Život má být nepředvídatelný

Život plyne sám. Má to tak být, protože žití je reagování na nečekané situace. Žijete tedy pouze tehdy, fungujete-li tímto způsobem.

Život je inteligentně fungující proces. Má svůj vlastní motor i dokonalou inteligenci, není tedy vůbec důvod o něm přemýšlet.

Jsme zvyklí to dělávat, jelikož jsme se na život naučili koukat jinak. Snažíme se sami vymýšlet co dělat a nedělat, co bude a nebude.

Čím dřív s tím přestaneme, tím lépe, protože ať vymyslíme, co vymyslíme, bude to mnohem horší než kdybychom nechali život plynout.

Život je proudění všeho nejlepšího. I tak by se to dalo vyjádřit. Jeho inteligence se automaticky stará, aby každý člověk prožíval to nejlepší možné, co může. Automaticky jej vee k uzdravení, ke změnám nefungujícího a k odstranění toho, co k němu nepatří a co jej brzdí.

Lepší verzi tedy není možné vymyslet, ani teoreticky. Život je prostě totálně dobrý, vždy byl a bude. Veškeré nedobro do něj vnáší jen člověk svým nepochopením, neznalostí jeho mechanismů, které pak vedou k chování, jímž sami sobě ubližujeme.

Nikdy se není čeho bát, co řešit, s čím bojovat, v čem vidět problém. Nikdy nejsme ničím ohroženi, kromě vlastích názorů. Život totiž dovoluje, aby každý žil své představy, tedy i úplně jinak, než to je vymyšleno.

Život je dobrodružství, tedy — družení se s dobrem. Zlo žádné není, dokud si nějaké sám nevymyslím. Až pak bud tím svým vlastním zlem trpět. Jí, ostatní ne, já sám. ostatní mohou trpět zase jen zly, která si sami vymyslí.

Jsme tedy okolním světem neohrozitelní. I nezastavitelní ve svých záměrech. Nikde neexituje nic, co by nás mohlo negativně ovlinit. Jen náš rozum. Ten je tu proto, aby žití nebylo jen tak laciné. Aby bylo co hlídat, oč pečovat, co se učit.

Rozumět životu se máme naučit. To k naší existenci patří stejně jako mluvení a počítání. Aby to ale nebylo jen tak, je to naučení se nepovinné. Záleží na člověku, jak se sám rozhodne. Na rozdíl od mluvení a počítání jej k tomu nikdo nevede, nepřemlouvá.

Říká se tomu zodpovědnost — stůj na vlastních nohách a sám se rozhoduj, jak chceš se svým osudem nakládat. Takto to je správně. Takto si není nač stěžovat, protože vše, co prožívám, jsou výsledky mého vlastního přístupu k životu.

Život je nádherná, dokonalá hra. Udivuje ty, kdo jí rozumějí, úplně stejně jako provokuje ty, kdo ne. Žije se krok za krokem — tedy bez plánu, od situace k situaci. Po člověku se nechce, aby nic vymýšel, jen správně reagoval na vše, co se samo objeví. Pak do sebe vše zapadá, má všeho dostatek a spěje nezastavitelně k hojnosti.

Takto se žije. Resp. takto život vypadat může — takto vypadá objektivní realita neboli dokonalá verze žití. Zákon svobodné vůle je tu od toho, aby dovolil žít i jinak. Podle vlastních představ a plánů. I to je na té hře krásné — je svobodná, nikoho nenutí. A zároveň zajišťuje, aby ničí představy, chování ani životní styl negativně nemohl ovlivnit životní úroveň ostatních, kteří chtějí žít jinak.