Zrcadlem mého podvědomí je nejistota
lověka, který vnímá život na základě svých dojmů, nazývám „panáček“. Proto, že sám sebe za panáčka považuje a z této perspektivy se odvíjí veškeré jeho další — mylné — uvažování.
Jistoty neexistují
Jedním ze stavebních prvků uvažování panáčka je „touha po jistotě“. Je zákonitá, člověk s tímto pohledem na svět se musí cítit nejistě a tak se pořád snaží si jistoty budovat.
Snaha o budování jistot má několik úskalí. V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že dál jen posiluje pocit vlastní ohrozitelnosti. Člověk sám sobě nevěří, protože nemá na čem svou důvěru postavit. Neuvažuje tak, aby si věřit mohl.
Neexistují ani náhody
Panáček věří na náhody, a právě proto si myslí, že se může „stát cokoli“. Vůbec netuší, že tu je nějaký Vesmír, který zpracovává jeho vyzařování převádějíc je do panáčkových prožitků. Panáček neví kupu dalších věcí, které by mu dovolily se cítit úplně jinak — trvale bezpečně.
V nejistotě poznáš, jak na tom kdo je
Dokonalým obrazem našeho podvědomého nastavení (které, jak víme, je šablonou pro naše budoucí prožitky), je nejistota. V ní můžeme krásně pozorovat, jak to v nás je, jak uvažujeme, co se nám honí hlavou, co a jak rozebíráme, očekáváme, a co tudíž i vysíláme a vrátí se nám zpět.
K tématu „jistoty“ je dobré ještě jednou připomenout, že žádné neexistují. Vše, co považuje panáček za jistoty, jsou jen zdánlivé zdroje klidu. Kdykoli o ně můžete přijít, ať jde o úspory, známosti, kontakty, zaměstnání, partner, rodina, přátelé… Existují miliony způsobů, jak se to dá šmahem zařídit a tak se to v jednom kuse děje.
Jedna jistota přece jen existuje
Existuje jedna výjimka. Tou výjimkou je „vaše vyzařování“ neboli správně vyladěné podvědomí. Ono je tím tajemstvím, tím skutečným zdrojem všeho a tedy i tím jediným řešením. Můžete si být jisti, že vše ve vašem životě vypadá přesně tak, jak to máte v podvědomí nastaveno. I že když si tam cokoli nastavíte jinak, přizpůsobí se tomu váš život.
Vyzařování panáčka se stále mění
Tohle ale panáček neví. A proto se při každé výzvě nebo životní změně naprosto mění jeho vyzařování. Každá nečekaná situace, která jej staví před nejistotu, v něm spouští triády fantazií. Cítí se v průšvihu, ohrožený, na dně… Tyto své vize intenzívně vysílá, věří jim, a až proto se stane to, co si představoval.
Naučit se nejistotu milovat
Úplně stejně se bude chovat i většina těch, kdo už vědí, že své životy tvoří jen oni sami, nezávisle na okolí, svým vyzařováním. Vědět totiž neznamená dokázat. Vědět a chápat je začátek cesty ke správnému výsledku — v tomto případě k umění se v nejistotě cítit naprosto skvěle. On se totiž nepanáček cítí vždy přesně naopak než panáček, protože přesně naopak uvažuje. Se strachem kamarádí a nejistotu miluje.
Miluje ji dokonce tak, že po ničem jiném ani netouží. Nejistotu považuje za alfu i omegu svého štěstí, bohatství i schopnosti žít bez sebeomezování způsobem, který mu naprosto vyhovuje, s nímž souzní, jak touží.
