Žití je za odměnu, že osvobodíme svého ducha
ic není náhoda. Proto, aby byl život hra. Má svá jasná pravidla a vše je s ohledem na ta pravidla nastavováno a řízeno.
Jednou z podmínek, aby byl život hra je, že každý člověk potřebuje být nastaven „napůl“. To není špatně, nic mu nechybí. Takto je ideálním hráčem, protože život je o tom, aby se ta druhá polovina vyladila.
I v pohádkách vždy jedny sudičky přisoudily člověku „dobré“ vlastnosti a druhé to něčím okořenily. Nebyly zlé, věděly, že takto bude mít ten život smysl a hráč bude mít co hrát.
Člověk toto obvykle takto nevidí, a tak se neděje, co by se dít mělo. Člověk si žije tu svoji „dobrou“ polovinu, a s tou druhou bojuje. A vydrží mu to i celý život, jelikož jej nikdy nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Že by to, co mu nefunguje, měl opravit.
Aby byl život hra namísto bojů, je potřeba poznat jeho pravidla. Tím se totiž vše „špatné“ ukáže jako dobré, jen mazaně zamaskované. Kdo ale ta pravidla nepozná, nemá jak se nedívat na spoustu věcí jako na hrozby a problémy. Bude donekonečna bojovat se sebou, s lidmi, situacemi, penězi, zdravím, nejistou budoucností i vším nevhodným, co si do života díky své nevědomosti pouští, a ono mu jej to kazí.
Je tedy dobré vědět, že jediné, co mi ubližuje, je moje nevědomost. Vše, čeho se bojím, kde se necítím dobře, do čeho se nutím, co mi nevyhovuje, co si odepírám, všechny kompromisy, které dělám, všechny boje, které se ve mně denně probouzejí — to vše je úplně jinak.
Není chyba, že se to děje. Chyba je, že s tím nic nedělám. Resp. že s tím bojuji (jelikož tomu nerozumím), namísto abych pochopil, co to skutečně je a jak s tím zacházet.
Každá hra se mění v boj, neznám-li její pravidla. Což platí i naopak. Stačí ta pravidla poznat, a vše zlé je naráz zábava. Cítím se úplně jinak, život baví i funguje.
Žití, které nejde v souladu s pravidly hry, tedy to, kdy se člověk nebaví svým vlastním vyladěním, je přežívání. Jedete na půl plynu, což denně i cítíte. Nic není, jaké byste rádi, nic není úplně ono… nežijete to své, proto přežíváte. Kompromisy nikoho nedokážou uspokojit, s nimi se dá vést jen nekonečný boj. Boj se svou vlastní nevědomostí.
Člověk není na světě proto, aby se s něčím smiřoval. On tu je, aby žil, aby překonával klamy, jimž je vystavován, což bez pochopení nejde. Bez pochopení se každý klam stává problémem a člověk se chytá do pasti svých dedukcí. A už to jede, protože z té pasti neumí vystoupit ven.
V každém člověku dřímá duch. Je zdrojem všeho hezkého, dobrého, naplňujícího, všeho bohatství, lásky, hojnosti, ideálů. Je ovšem zavřen v kleci Podvědomých bloků, které spouštějí hlavu. A ta hlava, kdykoli je spuštěna vymýšlí nereálné scénáře.
Ty scénáře člověka od jeho ducha odpojují. A dokud se to děje, člověk nežije už proto, že bloudí ve světě svých fantazií, namísto aby žil ve světě skutečném, kde je vše úžasné, fungující a ideální.
Život je tedy proces, který člověku nabízí hru „Vysvoboď svého ducha a začni žít“. Duch jde vysvobodit jedině poznáním životních zákonů. A pak se dějí věci, které se dřív dít nemohly, protože ve světě fantazií je vše falešné a nic nefunguje kloudně.
Vypnout halvu, o to jde. To je ta klec, která vězní ducha a potřebuje být odstraněna. Ale jediné, co ji odstranit dokáže, je pochopení.
