Životu rozumět nemusím
ivot nás každého automaticky rozvíjí. Je kontinuální školou, která navazuje na školy, kterými jsme prošli v dospívání. Tam jsme se učili číst, počítat a další věci, ale o životě jako takovém prakticky nic.
Život nás vede k tomu, abychom jej pochopili
To má přijít až pak. Až jsme postaveni na vlastní nohy, kde se začne ukazovat, jaký má naše existence základ. Na jakých pilířích — pohledech na svět — stojí (a padá).
Ukazuje se, co s námi udělala výchova, jak nás ovlivnilo prostředí a autority, se kterými jsme vyrůstali a jejichž přístup k nám se vryl do našeho podvědomí.
Mnohým funguje téměř vše, některým tak napůl a někomu skoro nic. Nevěří si, bojuje, tápe, cítí se nejistě, nevidí v sobě skoro žádnou hodnotu, ostatní mu přijdou lepší, nadanější, schopnější…
Ve chvíli, kdy jsme do samostatného života „vhozeni“, nikdo nerozumíme, jak ten život vlastně funguje. Jestli žijeme spokojeně a úspěšně anebo bojujeme vůbec neodráží to, co o životě víme. Je to jen výsledek toho, co nás naučilo okolí. Jaké názory a způsoby uvažování a přístupu k situacím v nás vypěstovalo.
Jsme v podstatě „obětí prostředí“, kdybych to chtěl dramatizovat. Ale já přesně tohle nechci. Život totiž není zlý, nikomu nikdy neublížil. Jen jej máme nastaven každý jinak. Každý se máme zdokonalovat v něčem jiném. Čím míň vám žití funguje, tím víc je součástí vaší životní cesty potřeba životu porozumět. To je vaše cesta, váš aktuální cíl.
Vše je v pořádku není se zač vinit
Nejste tedy nijak hendikepovaní, ani neschopní. Jen se učíte něco, co jiní v tuto chvíli vědět nepotřebují. Na ně přijde čas, až přijde čas. Ten váš je tu teď a jde jen o vaše rozhdonutí, jak to přijmete.
Obvykle to nepřijímáme. Obvykle děláme opak — bojujeme s tím. Svůj vnitřn boj, svou nespokojenost, obavy a nejistotu přenášíme ven. Různými způsoby, nicméně v principu děláme jedno a to samé — chybu.
Tou chybou je už v počátku pocit, že je něco špatně. A na něj navazuje série dalších, podobně špatných úvah. Boj je pak už jen jejich nutným vyústěním.
V životě vše vypadá i funguje naopak, než se zdá. Proto i nás napadají scénáře a řešení, která nikam nevedou. Nám přijdou logická, ale to právě proto, že vnímáme špatně. Logika vám nepotvrzuje, zda něco vidíte správně nebo ne. Ona vám vždy potvrdí to, co vidět chcete. I ona je tedy jedním z klamů Vesmíru.
Ke zmatenému boji a úsilí a trápení a hledání existuje varianta. Úplně jiná liga, dalo by se říct, protože to je cesta přesně opačným směrem. A proto i tahle alternativa přináší úplně opačné prožitky, pocity i výsledky. Je o chuti se učit dívat na svět správně. Tedy úplně jinak než doposud. Je o naučení se dívat na věci správně. Pak totiž vše dostává úplně jinou podobu. Reálnou, protože reálně nic špatného neexistuje, žádný problém neřešíte, nic vám nehrozí. Namísto toho všeho zpracováváte dárek, který vás přišel obohatit, a ještě při tom prožíváte radost sami ze sebe.
Je to ale o rozhodnutí a následném přístupu, a to si musí srovnat každý sám.
