Čtyřka Disků (1-1-2018)
nes jsem vytáhl jako kartu dne Čtyřku Disků. Tahle Čtyřka nás učí, jak se cítit v životě bezpečně, tedy neohroženě. On totiž život naprosto bezpečný je, my se tak jen často necítíme. Ovšem nikoli vinou života, ale svého pohledu na něj.
Pocity ohroženosti a nejistot vycházejí vesměs z dojmu, že jsme odděleni od celku. Neuvědomujeme si, že dokonale zapadáme do veškerého dění na světě, že jsme nezbytní, že se s námi počítá, a tudíž se není čeho bát.
Nejsme zvyklí vnímat Vesmír jako dokonalého autora všeho na světě, který nic neudělá náhodou, ničemu nedá vzniknout ani zaniknout jen tak, náhodou, bez jasného záměru. A tím záměrem je vždy dobro všech.
Vnějším pohledem to tak nevypadá, a právě to nás klame. My jsme navyklí svět a dění v něm posuzovat ze své vlastní a navíc i časově omezené (momentální) perspektivy. Z toho vznikne onen zkreslený dojem a ve výsledku pocit ohrožení, katastrofy, újmy…
Řečeno mnohem polopatičtěji — nevidíme dopředu. O tom to celé je. A rovnou řeknu — Vesmír dopředu vidí. On má vše promyšleno (pro dobro všech), my jen ty jeho plány neznáme. Ukažme si to na příkladu:
- V práci vám znenadání oznámí, že s vámi od příštího měsíce ukončují pracovní poměr. „Běžný člověk“ začne okamžitě fantazírovat. Zpráva, která sama o sobě vůbec nic negativního neříká, se stane záminkou pro katastrofické scénáře. Hlava začne kalkulovat (ona totiž nic jiného neumí) — „Jéžišmarja, mám hypotéku, leasing na auto, dvě děti… Kde na to vezmu? Co budu dělat? To je hrůza!“ Takto „uvažuje hlava“, protože ona ani nemá jinou možnost. Ona jen a pouze kalkuluje. Dedukuje z toho, co ji napadá. A ji neumí napadat nic pozitivního, ona umí hrát jen na jistotu. Nejistota je pro ni povelem k panice. K černým myšlenkám a závěrům.
Všechny kalkulace hlavy znějí naprosto logicky. Protože ona logická je. Hlava není hloupá, ona je ryzí logik. A právě proto jí její dedukce věříme, myslíme si, že co zní logicky, je pravda. Nevidíme důvod nevěřit.
Neznáme totiž zásadní životní pravdu — logicky zní úplně vše. Klidně si to zkuste. Zkuste si o něčem (třeba o potenciálním vyhazovu z práce) vydedukovat několik možných scénářů. Zjistíte, že všechny jsou naprosto logické, vše v nich do sebe dokonale zapadá, přesto každý vede k úplně jinému cíli (každý představuje úplně jiný příběh).
Přesně na tomto principu i funguje svět — plní nám každému naše představy. Dokáže být nekonečně rozmanitý právě proto, že v libovolné představě do sebe vše bude dokonale zapadat. Co si tudíž kdo vymyslíme, přesně tak to budeme mít, tak bude náš život vypadat. Vesmír naše představy zrealizuje, stačí jim uvěřit a on se postará o vše ostatní.
K čemu tohle poznání vede? K pochopení, že existuje varianta života, která nic negativního nepřipouští. je založena na tzv. „přirozeném vnímání neboli na nevidění problémů, soupeřů, hrozících katastrof… Stačí se odnaučit negativně fantazírovat, a budeme tak žít. Bbudeme žít život, který s námi dokonale souzní, automaticky naplňuje všechny naše potřeby i touhy, a to vše se děje bezpečně, protože to je dokonale řízeno Vesmírem. Vše do sebe samo perfektně zapadá, vše se navzájem perfektně synchronizuje, aby to klapalo.
Naučíme-li se uvažovat reálně, tedy v souladu s životními principy, dokážeme přesně takto žít. Je ovšem nutné se ty principy naučit (je jich pár), pochopit jejich vzájemné souvislosti (je to jednoduché) a dostat to do krve (cítit to tak).
Nutné to je proto, protože dokud nenahradíme svůj způsob uvažování reálným (těmi principy), budou se v nás katastrofické scénáře a pocit ohroženosti zákonitě probouzet. Tomu se nedá bránit, toho je nutné se zbavit. Nikdo nedokáže necítit strach, je-li konfrontován se situací kde ještě nějaký problém vidí. Nikdo nedokáže smutnit, když v sobě nosí zdroj toho smutnění.
Řečeno obecně — nikdo nedokáže jednat v rozporu se svým podvědomím, to není technicky možné. Podvědomí nás řídí, a tak jediná možnost je změnit program, kterému automaticky podléháme. Náš program kdysi vznikl z našich dojmů — z prožitků, jimž jsme byli vystaveni. A tento program potřebuje vyměnit za jiný, který není založen na ničích prožitcích ani dojmech, ale na univerzálně platných principech.
Pak uvidíme svět takový, jaký skutečně je — nebo možná lépe řečeno „jaký je jeho maximální potenciál“. A jelikož je život obrazem našeho pohledu na svět, budeme žít to nejlepší možné — trvalou lásku, radost, spokojenost, šťastně a přesně tak, jak nám bytostně vyhovuje. V prostředí, které nám po všech stránkách sedí i lidmi, s nimiž si perfektně rozumíme. Tolik Čtyřka Disků pro dnešní den.
