Zdravý = správně fungující

Pojem „zdraví“ máme tendenci spojovat s tělesným stavem, případně duševním. Ale on ten pojem platí obecně. Označuje vše, co správně funguje. Kde je vše přesně tak, jak má být.

Z pohledu životních zákonů je podmínkou správného fungování samovolnost — žádné pochyby, starosti, snažení, úsilí, kalkulace, vymýšlení.

Prostě a jednoduše nic neřešíme. Každému nám funguje vše, co vůbec nemáme tendenci řešit, uvědomme si to. Teprve to, co neřešit nedokážeme, čím se naše hlava zaobírá, kulhá. A kulhá to právě proto, že tomu nedokážeme nechat volnost. Přitahuje to naše myšlenky, protože se — něčeho bojíme.

Řešit znamená nedůvěřovat. Život vše řeší a vyřeší sám, stačí jej o to požádat a pak se jen řídit jeho vedením = správně reagovat na události, které k nám samy přijdou. Kdo ale vymýšlí, nedokáže nechat život plynout, snaží se jím manipulovat, brát věci do vlastních rukou anebo podléhat svým černým vyhlídkám. A to je ta chyba.

Bojíme se utratit peníze (kalkulujeme), bojíme se, že onemocníme, bojíme se říct, co se nám nelíbí nebo co nechceme dělat, bojíme se odejít odtam, kde nám to nevyhovuje, bojíme se žít po svém, nevěříme, že by to fungovalo…, a tak si stěžujeme, pochybujeme a pořád řešíme, co s tím. Vidíme věci černě, hlavou se nám honí špatné vyhlídky. Kdyby se nehonily, spoustu věcí nebudeme dělat nebo je budeme dělat úplně jinak a jinde. Dovolíme si, co si teď nedovolíme. Ale my to nedokážeme.

S životem bojujeme proto, že nevíme, co s ním. Nevíme ani, že žádné řešení nevymyslíme, proto se pořád něco vymyslet snažíme. Ale to na to jdeme marně, protože vymyslet, aby začalo fungovat něco, co řešíme, nejde. A je dobré si vysvětlit proč.

Každý, komu něco nefunguje, je v dané věci zablokovaný. Znamená to, že jeho způsob uvažování o tom uvažuje špatně. A snaží-li se člověk, který o něčem uvažuje špatně, vymyslet řešení, budou jej napadat jen samé špatné kroky. Zní to jasně, ale člověk si to neuvědomuje.

I ten, do si to uvědomí, sáhne obvykle po něčem, co nepomůže. Nechá si poradit, koupí si knihu, návod, systém… Ale i v těch radách, návodech a „osvědčených“ systémech je skrytý klam. Ony ty návody fungují jen těm, kdo jsou nastaveni podobně jako autor daného návodu. Tudíž to zabere maximálně těm, kdo jsou nastaveni stejně, ale všem ostatním ne. A to ještě kdoví jestli, oni i mnozí autoři návodů sami nežijí, k čemu navádějí, nepřináší jim to, co říkají, že to přinese. Oni jen svému návodu věří, protože jim zní jejich pohledem logicky.

Každý s člověčí logikou je duševně nemocný. Nevidí život reálně a to jej nutí nad věcmi spekulovat. nejde se toho zbavit, ty spekulace se probouzejí samy, automaticky. Máme je totiž v podvědomí, kde čekají, až zase přijde jejich chvíle. Až zase přijde situace, která je probudí. A ona brzy zase přijde.

Lidská logika je krátkozraká, proto člověk úspěšně bloudí. Nespojí si podstatu, a tak mu uniká naivita věcí, které si myslí a které zkouší. Člověk nevidí principy, které určují, co fungovat bude a co ne. Není si vědom zákonitostí všech životních procesů, díky nimž vše funguje úplně jinak, než si člověk dedukuje. Člověk pak chodí na věci po svém, logicky a přímočaře, jenže logicky a přímočaře ze svého úhlu pohledu, který je zcela naivní z pohledu reality neboli fungování života.

Ke zdraví neboli správnímu fungování se potřebujeme pročistit. Tedy ne zkoušet něco vymyslet ani si nechat poradit, ale čistit své podvědomí. Odstranit zdroje všeho nefungujícího (nezdravého), které nosí v podvědomí v podobě svých názorů. Svých názorů na všechno — potřebujeme vyměnit svou logiku jako takovou, kompletně.

Nedává smysl to zkoušet jinak, protože dokud se nezmění zdroj, nezmění se nic. Bude vás napadat pořád to samé, budete se v životě točit jako na kolotoči, což skončí maximálně tím, že se s tím smíříte.

Smíření se s tím, že jste „nezdraví“ je sázka na kompromis. Na něco, co vám nikdy nedá spát, co vám nikdy nepřinese harmonii, klid a pohodu. Kompromis je váš stín, který je všude s vámi, je to váš životní styl, vaše životní úroveň. A váš život bude o tom s tím stínem bojovat. Chvíli útěkem, chvíli snahou o přehlušení, chvíli vymýšlením, co s tím…

Kompromis přitahuje naše myšlenky. A vždy bude, protože budeme cítit, že něco není, jak má být. Že nás něco zneklidňuje nebo nám to nevyhovuje. Můžeme se stát dobrými útěkáři, sebemanipulanty, ale tím budeme jen a pouze utíkat, a náš stín nás bude všude pronásledovat. Nejde utéct před svým stínem, to je dobré si uvědomit a přijmout jako fakt.

Mnohem lepší, než žít se svými stíny, je uzdravit se. On nás k tomu život i nabádá, jenže my mu buď nerozumíme, nebo rozumět nechceme. Nabízí se nám cesta, na které člověk nachází a objevuje vše, co mu začne přinášet radost a sebedůvěru a úžasné poznatky.

Je to cesta objevování svých skrytých schopností, svých kvalit, a stejně tak schopností a kvalit života (Vesmíru), který se ukáže jako naprosto podporující inteligentní prostředí, které o nás dokonale pečuje. Akorát — aby v tom byl vtip — to dokáže dělat jen tam, kde mu do toho vůbec nemluvíme.

Chce se po nás poznat život. Jeho kouzlo, hloubku, bohatství a krásu. Odnaučit se jej vidět po svém skrze naivní předsudky, jimiž sami sobě klademe překážky a jen si ubližujeme.