Život plyne a správně funguje sám

Bezstarostnost vychází z pochopení, že život funguje sám. Nepotřebuje, abychm se i jeho chod nějak snažili, on nestojí.

Život máme žít, ne vymýšlet. My to tak ale nevidíme, nám přijde, že když se o chod svého žité nestaráme, život stojí a nic se neděje.

To je ovšem jen další z klamů, kterým podléháme a díky němuž si děláme — starosti. A je dobré si uvědomit, jak (jednoduše) starosti vznikají.

Něco vyhodnotím jako problém, a začnu jej řešit. Právě to jsou starosti. Řešení problémů, které si ale nejdřív sami vymyslíme. Jsem autorem všech svých problémů i jejich řešitelem. Biojuji s představami, které jsem sám vymyslel.

Je zároveň dobré si uvědomit, že si ty představy nevymýším jen tak z ničeho. Na začátku všech představ je vždy dojem. Nejsem tedy hloupý, že živím své představy. Já jen nevím, že mé dojmy nejsou správné. Že ve skutečnosti je vše jinak.

Já ovšem nemohu vědět, že je vše jinak. Já totiž — nevím, jak to je. A protože nevím, nutká mě to dedukovat z dojmů, kterým jsem vystavován, představy. A jelikož ve mně ty představy probouzejí neklid, začnu s nimi bojovat.

Nikdy není co řešit. Vše je vždy úplně v pořádku, a to i přesto, že to momentálně vypadá jinak. my jen nedokážee dohledat skutečné příčiny a důvody, proč to má býtr teď právě takto. Problém začne existovat až v okamžiku, kdy za něj něco začneme považovat, až to negativně ovlivní naše myšlení, jednání a očekávání, což nám nakonec přinese i adekvátní výsledky.

Celé to má smysl. Život chce, abychom mu porozuměli. Je to jednou ze součástí žití — porozumět tomu, co a proč vlastně žijeme. Objevit poklady, které jsou nám naší nevědomostí skryté. Co by to také bylo za poklad, který by se sám podbízel, tím by sám sebe zehodnotil.

Každý poklad je tedy za odměnu, za ochotu se vydat na cestu k jeho nalezení. V případě života jde o objevení životních zákonů a pravd o fungování života a o schopnostech člověka, které odjakživa má, jen si jich není vědom.

Dokud si nejsme vědomi svých schopností, používáme je nevědomky sami proti sobě. To je ten vtip. Vysíláme myšlenky, které nám vůbec neprospívají. Děláme to, aniž si uvědomujeme, co děláme a co tím způsobujeme. Říká se tomu nevědomé žití, žití v dojmech, a zároveň způsobování si nepříjemností, aniž si uvědomujeme, že jsme jejich autory.

Starosti patří do nevědomého žití, jsou jeho nedílnou trvalou součástí. A tedy abychom se jich zbavili, potřebujeme se naučit žít vědomě, protože takové žití už žádné starosti nepřipouští.

Existuje tedy jediný způsob, jak si nedělat starosti — přestat vidět důvody. Naučit se vidět svět bez problémů, chyb, nepřátel, překážek. Jde tedy o výměnu svých brýlí, protože svět takový skutečně je, my jej jen svou optikou vidíme jinak. Podléháme klamům, z nichž dedukujeme nesprávné závěry, které v nás probouzejí nepříjemné pocity ohrožení, zklamaní, nejistoty, slabosti, výčitek… — starosti.