O nic mi nejde
tarosti do života nepatří. My si je děláváme, ale to jen proto, jak o životě uvažujeme. kdykoli nás popadnou černé myšlenky, nepříjemné pocity nebo potřeba něco kritizovat, mýlíme se.
Je dobré si uvědomit souvislost mezi svým neklidem a situací, která jej spustila. Uvědomíme si, že nám vždy o něco šlo. Něco nás vyrušilo, obtěžovalo, zdrželo, někdo něco řekl a nám se to nelíbilo, něco se vyvinulo jinak, něco se nečekaně změnilo, udělali jsme něco nesprávně, něco se provalilo… A my jsme v tom uviděli — problém.
Vidět problém v konečném důsledku znamená — něco chtít. Chtít něco jinak, chtít aby byl někdo jiný, něco se vyvinulo jinak… Jinými slovy — nepřijímám, co je. Myslím si, že být to jinak, bylo by to lepší. Jenže to…
…se sakramentsky pletu. Bez výjimky. A to z toho důvodu, že vše je vždy naprosto v pořádku. Tak zní jeden z životních zákonů, který nás učí nepodléhat dojmům. A ten zákon je velice zásadní pro naše vnímání, jelikož je nositelem bezstarostnosti.
Nevěřit životu je velice jednoduché, stačí nevědět, jak funguje a už v tom jedeme. Dedukce, logické, nicméně — bez výjimky chybné. Připomeňme si proč — protože nehodnotíme situaci, ale dojem z ní. A ten je vždy úplně jiný než situace jako taková.
Všechny situace, ať vypadají jakkoli, jsou úplně v pořádku. Zde nikde nepanuje nepořádek, to není ani technicky možné. Jediné, co jde, je si začít nepořádek vymýšlet. Chtít něco jinak, o něco usilovat, za něčím se honit, na něčem se cítit závislý, něčeho se nedokázat vzdát…
To všechno možné je. Ale není možné, aby bylo něco nesprávně, aby život sám jako takový někoho ohrožoval, kdepak. Život dělá pravý opak a dělá to neustále — každého podporuje. Nemá žádný zájem na tom, aby se někdo trápil, aby strádal.
Problémy neexistují. Existují jen výzvy, což není nic jiného než vystavení člověka situaci a čekání na jeho reakci. A až ta reakce určí, co ten člověk následně prožije. I jakým směrem se situace dál vyvine.
Život je tedy pouze hra, která člověku nabízí různé obrazy a čeká, jak na ně bude reagovat. kdykoli zareaguje negativně, odrazí se to nejdřív v jeho pocitech. Pokud těm pocitům uvěří, odrazí se to ještě dál — narazí a zastaví se. A pokud z těch pocitů ještě navíc vydedukuje nějakou černou teorii, prožije ji.
Pro život je tedy zásadní chápat, jak to tu chodí a pak se — učit správně reagovat. Obrazy, které nám chodí do cesty vnímat jako výzvy, nikoli problémy. Začne se pak dít to, že s každou situací se obohatíme tím, že oslabíme svou tendenci něco hodnotit.
Dramata, která jsme byli zvyklí dedukovat, se budou postupně mírnit. I zkracovat. Čímž se bude slábnout i výše zmíněný dopad všech nečekaných událostí — přestaneme vidět černě, přestaneme vidět problémy, a tak i přestaneme prožívat nechtěné, přestaneme narážet, a posléze se naučíme bavit tím, že zdoláváme své výzvy, které udržíme jen na úrovni chvilkového nepříjemného pocitu, ale dál už je nepustíme.
Život začne fungovat. A bavit. Pochopíme tu hru, její pointu, kterou je — žití pro radost ze sebe. ze zdolávání nečekaných situací, které nás chodí pobavit a připomenout ním naše schopnosti — tvořit si život a rozvíjet svou přitažlivost, aby byl náš život bohatší a bohatší.
