Život se mění zráním, nijak jinak
aždému nám něco funguje samo, a něco naráží a kulhá. To je úplně v pořádku, není se zač stydět ani si co vyčítat. Namísto toho pochopme, že jsme se narodili proto, abychom to kulhající změnili — je to smysl našeho žití, naše cesta, která nám přinese lásku, radost a hojnost.
Dokud se na své zdánlivé nedostatky díváme jako na problémy, bojujeme s nimi. A ten boj jednak k ničemu nevede, druhak rozhodně nebaví.
Život ale bavit má, dokonce musí, a tak není nikdy důvod, aby tomu bylo jinak. Člověk jen potřebuje najít správný postoj k tomu, co prožívá. Vnímat to jako výzvy, ne jako problémy. Pak se vše změní a život začne naplňovat. Naplnění tedy nespočívá v tom, co zrovna prožívám, ale jak se k tomu stavím.
S Princeznou Disků to má společné, že každá životní změna, vše, co vede ke zlepšení a obohacení, je proces. Cesta, která trvá. A ono nejde jít po cestě, která trvá, a zároveň žít s tím, že řešíme nějaký problém. S takovou náturou se na tu cestu ani nevydáme. A když už to zkusíme, budeme hledat buď nejakou rychlovku, anebo to vzdáme, protože nás to „musení něco dělat“ nebude bavit.
Nikoho nebaví řešit problémy, proto je dobré začít pochopením, že žádné nemáme. To si nic nesugerujeme, to jsme pochopili život a svoji situaci. Náš život nám říká — pojď se bavit tím, že tuto situaci změníš. Že změníš sebe, své názory, postoje, přístup… A to budeš koukat, kolik se toho dozvíš, naučíš, kolik si toho uvědomíš i — jak tě to začne bavit, měnit a naplňovat.
Nic se neděje jen tak, ani se to neděje, aby to člověku ubližovalo. To jen můžeme na věci koukat způsobem, který nás bolí, trápí, straší, mrská, brzdí, který nám ubližuje, zatímco si naivně stěžujeme na svou situaci a osud. Vše je jen o našich brýlích, život je skvělý, ale naše vnímání může stát za starou bačkoru.
Člověk, který není spokojený, nedokáže dávat věcem, co potřebují. Začne se životem protloukat hledáním rychlých, jednoduchých a laciných cest. A to je pekelné, protože tyhle cesty nikam nevedou. S tímto přístupem se pak člověk roky a desetiletí trápí, namísto aby pochopil, že musí začít žít pořádně. Dávat všemu to, co to potřebuje, tedy péči a vývoj.
Mnozí raději donekonečna zkoušíme chodit na věci lacině. Trápí se každý, kdo se stále vyhýbá potřebě dělat věci pořádně. Vymýšlí, jak něco, co vyžaduje A, udělat jinak. Jak ušetřit, jak urychlit, jak zjednodušit, jak — očůrat. On je ale život neočůratelný. Takže tím jen zabíjíme čas i sebe.
Nakonec každý, kdo svůj přístup změní, zjistí, že žije naráz mnohem jednodušeji než dřív. Chodit na vše lacino je komplikovaná dřina, zatímco dělat věci pořádně je úplně jednoduché. I to je dobré vědět, protože laciní lidé uvažují naopak.
Motáním se dokola ve snaze něco lacině vyřešit akorát donekonečna hasíme požáry, které sami zapalujeme svým jalovým přístupem. Žádný vývoj, žádná perspektiva, pořád ty samé starosti. Kolotoč.
Princezna Disků píše „…dokončí-li se vývojový cyklus…“, což je ale přesně to, čím mnozí díky svému přístupu vůbec neprocházíme. Vývojový cyklus je proces, který má přesný řád, pravidla, průběh. A těmi pravidly je pěstování. Krok za krokem, přesně v souladu s životními zákony, tedy žádné „zázračné metody“.
Že věci trvají, je dobře, ne špatně. Dávají tak žití perspektivu i hodnotný obsah — kupu nás toho přinesou, spoustu se naučíme, zesílíme, zmoudříme, získáme zkušenosti, sebedůvěru, nadhled, pochopení, rozvineme lásku… proto není kam spěchat, a proto nic „rychlého“ ani „zázračného“ nemůže fungovat, to je jen naivní humbuk, slepá ulička.
Na život je potřeba se dívat jako na cokoli jiného v přírodě. Představíme-li si zahrádku, je nám jasné, že nic kloudného na ní neporoste, aniž by to dostalo to své — porýt, pohnojit, pravidelně zalévat… Piplat se s tím, s chutí se bavit tím, že o něco pečuji. Nedělám nic složitého, ale dělám vše, co je potřeba a dělám to pořádně a trpělivě — systematicky pečuji.
Takže péče, neboli „dělám věci pořádně, protože chápu, že to je jediná cesta, která funguje“. I jediná, která baví. I jediná, která je jednoduchá. To je jeden z důležitých aha-efektů, o který se s námi Princezna Disků neboli Princezna Pěstování chce podělit. A ona ví, co říká, protože celé Disky v Tarotu představují právě energii zhmotňování neboli uskutečňování změn a svých cílů, což je právě ono Pěstování s velkým Pé.
Správná cesta existuje vždy jen jedna — ta pořádná.
