Život je hra s Tygrem Strachu

Život je hra. Tak to je, a v Tarotu toto pochopení zastupuje Princezna Holí. Ne nadarmo má jako svou oblíbenou hračku tygra, který se ve skutečnosti jmenuje Tygr Strachu.

Jmenuje se tak proto, že právě to — hrátky s vlastními strachy — je ona životní hra. Život je tudíž hrou pro ty, kdo jsou schopni si se svými strachy hrát = s chutí je překonávat.

Kdo v tom vidí problém, ten určitě život jako hru vnímat nebude. K vlastní smůle ovšem, protože ten život je vymyšlený dobře. Je to dokonalá hra s vlastními strachy nebo ještě přesněji řečeno — hra s našimi názory, které v nás v různých situacích a za různých okolností strachy probouzejí.

Důvody k obavám nikdy žádné reálné neexistují — nikdy nám nic ve skutečnosti nehrozí. My si to jen často nemyslíme. Dokážeme z různých okolností usuzovat (dedukovat), že se něco kazí, že o něco přicházíme, že přijde nedostatek apod.

A právě ty různé „okolnosti“, jimiž na nás život působí, to je onen Tygr Strachu. Hračka, která nám říká — pojď si hrát! Pojď se svých strachů zbavit! Pojď se naučit uvažovat jinak! A je dobré se zeptat — PROČ?

No protože strach je náš mantinel, naše hranice. Dokud v nás ten strach je, nedostaneme se dál. Nemůžeme žít lépe, jelikož se něčeho bojíme. Nedokážeme si něco dopřát, protože si nevěříme. A jediný způsob, jak se v životě někam posunout, jak žít líp, je skrz zbavení se strachu. Otevřeme tím dveře tomu, co jsme k sobě dřív nepouštěli.

Že strachy máme, je tedy úplně v pořádku — je to proto, abychom se mohli v životě posouvat. V nepořádku je, až když nás naše strachy brzdí, jelikož se jich odmítáme (bojíme) zbavit.

Od té chvíle přestává hra a začíná trápení. Tak život vypadat nemá, ale může. Děláme si to ale sami, protože mu nerozumíme. Neznáme pravidla hry, a to pak nikdy nefunguje, hraje-li člověk hru, aniž by měl páru o jejích pravidlech.

Pro ty, kdo mají chuť se zbavováním svých strachů bavit a postavit na tom svůj život, je určena moje škola. Jsou to ti, kdo pochopili, že toto je jediná cesta. A nemá smysl zkoušet jiné, protože pro existenci jiných variant není důvod. Tahle je vymyšlená dobře a jde jen o to to pochopit.

Zkoušení jiných varant je už zmíněné trápení, neboli bloudění. Obojí je totéž — přestáváme žít a začínáme „hledat okliku“ neboli cestu, kde žádného Tygra Strachu nepotkáme.

Na to se ale život směje a říká — K čemu by taková hra byla? Kam by taková cesta vedla? Co by tě naučila? Čím by tě bavila? Neboli klade otázky, které by si měl člověk klást sám, kdykoli před něčím couvá, něco odsouvá nebo doufá, že zabere něco laciného.

Princezna Holí tedy učí — zapomeň na to, že bez Tygra Strachu někam dojdeš. Budeš jej potkávat všude, kam se vydáš, protože o tom život je, vždy byl i bude. Tygr Strachu chodí po všech cestách, ale ne aby nás zastavil, ale abychom projevili svou odvahu se mu dívat do očí. Tygr Strachu nikdy neútočí, on jen všude je, abychom museli prokázat odvahu a tím potvrdit, že si to nové zasloužíme = nechceme to zadarmo.

Nikdo se nenarodil, aby se skrýval, stěžoval si, trápil se ani utíkal. Ale aby se naučil si s Tygrem Strachu hrát. Aby se naučil žít srdcem, projevovat odvahu ve chvílích, kdy má potvrdit svou sebedůvěru neboli — DŮVĚRU V PRAVIDLA HRY.

To proto ta pravidla musíme znát — aby bylo čemu důvěřovat. Když je neznáme, to se pak skutečně není v životě oč opřít, nač spoléhat. Pak nám zbudou jen spekulace a černé vyhlídky.

Poznáním pravidel života se ten život úplně změní. Začne trvale naplňovat, bavit a člověk se stane šťastným a přitažlivým. Což je přesně to, oč v té hře jde. A Princezna Holí to moc dobře ví, proto přesně tak žije, a skrz Tarot nám to všem doporučuje dělat úplně stejně.