Život vyžaduje jediné — kvalitní přístup
ít šťastně a úspěšně je velice snadné. Těžké je naopak žít neúspěšně. To člověk nahrazuje nekvalitu svého přístupu emocemi, dramaty, úsilím, honěním se, blouděním, dohadováním a bojem.
Život ale nic z toho vůbec nepotřebuje. Je vymyšlen jednoduše, funguje sám, v klidu a pomalu. Vše sám organizuje, hlídá, o vše se stará, aby nikde nic nechybělo ani nekolidovalo.
Neexistuje jediný reálný důvod si s něčím dělat starosti anebo spěchat či dřít. To všechno děláváme jen proto, že se na věci nedíváme správně.
Život = zákon akce a reakce. Což v tomto případě znamená „koukáš-li na věci nesprávně, nemůžeš čekat žádné zázraky“. Očekávej dramata, komplikace a kompromisy. A očekávej i adekvátní pocity.
Nesprávným koukáním se roztáčí kolotoč každodeních názorů, které se stávají zdrojem našeho chování, které se stává zdrojem našich prožitků, které se stávají zdrojem našich názorů, které se stávají zdrojem našeho chování, které se stává zdrojem našich prožitků… Takto se to heky celé zacyklilo a člověk už se jen veze. Bludný kruh.
Kvalitní přístup neznamená dělat to, co se tváří dobře. Život klame i v tom, co se tváří jako správné. Spousta hezky vypadajícího je ve skutečnosti podpásovka, kterou ubližujeme sobě i druhým. A jsme zase u toho — buď chápu, co a jak, anebo si šlapu po štěstí.
Život je vymyšlen perfektně. Jen vyžaduje, abychom mu porozuměli. Pak se vše otočí, jelikož se úplně otočí naše pohledy na něj, čímž se bludný kruh zastaví. Co si teď vůbec neuvědomujeme, uvidíme úplně jasně. Pochopíme naivitu svých názorů i chování a změníme to.
Změníme tím i pocity, které denně prožíváme. Vše se ukáže k krásném a zábavném světle. vše negativní zmizí, aniž bychom museli „pozitivně myslet“. On k tomu není žádný důvod, stejně jako není důvod si dělat starosti. Obojí je klam, stačí vidět reálně a pohoda je tu.
Ale nejen pohoda, ukáže se všechna ta nádhera života, jeho hloubka a láska, s jakou byl vytvořen pro naši totální pohodu, zábavu, štěstí, naplnění, radost a hlavně — neomezené tvoření. Žít své ideály není nic divného, divné je ty ideály naopak nežít. To se děje jen proto, že těm ideálům bráníme svým přístupem ke všemu, co denně prožíváme. takže zbývá odpovědět na otázku — Co to je ten „kvalitní přístup“?
Kvalitní přístup = přístup s pochopením. Nehledejme v tom žádnou zbytečnou vědu. Chápu-li násobilku, budu kvalitně násobit a bude mě to bavit. Ale když ji nechápu, bude to utrpení. Za slovo „násobilka“ si dosaďmě cokoli a bude to vždy pravda. Platí to tedy i o životě jako takovém.
Žít kvalitně je naplňující. Žít nekvalitně je vyčerpávající.
Ještě je možná dobré dodat, že kdo ke svému žití denně kvalitně nepřistupuje, zákonitě se bude cítit prázdný. Nemá jej totiž co naplnit a uspokojit. A tak začne vymýšlet, čím se zabavit, k čemu upoutat svou pozornost, čím zabít čas, čím si „udělat dobře“.
Začne odbíhat k věcem, které do jeho žití nepatří a které mu škodí. Říká se tomu „utápět své prázdno“, a k tomu jen zbývá doplnit, čím konkrétně. Možností je nekonečno — kamarádi, televize, internet, jídlo, pití, sex, hromadění majetku, vymýšlení nebo vymetání akcí… Vesměs zbytečné činnosti, označované jako zlozvyky, ve kterých marně hledáme zábavu a uspokojení.
Ne každý zlozvyk tak vypadá. Spousta zlozvyků se tváří kulturně, společensky, erudovaně, sportovně, rodinně… Že je to jen zlozvyk a záplata poznáte podle toho, že vás to neuspokojuje. Že skutečně jen zabijete čas, ale vaše prázdno se vzápěti opět vrátí.
Člověk je odsouzen zabíjet čas, nerozhodne-li se žít kvalitně, tedy s porozuměním. Ono to jinak ani nejde. Zabíjení času je alternativou ke kvalitnímu životnímu stylu. Člověku není dobře uvnitř, proto hledá své uspokojení okolo. „Pokukuje“ po něčem/někom, protože v tom hledá spásu.
Není nic zlého na tom žít tuto „zástupnou alternativu“. Jen je dobré aspoň vědět, že tu existuje něco nesrovnatelně lepšího, i nesrovnalteně jednoduššího. Jiná liga — hojnost. A v tom, aby ji člověk žil, brání jen on sám.
