Mám sám sebe, tudíž vše
ýt sám sebou. Svobodný, nezávislý, nespoutaný, jedinečný. Cítit hluboký soulad se svým nitrem. Cítit se silný, spokojený, věřit sobě a životu, spoléhat sám na sebe, být sám sobě všeho zdrojem.
Pak jste sví. Našli jste se, zbavili se všech dogmat, posudků, snah se někam zařadit, s něčím se ztotožňovat, o něco se snažit, nějak se tvářit.
Stejně tak už vás přešla potřeba cokoli a kohokoli hodnotit. Právě proto, že už chápete, co znamená jedinečnost a že každý jedinečný jsme, proto neexistují žádné škatule, do kterých lidi házet. Neexistují měřítka, jak má kdo vypadat, jaký kdo má být, jaké má mít potřeby, touhy, názory.
Svoboda přichází až se schopností dát volnost sobě i všem ostatním. S láskou vnímat svět se tomu říká. Nechtít, abychom byli stejní, ale užívat si jedinečnost nás i našich životních příběhů.
Móda, politika, názorové nálevny — to vše nám přichází říkat, jací máme být, co si máme myslet, jak se máme oblékat. A my to děláme, my to posloucháme, protože…
…nejsme sví. Neumíme to, protože za svou autoritu nepovažujeme sebe, ale okolní svět. Stavíme jej nad sebe, věříme mu víc než sobě. Je pro nás velký a my v něm malí. A tak posloucháme, přizpůsobujeme se.
Vlastenec nebo Slávista, ani jeden nejsou nic víc než ti, kdo postavili život na jiné autoritě než na sobě. Chtějí se k něčemu hlásit, někam patřit. Bez toho neví, čí jsou, proč žít, co dělat, jak se tvářit, co si myslet.
Stádo má spoustu podob. Ale jelikož jsme každý jedinečný, bude stádo vždy jen kompromis, protože nesdružuje stejné. Stejní neexistují. Proto v tom stádu budou všichni dělat, co chtějí i co nechtějí.
Budou se přizpůsobovat i handrkovat. Budou si „pomáhat“ a zároveň spolu bojovat. A v obou případech budou — od sebe navzájem něco chtít.
Jelikož vesmírný zákon akce a reakce zajišťuje, že „vše, co od života chceš, nedostaneš, protože to nejde“, bude jim pořád něco chybět a tak to budou hledat, nenacházet, kompenzovat, hledat, nenacházet, kompenzovat…
Sebe našel ten, kdo žije sám sebou a sám sebe i sdílí. Je mu dobře, proto netrpí potřebou řešit, co se děje kolem, co si kdo myslí, nač si kdo hraje, co kdo hledá a dělá, komu co chybí. Ani se za ničím nežene, vystačí si sám. A právě proto je přitažlivý a život mu sám přináší vše potřebné a chtěné.
Najít sebe znamená najít vše, protože jste našli právě tu svou jedinečnost, se kterou jste se naprosto ztotožnili. Už nepotřebujete nikoho přesvědčovat, přemlouvat, snažit se někomu zalíbit, někam patřit, někoho lanařit. Už necítíte důvod to dělat.
Už nežijete podle pravidel, ale podle toho, co cítíte. Vaše pocity, to je ta skutečná autorita, která vám vždy radí správně. Jenže dokud sami sebe nemáte, nemáte ani odvahu jim důvěřovat. Protože musíte, nesmíte, nemůžete si dovolit…
Stádu stačí nabízet názory a už se to mydlí. Už o nich diskutuje, rozebírá, hodnotí, kritizuje, hádá se, nadává, stěžuje si, demosntruje… A tím vším jen potvrzuje, že rozhodně na svých nohách nestojí. Nálady ve stádě kopírují okolnosti, jsou jimi smýkány jako list větrem.
Je ale dobré vědět, že jde žít i jinak.
