05: Ladíme svou přitažlivost
ento díl seriálu začneme jednou upřímnou pravdou, která bude pro někoho možná rozčarováním. Mnozí čtenáři knih a článků o osobním rozvoji podléhají dojmu, že když se něco dozvědí a pochopí to, mají to tím pádem zvládnuté a začne jim podle toho život fungovat. To je ale omyl.
Knihy o osobním rozvoji a o plnění si svých přání a snů se příjemně čtou, člověka vždy uklidní, povzbudí, pohladí. Aby ne, když je v nich tolik přirozených a tudíž pozitivních myšlenek. Ty se čtou dobře vždy a automaticky příjemné pocity probouzejí, podobně jako třeba i tarotové karty. Jenže…
Je to vždy jen na chvíli
Můžete číst stohy knih o pozitivním myšlení, o vizích, přitažlivosti a automatickém plnění si svých snů. Můžete koukat na filmy, typicky například na známé „Tajemství„, a bude to stejné — probudí se ve vás nadšení, pohoda, touha něco změnit, něco si splnit. A pak?
Pak se začne vaše nadšení postupně vytrácet a měnit v rozčarování. Váš život se vrátí do starých vyjetých kolejí, jednoduše proto, že se vám vaše touha nesplní. Život se nezmění, sen zůstane jen snem, váš podvědomý blok vás bude dál strašit a omezovat stejně jako dřív. A tak si koupíte další knihu nebo se podíváte na jiný film, opět vás to příjemně naladí, namotivuje, ale zas to úplně stejně i dopadne — vše zůstane při starém.
Sám jsem tím kdysi prošel, znám to tedy i z vlastní zkušenosti. Proto mohu zodpovědně říct, že můžete číst další stohy článků, knih, filmů, videí a kdovíčeho podobného, a vždy zažijete to samé — chvilkovou pohodu, pozitivní naladění, naději, touhu, motivaci, chuť, a skončíte tam, kde jste začali. Stanete se věčnými začátečníky. Teoretiky. Vaše hlava možná bude klidnější než dřív, ale život zůstane prakticky stejný.
Jak se nestat odstrašujícím případem
Stát se teoretikem na správný život za cíl osobního rozvoje rozhodně nepovažuji. Považuji to naopak za odstrašující případ, promarněný čas. Možná to někomu pomůže z krize, a v tomto ohledu to pak svůj praktický význam určitě má. Ale je potřeba si nalít čistého vína — pořád to je na hony vzdálené tvému snu o pohodě. Nebo se pletu? Máš to snad jinak? Skutečně si své sny plníš, měníš svou přitažlivost, žiješ, jak chceš? Upřímně si odpověz. Polož si tyto otázky:
- Jak dlouho už si o osobním rozvoji čtu?
- Kolik už mám přečtených knih, článků, zhlédnutých filmů, absolvovaných sezení s kartářkami, seminářů, energetických očist…
- A co jsem díky tomu reálně dokázal(a)? Co jsem skutečně změnil(a)?
- A jak je tato má změna daleko od mé vize naplněného, spokojeného a šťastného života?
Nemít v tom hokej
Číst si o plnění svých snů je stejné jako si číst třeba o hokeji. Může se z tebe stát ten, kdo dokonale zná všechna jeho pravidla, každý detail, staneš se encyklopedií hokejové strategie a taktiky. Ale to vůbec neznamená, že hokej umíš hrát ani že ses v jeho hraní vůbec někam posunul. Kdepak. Ty možná víš, jak správně bruslit, jaké chyby nemáš dělat a co naopak dělat máš. Jenže…
Jenže když pak stoupneš na led, budeš pořád dál bruslit a hrát svým zaběhnutým „stylem“. A přesně tak se v životě chová každý, kdo má načteny stohy knih o plnění svých snů. Teoreticky všechno perfektně zná. A vydrží mu to až do okamžiku, než přijde možnost to zužitkovat. Než přijde výzva. Pak selže, situaci nezvládne. V lepším případě se uklidní tím, že popadne další chytrou knihu nebo si přečte článek o tom, jak jednoduché je bezstarostně žít. V horším případě propadne depresi.
Změny dosáhneš jedině intenzivním praktikováním
Konečně jsme u toho, co nikomu knihy nedají. Knihy, články i filmy obsahují jeden společný nešvar. Všechny poznatky udržují pouze na tvé vědomé úrovni. Všechno víš, všemu rozumíš. Jenže to tak necítíš. Víš sice A, ale stejně se vždy zachováš podle B. Proč?
Protože ať víš, co víš, když se dostaneš do situace, kde se máš ukázat, probudí se v tobě uložené B ještě dřív, než si stačíš své nabiflované A uvědomit. V podvědomí uložené Béčko předběhne v hlavě nošené Áčko a stane se to pokaždé. A pak už jen automaticky následuje to, co jsem psal už v minulém článku — začnou ti hlavou běhat myšlenky, které Béčko (tvůj blok) rozebírají, řeší, bojují s ním, děsí se vize neúspěchu…, zatímco Áčko je celou tu dobu zalezlé kdesi v koutě, odkud nevystrčí nos. Vůbec si na něj nevzpomeneš a když už, tak hodně pozdě, až když je bitka s Béčkem už dávno rozpoutaná a prohraná. Strach zase vyhrál, vše dopadlo „tradičně“.
To, co popisuje předchozí odstavec, je přesně popsaný „rozvoj“ věčného teoretika. Po podobně neúspěšném zážitku a frustrace z něj pak člověk často znovu sáhne po své oblíbené knize, otevře si svůj oblíbený web s články, podpoří se tarotovými kartami. Ale to mu kromě uklidnění žádný další přínos nedá. Jen jej to uklidní, naplní nadějí, vrátí mu to sílu žít. Ale posun v tom nenajde.
Tím vším, co dnes píšu, vůbec nechci knihy, články, filmy ani tarotové karty napadat a znehodnocovat. Mají své nezbytné místo, pouze to samo o sobě nestačí. Není to ani jejich smyslem. Četba tě navede na správnou cestu, na její začátek. Probudí v tobě touhu a ukáže ti směr. Chceš-li ale něco skutečně dokázat, musíš se po té cestě vydat = začít dělat důležitou věc, kterou čtenáři nedělají. Musíš začít trénovat. Až to tě začne posouvat tam, kam chceš jít. Teprve to začne skutečně měnit tvou přitažlivost, tvůj život.
Stavět se svým blokům
Jestliže se chceš skutečně změnit, rozvinout, překonat svůj blok nebo si splnit sen, musíš začít absolvovat intenzivní tréninky. Spočívají v tom, že se svému bloku — což není nic jiného než některá z forem strachu — cíleně stavíš a necháváš jej na sebe působit. A to tak, že se naučíš otočit vaše role. V praxi to vypadá takto:
- Svůj strach si aktivně přivoláš. Probudíš jej v sobě.
- Namísto abys pak strachu podlehl a utekl před ním, koukáš mu do očí tak dlouho, než uteče on před tebou.
Intenzivní trénink je…
Intenzivní trénink je čas mezi:
- okamžikem, kdy se tvůj strach objeví, a
- okamžikem, kdy před tebou uteče
Právě v tomto tréninku spočívá skutečná cesta dál. Cesta k tvým snům, ke štěstí. K trvalé změně tvého vyzařování, tvé přitažlivosti. A právě toto, ke své škodě, věčný teoretik nedělá. On svému strachu vždy podlehne a naivně doufá, že čtením si o pozitivním myšlení se něco jednoho dne změní.
Nezmění
Intenzivně trénovat je nutné, jedině to přivodí skutečnou změnu. Jde to dělat v podstatě dvěma způsoby:
- Přijde-li situace, která tě vyvede z klidu, vědomě se vrhneš na její zužitkování. Začneš pracovat se svým vnitřním bojem, hádkou ega, a využiješ její potenciál ke své změně. Tento způsob má jednu nevýhodu — musíš počkat, až taková situace přijde.
- Sám si situaci, kdy se probudí tvůj blok, navodíš. Toto je jakási „aktivnější forma“ předchozího způsobu, kdy si danou situaci sám cíleně navodíš, kdykoli dostaneš chuť potrénovat.
Trénink probíhá tak, že…
Průběh tréninku je vždy stejný:
- Probudí se ego, které tě začne provokovat — strašit, zneklidňovat, nutit tě nějakou situaci rozebírat, snažit se ji v panice okamžitě řešit nebo hledat berličky či útěk.
- Přistoupíš na hru ega, ale změníš vaše role — začneš sám ego provokovat. Je to známá hra na bubáky, kdy ego začne se strašením, ale ty namísto, aby ses začal bát, začneš ego provokovat, ať tě straší ještě víc.
- Postavíš se do role budoucího vítěze. Víš-li, že nejde o boj s ničím reálným, ale pouze s falešným obrazem v tvém podvědomí, nemůžeš prohrát. A ty to dobře víš. Vědomě jsi tudíž nad věcí a probíhající vnitřní boj nevnímáš jako reálnou bitvu, ale spíš jako koukání do pračky, kde se právě pere tvoje košile.
Tento trénink ti dá vše, po čem toužíš
Právě tento — správně prožívaný — intenzívní trénink tě dovede k cíli. A nejen to. Ve skutečnosti je právě on skutečným cílem. Pokaždé tě naplní silou a radostí. Pravou silou a pravou radostí, protože to bude radost ze sebe samého a projevíš svou skutečnou sílu — sílu duchovní. Naplní tě to sebevědomím, uvědomíš si své schopnosti, svou divokost. Bez nadsázky říkám, že právě tento trénink ti dá to, co jsi doposud hledal. Štěstí. Naučíš se bavit tím, jak se měníš, jak sílíš, nebudeš tudíž závislý na výsledku. Bude tě bavit cesta k němu, protože ti na ní bude dobře. Budeš trénovat s chutí, protože se naučíš vidět hodnotu v sobě samém a tuto hodnotu každým tréninkem zvyšuješ. Paradoxně se to, co tě dřív strašilo, stane tím, co tě začne bavit. Tam, kde hrál hlavní roli strach, začneš hrát hlavní roli ty. A právě tomu se říká vítězství, protože životní naplnění najdeš jedině v tom, kde sám hraješ hlavní roli. Kde se cítíš nezávislý. Uvědomuješ si čím dál víc, že v sobě rozvíjíš lásku. Lásku k sobě, která se pak projevuje láskou k okolí.
Právě tohle stadium vnímání osobního rozvoje považuji za životní úspěch — naučit se bavit sebepřekonáváním. Znamená to umět sebepřekonávání správně vnímat, najít na něj správný úhel pohledu a tím i zalíbení. Což není nic jiného, než nalezení správného úhlu pohledu na život a zalíbení v něm. Radost z žití. Láska k sobě a ke všemu a všem. A přesně o to jde. Pak už skutečně cítíš, že dokážeš dojít, kamkoli se vydáš. I že ke svému štěstí nic nepotřebuješ, že tě naplňuje štěstím to, jaký jsi. Nic ti nechybí.
O výsledek nejde
Pochopíš-li správný pohled na život, dojde ti automaticky další důležité poznání: že onen výsledek není důležitý, že o něj vlastně vůbec nejde. Že jde o pocity, které si cestou, svým sebepřekonáváním, užíváš. Výsledek se stane jen zástupným prvkem, abys měl za čím jít, toužil se překonávat.
Aby bylo správně pochopeno — výsledek nijak nebagatelizuji. Jen říkám, že na něm přestaneš lpět. Přestane být pro tvůj život tím podstatným, protože najdeš zalíbení v cestě k němu. Což není ničím jiným než zalíbením sám v sobě, v tom, jaký jsi, jak se měníš, co dokážeš, jak se s chutí zbavuješ svých předsudků a tím rosteš a sílíš. Naráz budeš za své bloky svým způsobem vděčný, protože tě začalo bavit je překonávat.
Cílem všech cílů je štěstí
Dnešní článek chci uzavřít tím, že ti začne být dobře se sebou samým, a tudíž se dokážeš vzdát všeho, co ti nevyhovuje, všech kompromisů, které ve svém životě udržuješ i všeho, co ve skutečnosti vůbec nepotřebuješ. Všeho, na čem lpíš, čeho ses držel nebo za čím ses dřív hnal. Tohle považuji za skutečné vítězství a právě sem chci ty, kdo o to mají zájem, dovést. K nadšení z ladění své přitažlivosti. K pocitu, že ti už ke štěstí nic nechybí, že jsi je našel sám v sobě.
Od té chvíle jsi skutečným ředitelem své zeměkoule, protože si ji dokážeš řídit v klidu a přesně tak, jak si přeješ. Svou přitažlivost už umíš ladit a víc nemáš tendenci řešit. Tvá dokonalá firma má konečně klid na to, aby dělala svou práci. Už jí do ničeho nekafráš, na nic netlačíš ani nevymýšlíš vlastní řešení. Už si bohatě vystačíš sám se sebou, s vysílání své vize a radostným překonáváním situací, které ti následně firma připraví a pošle, abys je v sobě správně zpracoval a ona mohla pokračovat ve své dokonalé práci.
