“, po čem si myslí, že touží, protože by jej to z nespokojensoti vytrhlo.

Nikdy to tak ale není, každému člověku bez výjimky chybí jediné — radostná seberealizace. Takový pohled na ni, který ji postaví na čelo jeho „hitparády hodnot“.

Někdo se v práci nervuje, jiný honí, nudí, snaží…, a někdo se baví. Jen tomu poslednímu o nic nejde. Ten pracuje proto, že se baví tím, co dělá. Jde mu jen o to dělání jako takové, o trávení času tím, co mu přirozeně jde. Dělá mu radost jeho vlastní užitečnost. Neřeší pak ani zákazníky, ani peníze. Není to pro něj podstané, a proto mu obojí funguje.

Jakmile si člověk správně nastaví své pohledy, život jede i baví. Jelikož je seberealizace základní pilíř celého žití, je potřeba začít správně právě zde. Jakmile to tady skřípe, skřípe celý život, který pak vypadá jako bludný kruh.