Životní úroveň je úroveň, na jaké o všem uvažuji
Když se o bohatství někde mluví nebo píše, obvykle nás při tom napadají peníze, případně to, co za ně lze pořídit. Od stejných úvah obvykle odvozujeme i svou představu životní úrovně — jdeme na to majetkově. Takové pohledy jsou ale povrchní, nejdou vůbec k jádru věci a tudíž se ani neblíží realitě. K té se přiblížíme mnohem víc, začneme-li se ptát: „Po čem člověk nejvíc touží?“ A půjdeme-li na to správně, dospějeme k odpovědi: „Po tom, co mu chybí.“ Chudému peníze, chce být finančně zajištěný. Nemocnému zdraví, osamělému partner a přátelé, závislému svoboda, slabému síla atd. Nejsou to tedy zdaleka vždy peníze, po čem toužíme, je mnoho prachatých nešťastných, zdravých nešťastných, spokojeně ženatých se spoustou kamarádů, a přesto taky nešťastných… Jádro pudla tedy bude někde jinde a právě tam se v tomto článku podíváme.
ak zaznělo již v úvodu, jde nám každému nejvíc o to, co nám pocitově chybí. Je to vždy něco, v čem vidíme vyšší hodnotu než si můžeme dovolit a podvědomě uvažujeme způsobem: „Až budu mít tohle, budu spokojený a šťastný“. A jakmile se na tuto myšlenku zaměříme, začne úsilí, honička, boj. Boj se vším všudy, tedy i se ztrátami a porážkami. Život teď a tady přestane bavit, protože mi v hlavě hlodá červík, že chci něčeho víc, něco jiného — něco, co teď a tady nemám.
Jak vzniká životní honička…
V našem podvědomí se nastaví model, kdy se myšlení honí kolem toho, co nemáme a máváme rukou nad vším, co máme. Dojde k obrácení hodnot — co máme stojí za míň než co nemáme. Nejsme spokojení, protože jakmile něco získáme, za chvíli toužíme po dalším, a tak pořád dokola. Toho, co máme, si nevážíme. Ztrácí to pro nás cenu chvíli poté, co to získáme, rychle to omrzí.
Rozdíl mezi honičkou a plněním svých tužeb spočívá v tom, že v tom druhém případě se za ničím neženu. Namísto toho sám na sobě pracuji tak, aby můj cíl přišel sám ke mně. Řečeno konkrétněji: systematicky měním své podvědomí, svou přitažlivost. Zcela klidně, jistě a úspěšně.
…a jak životní trápení
Životní trápení vzniká úplně stejně jako honička. Rozdíl je jen v tom, že utrápený svých cílů nedosahuje. Jeho honička nepřináší výsledky. Usiluje, zkouší kde co, mění strategie — a nic. Čím větší nic přichází, tím větší trápení s sebou nese. Člověk se cítí neúspěšný, čím dál hůř.
Jak se obou zbavit?
V předchozí větě zaznělo něco, co je důležitější, než se zdá. Padlo tam slovo „cítění“. U něj bychom se měli zastavit, protože hraje klíčovou roli. Vše, čemu přisuzujeme nějakou hodnotu, si ceníme proto, že od toho očekáváme přínos dobrých pocitů. Při představě kupy peněz nám obvykle nejde o tu hromadu jako takovou, ale o to, co všechno si za ně budeme moct dovolit koupit a prožít. A od všech těch nákupů a prožitků čekáme — krásné pocity.
Ať si přejeme cokoli, jde nám vždy o pocity, které nám to přinese. Tohle si mnohdy neuvědomujeme, a v tom děláme chybu. To si naopak musíme začít uvědomovat pořád. Tím se můžeme vysvobodit z pasti honiček i smutků. Dovolí nám to se zaměřovat na dobré pocity aniž bychom je spojovali s něčím konkrétním. Nemohu-li se projet ve Ferrari, můžu si udělat dobře něčím jiným, něčím, co mám a po čem stačí sáhnout. Toto je správné uvažování, které zbavuje pocitu chybění. Které ze života odstraňuje úsilí, honění, stres i smutek — které zbavuje nespokojenosti. Uvědomíme si totiž, že dobré pocity můžeme zažít i s tím, co dávno máme, jen jsme na to nějak zapomněli nebo si to neuvědomujeme — sami se sebou.
Hodnoty. Kde jsou?
Ve fyzickém světě žádné hodnoty neleží, ovšem zároveň nás svět klame tím, že nám předkládá spoustu věcí, které působí krásně a skvěle. A my podléháme. Podléháme představě, že by nám bylo líp s něčím, co nemáme, případně někde, kde nejsme. Začneme podmiňovat, a právě tím do svého života vnášíme boj a úsilí. Řečí Vesmíru začínáme generovat informace a síly, jimiž sami sobě házíme pod nohy klacky a ubližujeme si, krademe si štěstí.
Toužit po čemkoli je zcela v pořádku. Máme chtít být zdraví, bohatí, svobodní, schopni dělat jen to, co nás naplňuje a baví, plnit si své sny. Potíž je ve způsobu, jakým ke svým touhám přistupujeme. Kdo nerozumí Vesmíru (tzv. „Panáček“ viz mé jiné články), spojuje svá přání se způsobem, jakým si je splní. A právě představa cesty ke splnění spustí lavinu úsilí.
Kdo Vesmíru rozumí (ten, kdo se považuje za „vysílač informací“), ten si žádné své přání s cestou k němu nespojuje. A tudíž ani nevzniká pro usilování prostor. Vysílač informací funguje naopak než Panáček, nikam neběží, své přání nechává přijít k sobě. Takto funguje princip přitažlivosti, takto funguje život ve skutečnosti.
Abyste takto dokázali žít, stačí znát zákony Vesmíru. Pochopit způsob, jakým s vámi spolupracuje i fakt, že to je on, Vesmír, kdo vám vaše přání splní, nikoli vy svými vlastními silami.
Skutečným bohatstvím je mé uvažování
Chceme-li být šťastní, musíte jít rovnou za hodnotami, žádnou oklikou „skrz něco“. Skrz peníze, partnera nebo cokoli jiného. Musíme na to jít přímo — skrz sebe. Musíme sami v sobě vidět tu největší hodnotu, zdroj, který vše přitahuje. Pak se nebudeme k ničemu upínat, za ničím honit, nic nám nebude chabět, protože si všechno dokážeme sami dávat. Přestaneme se cítit osamělí, závislí ani ohrožení. Dokážeme sami sebe zásobovat samými dobrými myšlenkami a pocity. Bude nám se sebou dobře.
Vše má duchovní základ. Ať si přejeme cokoli, hmotné i nehmotné, je reálnost splnění postavena na hodnotách, které svého přání vkládáme na myšlenkové úrovni. Konktérně jde o to, jak moc svému cíli věříme. Právě to udává pravděpodobnost jeho splnění. Není tedy vůbec důležité vymýšlet způsob, jak si něco splníme, ale vnímat, jak moc svému přání důvěřujeme a pracovat na rozvoji své důvěry. Důvěra = reálnost splnění.
Jelikož všechny hodnoty a kvality leží v pocitech, stačí se naučit sami sebe dobrými pocity zásobovat. Umět se správně rozhodovat, být věrní svým touhám hodnotám a uvažovat v souladu s nimi. To zajistí, že nám bude dobře trvale, ne „až s něco splníme“.
Láska a věrnost, dvě podmínky bohatství
Chceme-li být bohatí, musíme bohatě uvažovat. To znamená umět se na vše dívat s láskou, v ničem nevidět problém ani soupeře. Je potřeba se to naučit a nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je naučit se vnímat svět na základě principů.
Vnímání s láskou je přijímání toho, jak to je a myšlení na dobro i pro druhé. Typicky když si něco kupujete, platíte s pocitem, že podporujete všechny ty, díky kterým si to můžete pořídit a jste vděční, že si to můžete dovolit. Na to Vesmír reaguje tím, že vám posílá dál, baste takto mohli žít. Opakem je hudrování, jak je něco drahé, to je jako byste říkali: „Tohle nechci„. Podobně když chcete věci se slevou, říkáte: „Na tohle nemám a nechci mít.“ A to se vám dál plní. Myslet na peníze vlastně znamená s nimi kalkulovat. Neboli bojovat. nepřijímat je jako něco přirozeného a samozřejmého.
Nejjednodušší je to proto, protože za vší rozmanitostí stojí neustále se opakující principy. Kdo vidí rozmanitost, vidí nekonečno situací. Kdo v tom samém vidí principy, vidí stále to samé. Pak dokáže i správně uvažovat, jednat, rozhodovat se, a — dobře se i cítí. Umí se v každé situaci, ať vypadá jakkoli, cítit bezpečně, ví, co se děje, proč i jak má správně zareagovat.
Jedině vnímání postavené na principech vede k pocitu bezpečí, svobody i spokojenosti. A ty jsou všechny nezbytné, aby byl člověk šťastný, aby se necítil závislý a ohrožený.
Tarot je poklad
Tarot pomůže, ale nestačí. Často se mě ptáte, zda prací s Tarotem pro osobní rozvoj dosáhnete svých cílů. Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Proto odpovídám jinak: Tarot je úžasný nástroj, který vám usnadní život, poskytne vám reálný vhled do všech situací, naučí vás správně uvažovat, povede vás správně a bezpečně… Ale k tomu, abyste dokázali žít, jak toužíte, potřebujete ještě něco navíc — potřebujete změnit své podvědomí. I s tím vám Tarot nesmírně pomůže, ale potřebujete se navíc naučit jak na to. Není to těžké, ale v Tarotu to není. Je to jakási nadstavba, kterou učím v koučingu.
S tímto záměrem — naučit sám sebe a později i ostatní rozumět životu a jeho situacím, cítit se v pohodě, nepodléhat iluzím, jsem zpracoval Tarot tak, aby vypovídal jasně o životních situacích. Tarot je souborem všech situací, které může člověk prožít, šlo jen o to jej správně uchopit a podat. Tarot pro osobní rozvoj se právě na toto zaměřuje, protože to považuj za zdaleka nejdůležitější, praktické pro život. V podstatě jde z pohledu tohoto článku o poklad, protože na každou situaci ukazuje správný postoj, takový, který zajistí pohodu, bezpečí, pochopení, posílení, nasměrování trendu vývoje tam, kam toužím, zbavuje nás strachů a pocitů, že nám něco hrozí.
Z pohledu hodnot obsahuje Tarot ty nejhodnotnější myšlenky, generující v každé situaci nejlepší možné pocity i výsledky. Trvale, protože se můžete Tarotu ptát pokaždé, když si nevíte rady, necítite se jistí, podléháte obavám či jiným iluzím. Neexistuje situace, která by v Tarotu nebyla obsažena, je kompletní. Nemůžete prožívat nic, nač by Tarot neměl kartu. Proto se na něj můžete vždy plně spolehnout.
Věrnost sobě
Jen ten, kdo si plně věří, dokáže být sám sobě věrný. Jen ten, kdo se nebojí, kdo se necítí ohrožený ani závislý, se dokáže rozhodovat srdcem, v souladu se svými touhami, bez kompromisů. Jen ten neudělá nikdy nic jiného než to, co skutečně chce. Nepotřebuje se s níkým paktovat, nikoho přesvědčovat nebo přemlouvat, necítí se na ničem a nikom závislý, dokáže věřit sobě a své touze. Kompromisy udržuje naopak každý, kdo si v něčem nevěří. Kdo se bojí být sám, stát na vlastních nohách. Ten se uchyluje k ústupkům, kterých posléze jen lituje. Ubližují mu, odvádějí z jeho cesty, nepřinášejí, co si přál, vnášejí mu do života nespokojenost a následný boj s ní.
Sebevědomí
Jedině věděním získáte jistotu a svobodu. Jedině pochopením zákonitostí života, své role v něm i uměním vidět namísto iluzí to, co se děje doopravdy, získáte sebevědomí, další nezbytný pilíř štěstí. Sebevědomí = sebe + vědomí, neboli vědomí sebe. Vědění, čím jsem, jak funguji a v čem žiji. Dokud v tom nemáte úplně jasno, můžete si o svobodě, štěstí i bohatství nechat naivně zdát. Budete se ke všem těmto hodnotám pachtit skrz něco jiného, splétat sítě závislostí, případně si zoufat, že nic z toho, co si přejete, se vám nikdy nesplní.
Svou životní úroveň poznáte snadno podle toho, jak se denně cítíte. Jsou-li vaše pocity příjemné a nezávislé na tom, kde zrovna jste, žijete kvalitní život. Důvěřujete-li svým touhám, má váš život smysl. Žijete v souladu se svými potřebami i touhami, děláte to, co vás naplňuje a uvažujete svobodně — netrpíte tudíž pocitem, že vám něco chybí nebo jste na někom/něčem závislí.
Není vůbec důležité, zda žijete v domku s latrínou a slepicemi na dvorku nebo máte vilu s pěti koupelnami a sbírkou Mercedesů v garáži. Obojí — slepice i Mercedesy, latrína i pět koupelen — jsou v pořádku. Každý jsme jiný, vyhovuje nám něco jiného a jde jen o to, zda dokážeme žít v souladu se svými představami. Zda to, kde a jak žijeme, nám skutečně vyhovuje. Že to není kompromis, z nouze ctnost, se kterou nejsme spokojení.
Soulad = pohoda, nesoulad = nepohoda. Umění žít jak mi vyhovuje = pohoda, neschopnost tak žít = nepohoda. Pocit bezpečí a zajištění = pohoda, pocit neustáleho boje o přežití = nepohoda. A korunu tomu všemu dává, jsou-li všechny tyto pocity nezávislé na okolnostech. Jinak řečeno — zda zdroje své pohody a životní jistoty vidím v sobě nebo někde jinde. Vidím-li je jinde, trpívám strachem, abych o zdroje, které mi umožňují žít, jak chci, nepřišel.
Bohatství vzniká v nejistotě
Nejistota je jedinou skutečnou jistotou. Hned vysvětlím tento důležitý zdánlivý protimluv. Nejistoty je nutným předpokladem bohatství proto, že:
- jedině ona nic ničím nepodmiňuje
- jedině ona s ničím nekalkuluje
Jen nejistota jde přímo k cíli a zajímá se jen o něj, o výsledek. Jakmile začnete vymýšlet ke svému cíli cestu, zákonitě začnete podmiňovat a kalkulovat. Začnete vymýšlet plán, kombinovat, spojovat, počítat, stavět jedno na druhém. A právě tím to celé komplikujete.
Podnikatel versus zaměstnanec je vhodný příklad, na kterém princip nejistoty (a omezující jistoty) vysvětlím. Typickým rysem uvažování zaměstnance je: „Mám jistotu pravidelného příjmu. Každého patnáctého mi přistane výplata, se kterou mohu počítat a zaplatit z ní nájem a další životní náklady.“ Nedokáže si představit, že by žil bez jistoty. Ani si neuvědomuje, že právě tato „hra na jistotu“, tento kalkul, jej nesmírně omezuje. Vesmírnou řečí jasně vysílá: tolik mi stačí. Přestože si třeba i zároveň na výši své výplaty stěžuje. Abyste mohli podnikat, nesmíte takto vůbec uvažovat. Žádnou jistotu nemáte, jen samé náklady. Vše musí být postaveno na něčem jiném — vaší důvěře, že „se to nějak zvládne„. Do Vesmíru tak vysíláte „Vesmíre, zařiď to“, a on to plní. Tak samozřejmě a bezpečně, jak silně důvěřujete. Dokážete-li takové uvažování posílit věděním, smažete všechny limity a můžete si nechat plnit, co chcete, aniž byste se o cokoli starali. Se zaměstnaneckým uvažováním podnikat nemůžete, nefungovalo by to. Musíte se nejdřív změnit a pak to půjde samo.
Na základě kalkulu mnozí žijeme celé své životy. Kalkul je naším životním stylem. Vycházíme obvykle z výše své výplaty a od ní odvozujeme své potřeby i způsoby jejich naplnění. A samozřejmě také nenaplnění všeho, co stojí za hranici našich domnělých možností.
Co je přesně příčinou zde nebudu rozvádět, o tom píšu podrobněji jinde. Podstatné je pochopit, že i tendence „vymýšlet způsob, jakým si splním své cíle“ je nepřirozená, postavená na naprosté neznalosti života a jeho zákonů. Řešení je tedy opět v jejich poznání, pak se vaše logika úplně otočí a přestanete sami sebe omezovat svými iluzorními úvahami.
Ať se na bohatství podíváme z libovolného úhlu, vždy dospějeme k závěru, že jediné, co udává jeho míru v našem životě jsou naše vlastní úvahy. Je tedy dobré si položit otázku: „Jaké uvažování je nejbohatší?„. A odpovědí je:
- Umět úplně ve všem vidět lásku.
Zní to možná jednodušeji, než je skutečnost. Vidět ve všem lásku neznamená jen být hodný a milý. To si myslí mnozí, kdo se být hodní snaží, ale ve skutečnosti tím maskují svou slabost a strachy.
Vidět ve všem lásku také znamená být silný a ničeho se nebát. A to už tak jednoduše ani nezní, natož jaké to je ve skutečnosti. Panáček se před tím okamžitě zachvěje, protože mu vyvstane na mysli vše, čeho se bojí nejvíc. A právě strach je protipólem lásky. Platí zákon, že čím víc se bojím, tím méně lásky zažívám. Tím omezeněji žiji.
A opět je čas na vhodnou otázku: „Proč se bojím?„, na kterou existuje jednoduchá odpověď: „Protože někde vidíš něco jinak, než jak to skutečně je.“ Neboli podléháš iluzím, a čím víc iluzí v sobě nosíš, tím víc se bojíš.
Láska je schopnost vidět reálně. Nic mi nikdy nehrozí ani není nikdo mým soupeřem. Pokud to za své soupeře nebo za hrozby nezačnu považovat. Pak přestanu vnímat s láskou a začnu bojovat, což se mi vrátí. Vnímat s láskou je umění se nenechat vyprovokovat.
Řešení? Jako vždy: Poznání. Jedině tak se zbavíš iluzí a nahradíš je láskou, klidem a pocitem životní jistoty. Můžeme si všimnout, že ať se na bohatství podíváme z libovolného úhlu, vždy skončíme u poznání, což přesně koresponduje s nadpisem tohoto článku, po jehož přečtení bychom měli mít jasno: Chci-li být bohatý, musím se zaměřit na úroveň svého poznání. Vše ostatní se odehraje samo. Toto je realita, toto je cesta, která vás přenese přes všechny hranice a splní vám cokoli si přejete a přát budete. Zcela samozřejmě, automaticky, bez úsilí, v klidu, nezávisle na čemkoli kromě vás samotných. Skutečné bohatství je vědění a schopnost podle něj žít.
Žít bohatě
Bohatě žít znamená dokázat myslet jen na to, co si přeji a plně tomu důvěřovat.
Žít bohatě znamená bavit se tím, že si plníte libovolné cíle, a obzvláště ty, které vám na začátku přijdou nereálné — právě to vás motivuje k tomu to dokázat, spoléhat při tom jen na sebe a pracovat jen sami se sebou, se svým věděním a přitažlivostí.
Jak vypadá mé bohatství?
Své bohatství můžeš prozkoumat následujícím karetním výkladem. Jsou v něm základní (a zásadní) životní oblasti vystavené jasné otázce: „Jak to máš…?„. Každá odpověď je pak doplněna v následující otázce radou Tarotu, co bys měl(a) zlepšit, co ti přinese obohacení:
