Vše se v dobré obrátí, když…

Na Silvestra něco starého končí a před námi se otevře nové. Vždy po odchodu starého se otevírají dveře a Vesmír se nás vždy ptá — „A jak to chceš mít dál?“

Je dobré chápat, že nejsme žádné oběti okolností, ale svobodní tvůrci svého osudu. Změny k životu patří, ale to vůbec neznamená, že jsme jimi nějak ohrožováni. Ani náhodou!

Každá změna od nás jen odděluje to, co už přirozeně dospělo do svého cíle. Tím ale není nijak dáno, co bude dál. To záleží jen na nás, na tom, jaké představy si o svém nadcházejícím žití uděláme. Na tom, jak se dokážeme zachovat.

Život se přizpůsobuje našim úvahám, plní naše očekávání — naše představy, naše vize, naše obavy… Je jen na nás, jak si budeme svou budoucnost malovat. V životě jde vždy jen o to, jak uvažovat dokážeme. Jak jsme se svými myšlenkami zvyklí nakládat.

Jde o to dokázat očekávat to, co chceme prožívat. A prvním krokem k tomu umění je právě pochopení, jak život funguje. Že není žádnou mojí autoritou, ale mým podřízeným. Že jen připravuje příležitosti a čeká, jak na ně budu reagovat, jaké úvahy spustím.

Aby to nebylo úplně bezduché, je potřeba to pochopení dostat do krve. Změnit své uvažování, což v Tarotu symbolizuje právě Viselec. Jeho obrácená poloha hlavou dolů signalizuje, že každá životní změna spočívá v otočení svého myšlení. Vše, co nefunguje, jak má, co potřebuje opravit, se vyřeší změnou mého uvažování. Otočením o sto osmdesát stupňů, přesně jak to udělal ten Viselec.

Umět očekávat to nejlepší, za všech okolností. To je ten správný stav, který udělá ze života ráj. Odnaučit se reagovat na okolnosti a namísto toho se stát vědomým tvůrcem své reality, své budoucnosti. Tím, koho změny nechávají v klidu a působí mu radost. Namísto obav se člověk těší, jak se jeho záměry nečekaným způsobem naplní.

Můžeme to také nazvat „umění pouštět“. To je to samé — každá (ne)čekaná změna mi působí radost. Pouštím doslova rád. Peníze, lidi, vše přežité, nevyhovující, nesouznějící. Už jsem se vnitřně „viselecky otočil“, už to vnímám naopak. Už se nesnažím ničeho držet, ohlížet se zpět a škudlit, ale naopak — vše s chutí pouštím. Dávám tomu svobodu a přijde-li na to a je potřeba pustit, udělám to s chutí a láskou.

A Vesmír? Ten je rád, že si konečně rozumíme. Že konečně může dělat, co je celou dobu dělat nachystaný, ale já mu v tom úspěšně bránil. Doplňuje, nahrazuje, stará se, abych vše měl a měl toho dost a měl to takové, jak mi vyhovuje a — ještě lepší. Ještě mnohem lepší, než si dokážu představit. Aby — to bylo vždycky překvapení. Abych padal na zadek vděčností.

Tak vypadá spolupráce s Vesmírem. Tak vypadá žití podle vesmírných zákonů. Tak vypadá život poté, co jsme vyměnili dojmy za vědění. Opustí nás starosti a začneme si užívat sami sebe. Už není autoritou svět, ale já. Už nemusím, už jen chci. Už neřeším, už si jen přeji. Už nemám starosti, už se jen těším a jsem vděčný.

Koukneme-li na rok 2019 numerologicky, vyjde nám jeho ciferný součet 2 + 0 + 1 + 9 = 12. A právě ta dvanáctka je číslem Viselce. Náhoda? Náhody neexistují. Takže?

Přejte si, co chcete. Já zůstanu konzervativní a budu i dál přát lidem žití podle vesmírných zákonů. A bavit se tím, že tu přeměnu pomáhám těm odhodlaným uskutečnit, protože právě to jsem já.

Přeji nový rok takový, jaký si zasloužíte. On ani jiný být nemůže a nebude.