Žiji tím, abych denně rostl. Pak mě život baví a funguje.
by život fungoval a přinášel, co má, je potřeba chápat, oč v něm jde. Dokážete se pak správně orientovat v každodenním dění a žijete s pocitem pohody a pro radost.
Člověk, který to chápe a umí se správně chovat, žije v klidu a spokojeně. Dělá totiž, co má a to mu přináší nejen vnitřní klid a naplnění, ale také je tím zajištěno, že mu vše funguje.
Život totiž funguje sám, nepotřebuje, abychom jej vymýšleli ani abychom se o něco snažili. Ale jedno přece jen od nás vyžaduje — spolupráci. A podmínkou té spolupráce je porozumění. Rozumíme-li si, není co řešit, vše klape samo. Nerozumíme-li si, pořád něco řešíme a ani tak se — nedokážeme dohodnout.
Ono není možné se dohodnout s někým, s kým uvažujete každý jinak. Platí to mezi lidmi, a stejně tak ve vztahu člověk—život (případně člověk—Vesmír). I tam je vzájemné porozumění nutností, jinak se trápíme.
A přesně to — trápení — se děje vždy, když někde vidíme problém. On tam žádný není, ale my jej tam — svojí logikou — vidíme. Vesmír udělal něco, čím nám přišel pomoct, ale my to vidíme jinak, proto to jako pomoc nevnímáme. A tudíž se necítíme dobře a k tomu všemu ještě — začneme něco řešit. A tím jen dál vytváříme klubko komplikací, do kterého sami sebe úspěšně zamotáváme.
Denně růst = přijímat + čistit. Nic jiného k nám ani nechodí, jen prožitky, které chtějí přijmout, a k tomu někdy i zpracovat způsobem, který pročistí naše podvědomí. Je to tedy jednoduché, jen je potřeba vědět, co kdy dělat.
Život je kontinuální proud obohacujících zážitků. Je to proces, který jsme si přišli na svět užít, bavit se, hrát si a dělat si radost ze sebe, jak vše, co k nám chodí, zhodnocujeme a tím se kromě zábavy i obohacujeme. Vše je dokonale vymyšleno, o vše je postaráno, není co řešit, s čím bojovat, čemu vzdorovat, čeho litovat, čeho se bát, není důvod se cítit ublížený, ohrožený, zneužívaný…
Život je jako řeka, která nese náš člun. Ta řeka ví, kudy má téct a cestou nás sama unáší tak, abychom potkávali vše, co nás rozvíjí a obohacuje. Není tedy co řešit, vše je dokonale vymyšleno, stačí se nechat unášet a jen správně zareagovat, jsme-li k tomu vybídnuti. Teoreticky jednoduché, v praxi to už vypadá jinak, protože my v tom svém člunu nedokážeme jen tak bezstarostně sedět. Ani správně reagovat.
Nic negativního necítit, o to jde. A k tomu stačí chápat život. Pak se vše negativní ukazuje v úplně jiném světle a člověk se těší na každý den, každou situaci, projekt, prostě na vše, co jej čeká, aniž by tušil, co to bude. On ví jediné — bude to skvělé a čím dál skvělejší.
Do života přichází pohoda, radost, rozkoš, štěstí a trvalý pocit bezpečí, včetně naprosté důvěry ve své záměry a ve schopnost stát na vlastních nohách a žít tak, jak mi vyhovuje, tedy to své a žádné jiné.
