Život je vždy úplně jednoduchý
e své škole učím, že je život „série triviálních událostí“. Nikdy není co řešit. Všechny situace, bez výjimky, přinášejí úplně jasnou jednoduchou informaci, a od člověka tedy chtějí stejně jednoduchou reakci.
Tak se i učíme život vnímat. Zbavujeme jej dramat, která si vymyslíme a tím události nesmírně a zbytečně komplikujeme.
Člověk skutečně nevidí věci reálně, on z kde čeho udělá tyjátr. Situaci okamžitě „obalí“ svými názory, které dál rozvádí, obalujíc triviální jasnou situaci příběhem, emocemi, vyhlídkami, závěry…
Neuvědomujeme si, jak se chováme, jenže právě to bychom si uvědomovat měli. To je totiž cesta. Uvědomit si, že ať se děje cokoli, není co řešit, rozebírat, dramatizovat, jen adekvátně zareagovat. Přijmout věc, jaká je, bez hodnocení a názorů.
Pak žijete, a žijete velice efektivně a jednoduše. Neutíkáte od reality do svéta svých fantazií. Nebojujete, protože bojovat se dá jen se svými fantaziemi, s ničím jiným.
Boj není cesta k úspěchu, to je vždy cesta zpět. Tak je dobré si uvědomit, že na cestu zpět se vydáváte pokaždé, když někde vidíte problém. od té chvíle jste jeho zajatcem a budete dál, dokud se nezměníte.
Problém je vždy ve vašich brýlích. I to naše škola učí. Existují jen brýle, a ty jsou buď čisté, anebo zabarvené. A je fuk, zda do růžova nebo do černa, realita není taková ani maková, je čistá, bezproblémová, dobrá. Má samé dobré důvody být přesně taková, jaká je. jde tedy jen o to, zda ji takovou vidíte, anebo ne.
Život je vtipný, proto polovina věcí jako totální dobro a paráda nevypadá. Ale přesto je. Chce to jen — správné brýle. Brýle, které chápou, které vědí, jak to zde chodí. Ty se vám už neušpiní ani nezabarví, ty už čisté zůstanou.
