Miluji život a život miluje mne

Milovat život vyžaduje se na něj umět dívat reálně. Nedramatizovat si jej. Nepřibarvovat ani nepřebarvovat. Vnímat jej čistě, takový, jaký skutečně je. Pak bude nekonečně nádherný i bohatý, a neustále dál a dál obohacující.

Na životě není co vylepšit, ani není důvod to zkoušet. Je vymyšlen dokonalou inteligencí neboli Vesmírem, proto. Jde se na něj ale dívat jinak než reálně, a to bude vždy horší.

Život nevylepšují černé představy, ale ani ty růžové. Negativita stejně jako naivita dávají životu na frak. Tomu našemu subjektivnímu, ne tomu reálnému.

Svět nezměníte, život nezměníte. Ale změníte své vlastní žití, své pocity i možnosti. A právě to obojí je určující, tomu odpovídá kvalita, kterou dokážete žít.

POCITY jsou jen jednou ze složek kvality žití. Spokojenost, radost, štěstí, láska… To jsou skutečné hodnoty, jelikož jsou to ve skutečnosti zdroje všeho hodnotného. Vyzařujeme je a ony k nám přitahují vše dobré — odpovídající kvalitu — život nás naplňuje a zásobuje dalšími a dalšími hodnotnými příjemnostmi.

Aby to bylo ale kompletní, potřebujeme k tomu ještě přidat své MOŽNOSTI. Ty jsou řízeny našimi představami a očekáváními. Odborněji by se to dalo nazvat „Vize“ (o kterých je i celá jedna část naší Školy rozvoje přitažlivosti).

O vizích jsem toho už také slyšel spoustu a obvykle to byly názory pokroucené nebo nekompletní. A tudíž ve výsledku nefungující. Na životě je totiž podstatný důraz na detail.

Až práce s detaily neboli důslednost v tom, jak k životu přistupujeme, přináší změnu a ty správné výsledky. Rozdíl je tedy právě v těch detailech, protože až tam dochází k obrovskému nárůstu kvality i k vnitřní změně, která způsobí změnu vnější.

Abych to trochu zkusil konkrétněji přiblížit, uvedu příklad. Začnete-li denně dělat deset kliků, velice brzy se dostanete do úplně jiné kondice, než když těch deset kliků (půl minuty denně) dělat nebudete. Budete se cítit nesrovnatelně lépe, přitom pro to děláte úplné minimum.

A takto to je v životě úplně se vším. Nic od nás nechce moc, ale to důležité minimum je nutné. Chci-li kvalitně žít, musím přesně vědět co dělat, a dělat to systematicky, tedy vždycky, když je potřeba, a striktně.

Naše škola vychází přímo z životních principů. Jde tedy přímo k jádru věci. Proto je úplně jednoduchá, jednodušší už být nemůže. Proto je i efektivní, účinná, přináší výsledky a…

…přináší výsledky dokonalé. Což může nezasvěcenému znít dost nafoukaně, ale vysvětlím. Vysvětlím, co je dokonalý výsledek. Je to výsledek „skutečně správný“. Což je takový, který vám po všech stránkách ideálně vyhovuje. Zároveň i funguje sám. A ještě předčí veškerá vaše očekávání — ukazuje se, že vám přináší mnohem víc, než jste čekali.

Jako příklad mohu uvést třeba ideálního životního partnera. To je člověk, se kterým souzníte = líbí se vám, rozumíte si, vyhovujete si, máte kupu společného, co si můžete spolu užívat a zároveň vám dokáže dát i svobodu, prostor pro soukromí… S takovým partnerem to funguje samo, nic si nemusíte vysvětlovat, řešit, o ničem se přesvědčovat, jste jako jedna duše, přirozeně si rozumíte. Nejde tedy o „zázrak“, jen jste oba zralí a navzájem kompatibilní.

K dokonalým výsledkům je dobré znát i odpověď na otázku — jak jich dosahovat? To je totiž velice dobrá otázka, protože míří přímo k jádru věci.

Dokonalého výsledku se dosáhne jedině splněním dvou již zmíněných kritérií:
– přesně vím, co kdy dělat
– a dělám to důsledně

Naše škola má tři části. To proto, že se s životem, nebo technicky správněji „se zdrojem, který život generuje — s podvědomím“, pracuje třemi způsoby.

TO je to nezbytné minimum. Každá část školy přinese techniku, a ty tři techniky dohromady, začneme-li je systematicky používat, začnou přinášet dokonalé výsledky.

Součástí naší školy je i pochopení, že dělat cokoli navíc je kontraproduktivní. Že budeme-li dělat víc, nebudeme žít ještě líp, ale hůř. Život od nás nepotřebuje dělat víc, ale naopak — nic nepřidávat, protože ať nám to přijde jakkoli logické, jen tím věci zbrzdíme a zkomplikujeme.

Cesta ke kvalitě je tedy cesta vědomého minimalismu. Dělám jen to nutné minimum. Do života si pouštím také jen to nutné minimum.

Což není žádná askese, asketismus byl jen další filosofií, postavenou na nepochopení života. Člověk nemá žít obalený hadrem a skoro nejíst. Člověk jen nemá do svého života tahat nic zbytečného, protože jej to odvádí od toho kvalitnějšího. Od jeho srdcovek. A přejídat se také k ničemu není (stejně jako je nesmysl hladovět).

Chcete-li jít za kvalitou, potřebujete se vzdát všeho, co je pro vás zbytečné. Co s vámi totálně nesouzní. Zbytečných krámů, vztahů, lidí, aktivit, zabíječů času… Zůstane jen to opravdové, ryzí, s vámi rezonující. Zůstanou jen — dokonalé výsledky.

Úplně stejně vaše žití jako takové bude minimalistické v tom, že děláte jen to nutné a dosahujete tak ideálních výsledků. Jste tedy maximálně efektivní a proto dokážete fungovat úplně v klidu. Na všechny své srdcovky máte kupu času, abyste si je mohli v klidu užívat.

TOTO je ona kvalita, naplňující, nabíjející, dovolující žít, jak toužíme, po svém, být sami sobě autoritou a fungovat v harmonii se vším a se všemi, tedy svobodně.

Abych se vrátil ke kartičce na obrázku — milovat život je podmíněno tím, že mu naprosto rozumím. Pak — dokážu žít jednoduše, klidně, po svém, a mít vše, co chci a jak to chci, protože žiji v souladu s životními pravidly.