Žiji vděčně a odpoutaně

Říká se tomu skutečné hodnoty. Co to je? Je dobré to vědět, protože to je pro život a jeho fungování naprosto zásadní.

Skutečné hodnoty jsou zdroje správné přitažlivosti. Což není nic jiného než „správné nastavení svého podvědomí“. Takové, abyste do svého života přitahovali vše tak, aby vám po všech stránkách fungoval. Aby vám přinášel, co si přejete, abyste mohli žít, jak vám vyhovuje.

„Skutečné hodnoty“ se to jmenuje ze dvou důvodů. Jednak proto, že vám je nikdo a nic nedokáže vzít. Můžete přijít o dům, o úspory, o partnera, o cokoli. Jedině o to, co v sobě nosíte, přijít nejde.

A pokud je to „něco“ ve vašem podvědomí nastaveno tak, aby vám do života vše dobré a potřebné přitahovalo, doplňovalo a nahrazovalo, co vás sem tam opustí (například ten dům nebo partnera, případně dostatek financí pro život, jaký si přejete žít), pak to je „skutečné bohatství, jelikož se to chová jako neomezený zdroj, který se automaticky stará o vaše kvalitní žití.

Máte-li v sobě správně nastavené skutečné hodnoty neboli zdroje všeho hodnotného, jste skutečně šťastní. Jinak šťastní nejste, jinak šťastní jen sem tam býváte. Stejně jako býváte sem tam spokojení, sem tam se cítíte dobře, případně bezpečně nebo zamilovaně.

Vše, co je jen sem tam, skutečné není. To vše je jen reakce na aktuální okolnosti, a jelikož se ty okolnosti neustále mění, mění se i vaše pocity a nálady i možnosti — svůj život neřídíte, on si s vámi dělá, co chce. Resp. vám ukazuje, jak na tom skutečně jste — nevalně a nejistě.

Za vším hledej — vděčnost a odpoutanost. Obojí je v sobě nutné vypěstovat, přičemž tipuji, že to druhé bude větší oříšek. Nicméně ono je velice dobré, že to je větší oříšek, protože za odměnu dostane člověk velké a trvalé bohatství.

V pohádkách se tomu říkává půl království, čímž je myšleno, že princ, který si to zasloužil, se bude mít po zbytek života hodně fajn. A ta princezna navíc také není jen tak zbytečně. Člověk, který zkouškami, jimž se byl ochotný vystavit, dozrál, a tak si jako bonus do svého života přitáhne i partnera, stejně zralého, se kterým to hodně fajn žití bude sdílet. Čímž se radost násobí.

A jestli nezemřeli, žijí si takhle dodnes… Tím končí pohádky i naše Škola rozvoje přitažlivosti, protože člověk, který ji absolvuje, už nepotřebuje ani mě, ani školu. On už je princ, který si užívá své půlkrálovství a celou princeznu, což je zároveň i vše, oč má smysl v životě stát.

Být skvělým princem znamená se nebát vyrazit za devatero hor, lesů a údolí, za čerokněžníkem, který vězní princeznu.

Tím černokněžníkem není nikdo jiný než Vesmír, který přesně ví, jaké jsou princovy slabiny, a proto mu dokáže jeho cestu ušít na míru tak, aby se se všemi svými démony setkal a — zbavil se jich.

Černokněžník je ve skutečnosti kámoš, jen tak nesmí vypadat, to by nebyla žádná hra. To by pak — dokázal být princem každý. A to by bylo jalové. Princem každý být může jen teoreticky, ale ono je nutné zvednout zadek a chtít dát své cestě celé své srdce. A to už se hned tak někomu nechce.