Za devatero horami a temnými lesy…

Umět jít za svým cílem, to je poselství Krále Mečů, který ví, o čem život je. Je to mistr v chození si za svými cíli, a jelikož je to král elementu Vzduch neboli „myšlení“, má v o tom hlavě jasno.

První, co o tom ví, je fakt, že jedině tak má život smysl. Resp. jedině tak bude naplňovat — když si dokážeme chodit za svými cíli a dojít si pro ně.

Kdo to neumí, bude se v životě cítit tak nějak napůl. Trochu spokojeně a trochu jako oběť okolností. Takové to „znáš to, docela dobré, ale mohlo by to být lepší“. Tím ten člověk říká, že žije kompromis, ze kterého není nadšený ani zdrchaný.

Umění si chodit za svými cíli je tedy uměním nežít v kompromisech. Ale zároveň je s tím spojena schopnost se nebát. Ta spojitost je přímá, protože na cestě za svým cílem potkáš všechny své démony.

Démon není nic jiného než představa problému. Nahání strach nebo provokuje něco řešit, případně obojí. Každý v sobě nějaké takové představy nosíme a život je hra, která nám nabízí možnost je všechny překonat. A to jde jedině, když jste — cílevědomí. Neboli když cítíte, co vás láká (nebo co je pro váš život aktuálně důležité) a dokážete se za tím vydat.

Už to samo o sobě je první zkouška, kterou člověk potřebuje překonat. A budou následovat další a další, iluze za iluzí. Kromě jiného proto, že cesta za vaším cílem nikdy nebude vypadat tak, jak si představujete. Říká se tomu dobrodružství a v praxi to znamená, že ať vymýšlíte, jak vymýšlíte, bude to vždy jinak.

Život je tak zařízený, aby nešel očůrat. Aby se nestal vyspekulovatelným. Věci prostě musejí jít nečekanými cestičkami, jinak by životní cesta neplnila svou roli. Ale hlavně — nedala by člověku to, co mu nabídnout dokáže — skutečné žití.

Znít to může divně, ale skutečně žít se musí umět a dokáže to jen zlomek populace. Stačí vzpomenout na pohádku třebas o Honzovi. I on byl jediný, kdo opustil rodnou vesnici a vydal se přes hory a řeky do temných hvozdů, kde jej čekalo kde co. A teprve na konci princezna a půl království, neboli životní láska a hojnost.

Dá se říct, že Tarot učí, jak pohádkově žít. Jak přestat vidět problémy a bavit se setkáváním se svými démony. Dává k takovému žití návod. A kromě jiného říká — musíš se stát nezastavitelným. Jen tak poznáš, co hned tak někdo nepozná a budeš žít to, co hned tak někdo nežije.

Tarot je nástroj, který dokáže změnit přežívání v žití. Bude to husté, ale zároveň krásné, protože bez hustoty krásu nepoznáš. Husté v žádném případě neznamená špatné, jen — husté, aby člověk poznal, jaké to je, když tluče srdce.