Bohatství je to, co jsem ze sebe vypěstoval
luví-li se o bohatství, obvykle si neuvědomujeme, že se bavíme o nás samotných. O tom, jací jsme. Připomeňme si zákon akce a reakce neboli „zákon přitažlivosti“, který správně zní: „Přitahují se vždy odpovídající kvality.“ A není možné, aby tomu bylo jinak, to se prostě nestane.
Ještě jednou bych zdůraznil, že právě toto znění je správné, a je z něj tedy i jasné, že nemohu přitahovat nic, co je jiné kvality, než má vlastní.
Vrána k vráně sedá, říká se, aneb rovný rovného si hledá. Ale nejde jen o přitažlivost mezilidskou, jde o přitažlivost úplně ve všem. Nemoci, komplikace, nedostatky, krizové stavy, dřina, stres, finance — to vše je jen a pouze odezva na to, co nosím v sobě, tedy obavy, pochybnosti, kalkul, nespokojenost, nedostatek sebedůvěry a sebehodnoty, závislácké uvažování, bolestínství, plácání se ve vzpomínkách, nostalgie, nevraživost, pesimismus, zabedněnost, vidiny chyb a problémů atd.
Bohatství = správná přitažlivost
Bohatství je schopnost přitahovat vše dobré. Vše mi funguje samo, žiji bezstarostně a cítím, že na vše, co potřebuji, mám a dokážu žít tak, jak mi vyhovuje. Mám se rád a tudíž mám rád i druhé, čemuž odpovídá nejen mé uvažování o lidech a vztazích, ale i mé chování k nim.
Podle toho, co kdo sdílí, bezpečně poznáte, jaký kdo je. Názory, reakce, emoce, způsob vyjadřování, chování, přístup — to jsou jasné ukazatele, s kým máte tu čest (a co od něj máte čekat). A je chyba čekat něco jiného. Člověk nebude jiný, než jaký vám ukazuje, že je. Správně nastavený nesdílí zbytečnosti, nedramatizuje, projevuje se střídmě, klidně, smysluplně, užitečně, laskavě, po nikom nic nechce, netlačí, nepřesvědčuje, nedohaduje se.
Zároveň si ale nenechám nic líbit. I to je součástí bohatství. Žiji jen tím, co mě baví, proto vše, co mě nebaví nebo bavit přestalo, dokážu s klidem okamžitě pustit. Nebabrám se ve věcech, jdu stále dopředu, neohlížím se. Jsem za vše vděčný, spokojený, a právě proto se cítím naplněný. Má přitažlivost vůči kvalitě nekolísá — je trvalá.
Aby byla přitažlivost trvalá, o to jde
Trvalá přitažlivost je stav, kdy vše samo funguje. Život přináší změny, ale my jim nijak nepodléháme. Nepovažujeme je totiž za problémy, necítíme se jimi nijak ohroženi. Jen tak věci fungují a život baví, jsme plní energie, a žijeme s chutí.
Do takového stavu je potřeba se vědomě dopracovat. Kvalita není zadarmo, nerozdává se. Je tu jako možnost, ale záleží, zda si ji jako svůj životní styl zvolíme.
Každý, kdo si stěžuje na život, ve skutečnosti říká — „Já na sebe kašlu“. Flákám to a naivně od života chci věci, které si svým přístupem nezasloužím. To je celé, nehledejme v tom víc.
Bavit se žitím je umění, a každé umění je dar za ochotu se mu naučit. To je i důvod, proč žádné laciné, zázračné a rychlé recepty nefungují. Ony tu jsou z jiného důvodu — aby přitahovaly lenochy a mají je poučit, že takto to skutečně nikam nepovede.
Bohatý myslí na druhé. Dokáže to, protože mu je dobře a nic mu nechybí. Je spokojený, proto nefantazíruje ani se nikam nehoní a od nikoho nic nechce. Cítí se dobře, protože jeho pocity nezávisí od aktuálních okolností, ale vycházejí z jeho správně nastaveného nitra.
Život je vymyšlený dobře, stejně jako člověk a jeho neomezené možnosti. Vše je k dispozici, ale pouze jak opotenciál, který můžeme zhodnotit péčí o něj. Zároveň nás k tomu nikdo nenutí. Můžeme se životem protrápit, proflákat, prožít jej v kompromisech stylem „ale znáš to, docela to jde“, ale také žít kvalitu, která je výjimečná. Je to jen na nás, zda se bohatými rozhodneme stát, anebo se k životu postavíme jinak. Říká se tomu svoboda volby. Aneb — každý průběh i výsledky vždy budou odpovídat našemu přístupu.
Život je neočůratelný, tedy spravedlivý, protože za to, jak kdo žije, si může jen on sám a nic mu nebrání, aby to změnil.
