Úspěch je pro mě samozřejmostí
do by si nepřál, aby se jeho přání sama plnila. Svět, ve kterém se to děje úplně samozřejmě, není žádný vysněný, pohádkový, ale ten náš. Je tak nastavený, my to jen nevíme.
A jelikož to nevíme, fungujeme v rozporu s tím, abychom žili jak chceme. Vymýšlíme si překážky, problémy, důvody, proč tohle nebo tamto nemůžeme.
Ve skutečnosti si to přejeme. Všechna omezení a zákazy vysíláme do éteru a ten „éter“ zařizuje, aby se nám vše plnilo přesně tak, jak o tom uvažujeme.
Přát si se musí umět. Nebo vyjádřeno možná ještě lépe — člověk toho musí být schopen. Musí svým přáním věřit, a právě to se neděje.
Život funguje úplně jednoduše, je to proces, kdy si člověk v jednom kuse něco přeje a Vesmír mu to plní. Nic víc se neděje. Tento jednoduchý model se jen neustále opakuje. Aby to ale nebylo jen tak, je člověk vystavován zkouškám, kde má svou důvěru potvrzovat.
No, a on ji často nepotvrzuje. To je celé. Jakmile začne něco řešit, hodnotit, rozebírat, už si (nevědomky) přeje něco úplně jiného než by skutečně chtěl. A už to jede, už to frčí, už se mu to plní.
Vše hodnotné je za odměnu, a proto není nic zlého na tom, že člověk nedokáže žít, jak si přeje. Život nás netrápí, ale motivuje. A už ta samotná schopnost se namotivovat a namísto bojování a snažení se jít učit je první zásadní krok ke kvalitě.
O tom, jak může být život skvělý, si čte kde kdo. A přestože to krásně zní, mnozí zůstanou jen u toho čtení. A možná ještě zkoušení. Ale jít do toho rovnýma nohama, naplno, to už chce něco navíc.
Láska, naplnění, zdraví, bohatství, sebedůvěra, spokojenost — to vše jsou hodnoty, proto nejsou pro každého. Ony jsou jen každému nabízeny, ale to neznamená, že po nich každý sáhne.
Mnozí saháme jen po tom, co je snadné, rychlé nebo laciné. Stačí si uvědomit, kolik lidí třeba pravidelně cvičí nebo zdravě jí. S bohatstvím a jeho rozvíjením to je totéž — vyžaduje pravidelnou péči. Něco to stojí. Klade to na člověka nároky.
A to už se ne každému líbí. To už si lidé rozmýšlejí a vracejí se zpátky do svých vyjetých kolejí, kde jim dobře není, ale je to pohodlné. Kde toho spoustu musejí, nesmějí a nemohou, ale — je to pohodlné. A zabít čas je tak snadné.
Život se dá trávit záplatováním kompromisů, anebo bez nich. V každém případě ale platí, že kvalita života přesně odpovídá našemu přístupu k němu. A to je fér.
