Zázraky se dějí, musím jim jen připravit podmínky

ico-black-zzŽivot je zázrak sám o sobě. A vše v něm dokáže zázračne fungovat, zázračně se uzdravovat, měnit i uskutečňovat. Koncept uskutečňování zázraků je základní pointou žití, člověk je k tomu veden a nepřetržitě podporován — život dělá vše proto, aby každý tyto zázraky denně žil.

Jelikož má život i bavit, muselo se vymyslet, jak ten zázrakový koncept udělat také zábavným. A jelikož jedinou možností, jak něco udělat zábavné (udělat z toho hru), je postavit to na výzvách.

Stalo se tedy, že člověk přichází na svět, aniž by o svých schopnostech věděl. Narodí se, nic neví, nic neumí, ale má v sobě potenciál se vše dozvědět, naučit a zázraky nechat uskutečňovat — postavit na nich svůj životní styl (žít své ideály, které samy přicházejí jako každodenní překvapení).

Koncept života je ten nejlepší možný koncept, jaký je vůbec možné vymyslet. Je to dokonalé, překvapivé a hravé. Neexistují žádná omezení, hrozby, překážky, komplikace. Jen to tak vůbec nevypadá. Mnohé se tváří úplně jinak, než jaké to je, okolnosti budí jiný dojem, než jaké jsou.

Kdyby to tak nebylo, bylo by vše snadné a tedy zbytečné. Ale že to tak je, naši hlavu okolnosti provokují. A vyprovokvaná hlava začne dedukovat — začne dojem, jakému je vystavena, hodnotit (rozebírat).

Vznikne teorie, a jelikož je hlava logik, bude ta teorie znít naprosto logicky, a proto jí člověk uvěří. A když člověk něčemu věří, chytá se do pasti, aniž si to uvědomuje — je mimo realitu, ve své fantazii, ale vůbec o tom neví. Jeho život se zároveň jeho teorii přizpůsobí, protože všed na světě vzniká tím, že se uskutečňují naše teorie.

Výsledkem je, že žijeme ve světě svých teorií, což je něco jako vězení. Necítíme se svobodně, nic nefunguje pořádně, nežijeme tak, jak bychom rádi, je to vždy nějaký kompromis, jde jen o to, jak velký.

Toto tedy žádné zázraky nejsou. Takto jen kde kdo žije, ale nemusí. Existuje alternativa pro ty, kdo chtějí od života víc. Pro ty tu jsou životní zákony, které vše ukážou ve správném světle. Odhalí veškeré klamy, jimiž na člověka svět působí — naučí jej vidět to, co se skutečně děje a jaké co skutečně je.

Člověku se ukáže úplně jiný svět, úplně jiný život, i úplně jný on sám. To je první zázrak, který člověk zažije. Aniž by se cokoli změnilo, je vše jiné. Člověk si uvědomí, že se jen nesprávně koukal. Pochopí, jak dokonale je vše skryto, aniž by se to nějak skrývalo. Vše je skrytou pouhým závojem dojmu. Kdo neví, jak koukat, toho pozornost se upne na dojem a tím skočil situaci na špek. Ale ten, kdo už ví jak koukat, toho dojem vůbec nezajímá a jasně vidí, co vidět má.

Nenecháme-li se už klamat dojmy, stane se druhý zázrak — vypne se hlava. Začne být zbytečná, protože narázu není co vymýšlet a dedukovat. Jednoduše není důvod. Hlava funguje jen tehdy, když něčemu nerozumíme. Pak hlavu zapneme, abychom si o tom vymysleli nějakou teorii (názor). Ale když už víme, jak to je, není co vymýšlet.

Odpojením hlavy se stane třetí zázrak — do našeho žití vstoupí duch. Říkejme mu třeba „Vesmír“, klidně „Bůh“, „Život“ anebo třeba „Naše ideály“. Je fuk, jak to nazveme, důležité je, že opustíme svět kompromisů a ocitneme se ve světě svých ideálů. Vše totiž začne fungovat jinak.

Dříve vše poháněla hlava — naše dedukce, plány, názory a chování byly hybnou silou všeho, oč jsme se snažili. Což byly nesmírně nejisté koncepty, vyžadující úsilí, a i přesto byly neustále něčím ohrožovány a komplikovány.

Začne-li vše pohánět Vesmír (Bůh, Život), ocitne se náš život v těch správných, povolaných rukách. Člověk se totiž nenarodil proto, aby se snažil o chod svého žití. On to jen dělá, prtože si myslí, že to je potřeba. nevědomky si tak hází klacky pod nohy a brání, aby vše fungovalo ideálně a v naprostém souladu s tím, co danému člověku ideálně vyhovuje.

Činnost naší hlavy je tedy onou všudypřítomnou brzdou a komplikátorem, který nepustí Vesmír k dílu. Zázraky se dít nemohou, dokud se do všeho zapojuje naše hlava. Proto je potřeba tu hlavu vypnout, a zázraky se začnou samy dít.

K vypnutí hlavy potřebujeme dosáhnout takzvaného Vědění — naučit se vidět život reálně, skrz životní zákony, nikoli skrz dojmy. Vědění je velice jednoduchá nauka, je to opak vědy. Věda vznikne z toho, že nevím, zatímco Vědění vznikne z toho, že vím. Vědět tedy znamená vidět věci úplně jednoduše, zatímco věda znamená vidět věci velice složitě.

Vědění je tedy úplně jednoduchý koncept vidění života, který potřebuje člověk dostat do krve — nahradit jím to, co si dřív o životě myslel. Jakmile se to stane, přijde kvalitativní skok v životní úrovni, kdy člověk opustí svět starostí a kompromisů, a přejde do světa svobody, pohody a svých ideálů.

Vědění je dobré vnímat podobně jako třeba sport — jako aktvitu, která je tu, aby člověka bavila výzvami, za což bude odměňován tím, že skutečně žije, a poté i výsledky, které mu bude jeho přístup k životu přinášet. Seberozvoj tedy není cestou, jak z bryndy ven, s tímto přístupem člověk obvykle daleko nedojde. Je to tedy v prvé řadě o správném nastavení si vztahu k tomu, co se rozhoduje žít.

INTUITIVNÍ NAVIGACE
Článek pro mě na teď
Výklad pro mě na teď

Tags

top