14: Žiji tím, co je
ít svou fantazií nebo vzpomínkami je útěk od reality. Nežijete, vy si na to jen hrajete. Na vině je vaše neschopnost stát na vlastních nohách. špatně uvažujete, v dané záležitosti nebo životní oblasti se necítíte jako dávající, ale naopak něco — od života nebo druhých — chcete.
Jsme opět u zákona akce a reakce, kterému je vše podřízeno — nikdy nedostaneš právě to, co vyžaduješ. Příčinou nemusí být vždy obava, stačí nesprávně uvažovat. Například žít pod vlivem nějakých životních dogmat typu „žena má vařit, prát a uklízet“ apod. Pak zcela automaticky přitahujete ženy, které právě tyto věci nemají v krvi. Dělat je nebudou ochotně anebo vůbec, protože jsou nastavené jinak.
Musím se naučit správně uvažovat
Mnohdy je příčina neúspěchu komplexnější. Může za to celý systém našeho pohledu na život, poskládaný na nepřirozených představách. Nežijeme tak, jak chceme, tudíž nám něco chybí, a my to něco hledáme — vyžadujeme. Klubko bude potřeba rozmotat, začít zdánlivě „od lesa“ budovat nový systém nahlížení na život a jeho dílčí oblasti.
V předchozím článku seriálu jsem psal o útěkářství. To souvisí i s tématem článku tohoto, protože vzpomínky i fantazírování jsou výsledkem nesprávného vnitřního nastavení a vedou k neschopnosti svůj život žít. Odbíháme mimo realitu, utápíme se ve vzpomínkách nebo naivních představách. Chceme žít jinak, což samo o sobě nevadí. Jen na to jdeme špatně, tudíž dokud to nezměníme, žít po svém nikdy nebudeme.
Naše cesta je to, co prožíváme
Abychom svůj život dokázali změnit a žít to, o čem sníme, je nutné si uvědomit, že právě naše aktuální prožitky nás k tomu vedou. Že nic z toho, co aktuálně prožíváme, není nic proti ničemu. Je to naše cesta vedoucí přesně tam, kam chceme dojít. Dokud s ní ale bojujeme, nejdeme po ní, ale děláme opak — odmítáme po ní jít. Odbíháme myšlenkami (i fyzicky) všude možně, své cestě se doslova vyhýbáme.
Pěstujeme svou přitažlivost
Svou přitažlivost neboli schopnost žít po svém pěstujeme právě na své cestě, tedy žitím přesně toho, co k nám samo denně chodí. Neděje se to náhodou, prožíváme přesně to, co nás k našemu cíli vede. Vesmír dělá vše pro to, aby nám naše touhy splnil, a dělá to nepřetržitě. Nic z toho, co denně prožíváme, není v rozporu s tím, jak chceme žít. Rozvíjí to naši přitažlivost, mění nás to přesně v souladu s naší vizí.
Jelikož to ale nevypadá tak, jak si ve svých představách malujeme, trpíme pocity, že prožíváme něco nepříjemného, že se náš život nevyvíjí, jak má. A proto s ním bojujeme, proto od něj utíkáme.
Mělo by být teď už jasné, že nikdy neutečeme někam, kde to pro nás dobré bude, protože to se nachází přesně tam, odkud jsme právě utekli. Svůj aktuální krok na cestě za svým jsme nezvládli, utekli jsme před ním.
Za vše mohou iluze
Odbíhání z cesty, která vede k našemu štěstí, ze způsobeno iluzemi. Podléháme dojmům, jakými na nás naše aktuální prožitky působí, stejně jako trpíme tendencemi vymýšlet si svou vlastní cestu. Plánujeme, a pak jsme zaskočeni a zmatkujeme, když se naše plány hroutí — když se stane něco, s čím jsme nepočítali.
„Přišel problém“, řekneme si, ale to se rozhodně nestalo. Přišel jen skutečný krok k našemu cíli, který vypadá úplně jinak, než jsme si představovali.
Pokaždé, když se tak stane, zneklidníme a — začneme situaci „řešit“ nebo utečeme. Obojí je špatně, protože uvažujeme v rozporu se skutečností. Vidíme problém, který ale neexistuje.
Řešení = nemít žádnou představu
Samozřejmě, že existuje řešení. A samozřejmě — je jen jedno. Tím řešením je zbavit se jakýchkoli představ o tom, jak si svůj cíl splnit. Přestat fantazírovat, plánovat, vymýšlet způsob. Žít tak, jak se má podle přirozených principů, tedy mít jen svůj jasný cíl. Ten v sobě nosit a o něm nepochybovat. A cestu k němu, se vším všudy, nechat na Vesmíru. Plně mu důvěřovat, chápat, že mě k tomu cíli vede tou nejkratší cestou, že nic jiného ani nedělá.
Pak nic nepovažujete za problém, protože ať se děje, co se děje, s ničím se to netluče. Nemáte žádnou představu, proto není to, co právě prožíváte, s ničím v rozporu. Dokážete vše přijmout, všeho se vzdát, užít si každou výzvu a tím pádem — žijete spokojeně z okamžiku na okamžik naplněný život, protože jedině to, co k vám samo chodí, je váš život. Vše ostatní jsou vaše útěky, které žádné naplnění nepřinesou. Jsou plané.
