Změna nebolí. Bolí jen když jí vzdoruješ

Nic přirozeného nám neubližuje. Život totiž není nastaven, aby nás jakkoli trápil, on je nastavený naopak — naplno nás bez přestání podporuje v našich záměrech. Vesmír je tu od toho, abychom každý mohl žít to své, jak toužíme a jak nám to ideálně vyhovuje.

Život neubližuje

Všechna trápení si vytváříme sami. Právě tím, že se na něco nedíváme správně. Nevidíme věci takové, jaké jsou, o čem jsou, jak fungují, proč přišly a co nám přinášejí.

Nesprávný pohled vidí něco nepříjemného — negativizuje ve skutečnosti pozitivní událost nebo situaci.

Změna, která sama přijde, je vždy k dobrému

Jednou z těch často negativizovaných událostí je změna. Představa změny je pro mnohé drama už samo o sobě. Vše ještě naroste s představou, že nás ta změna vede někam do nejistoty. I nejistota totiž budí obvykle představu potenciálních trablů. Že je vše ve skutečnosti přesně naopak vidí málokdo. Naše uvažování je zvyklé stavět na známém a jistotách, ale právě v tom jsme vedle jak ta jedle, to je naše životní brzda.

Nejistota je pro správné výsledky nutností

Změna je nutnost, protože bez ní existuje jen nekonečná stagnace. Zůstává-li vše při starém, přichází zákonitě nuda a prázdnota, což si ale často neuvědomujeme. Jsme krátkozrací a ještě se koukáme špatně. Stejně tak nejistota je ve skutečnosti polem neomezených možností. Polopatičtěji řečeno — je to to nejlepší, co může být. Je to stav, kdy se mohou uskutečňovat ideální výsledky — plnit naše záměry a přání zázračným způsobem.

Zázrak je výsledek přirozeného tvoření

Zázrak je také zajímavý pojem, kterému je dobré jasně rozumět. Zázrak je naprosto přirozený proces, kdy Vesmír ukázal své neomezené schopnosti — cokoli uskutečnit. On ty schopnosti má a je schopen je bez přestání používat. Jenom — jej nesmíme omezovat. Neboli — musíme umět v nejistotě žít s chutí, natěšení, co úžasného se odehraje.

Jedině tak Vesmír nesvazujeme. Jakmile vymýšlíme, plánujeme a honíme si hlavou představy co by kdyby, kecáme mu do řemesla a jelikož nás musí poslouchat, veškeré jeho schopnosti jsou k ničemu, nevyužité.

Tvoření je především pasivní proces

Beze změny a nejistoty nikdy nic kloudného neuskutečníte. Budete se lopotit a trápit hlavu vymýšlením „jak zařídit, aby…“, čímž zkoušíte dělat něco, nač nejste vybaveni. Nemáte schopnost vymyslet pořádné řešení, od toho tu totiž nejste, proto to nemáte dělat. Nechce se to po vás, to si jen namlouváte. Máte jen vysílat záměry a nechat Vesmír je uskutečňovat. Čímž se opět dostáváme k té nejistotě a změnám.

Jakmile totiž vyšlete záměr, Vesmír vymyslí dokonalý plán vedoucí k jeho uskutečnění. Obvykle takový, jaký by vás ani ve snu nenapadl. A první, co se začne dít, budou nečekané změny. Což člověka věci neznalého vyděsí, protože očekává úplně něco jiného, věren své vlastní představě.

A zde je dobré si uvědomit podstatnou věc — jak vzniká strach a stres? Jedině tak, že očekávám A a děje se B. Neboli mám nějakou svoji představu, co by se dít mělo a ono se děje něco jiného. To jediné dokáže člověka vystresovat. Probudí se fantazie a začne generovat představy hrozících katastrof. A tím začne život bolet.

Pustit Vesmír do svého života, o to jde

Schopnost žít v nejistotě tak, že vás doslova nabíjí radostí a doslova magickými očekáváními, je realita. Přirozený stav, do kterého se stačí vnitřně pročistit. Vesmír vám bude vděčný, protože mu konečně dovolíte ukázat jeho krásu, sílu a bohatství. Celou dobu na to čeká, těší se, naplňuje jej, když může být sám sebou, nespoutaný špagáty našich představ.

Mělo by nám být jasné, že svůj život netvoříme tím, že něco vymýšlíme a děláme, ale pouze tím, že si určíme, jak chceme žít. Jak co chceme mít. Neboli — Vesmíru předáme představu výsledku (správně nadefinovanou, i to má svá jasná pravidla) a pak už si jen užíváme nejistotu, ve které se odehrají všechny potřebné kroky.

Chaos je ve skutečnosti dokonalý plán

Pro nás to vypadá jako nepředvídatelný chaos, ale právě tohle je ten vtip — takto to musí vypadat. Zároveň ten vtip má i pointu, protože cítit se ve zdánlivém chaosu nadšeně a naprosto bezpečně, to chce — mít v krvi vesmírné zákony. Což je i cílem našich aktivit, seberozvoje, který přesně k tomuto vede. Jsi sám sebou, se vším, jak máš být, a Vesmír necháš také být sám sebou, se vším, co umí. V tomto stavu tvoříte dokonalou dvojici, schopnou cokoli uskutečňovat. Tvůj život je tím, kam celou dobu směřoval — ukázkou neomezenosti a hojnosti.