Spolehlivost je vlastnost, která ukazuje, jací skutečně jsme. Jak to s naším žitím vypadá, jestli stojíme nohama na zemi, anebo fungujeme jako hadr na holi — kam vítr, tam my.

Oním „větrem“ jsou myšleny veškeré nečekané impulsy, kterým jsme denně vystavováni, vnější i vnitřní. Zprávy, nabídky, situace, které nás nutí se nějak rozhodnout a zachovat i naše vlastní úvahy. Tam všude se ukazuje, jestli žijeme stabilně, anebo závislácky, což se pozná podle změn našich nálad, plánů, domluv, slibů.

Nezávislý nerozlišuje

Člověk stojící pevně nohama na zemi, je tzv. vyrovnaný. Jeho nálady se mění minimálně a různé nečekané vlivy na něj mají mizivý účinek. Důvod je ten, že nerozlišuje. V ničem nevidí terno ani otravu, výhru ani problém. Vše vnímá stejně, s klidem, proto jej to emočně nerozhazuje ani nikam netáhne víc než jinam. Nemění tudíž své postoje, názory, sliby, dohody. Je na něj tudíž spoleh a víte, co od něj můžete čekat.

Nezávislý dokáže žít cílevědomě. Toho závislák není schopen, ten je rád, že přežívá, natož aby držel nějaký směr.

Závislý žije jako hadr na holi

Závislý člověk se cítí nejistě a žije s trvalým pocitem, že mu něco chybí a hrozí, proto se chová naopak. Vše porovnává, hodnotí, zvažuje a stejně tak se spoustě věcí vyhýbá. Kalkuluje. Rozlišuje na zábavu a povinnosti, vrhá se za vším, co mu slibuje to první a vyhýbá se všemu, v čem vidí to druhé. Táhne jej vše, v čem vidí příležitost něco snadno získat, k něčemu přijít, užít si, a tak i svůj program přizpůsobuje svým preferencím. Stačí mu něco nabídnout a je váš. Stačí, aby mu jinde nabídli víc, a jde tam. Neřeší víc než sám sebe, svůj prospěch. Nemá vám co dát, protože nechce. Je nespolehlivý a nevypočitatelný.

Jeden žije srdcem, druhý hlavou. Rozdíl je v tom, čím člověk žije. Srdcem cítíte pohodu, bezpečí, lásku, spokojenost, sounáležitost, žití vás baví a naplňuje. Hlavou neustále kalkulujete, vše zvažujete, protože nic, co by vám dávalo pocit síly, naplnění, hodnoty a bezpečí, necítíte. Chcete mít hlavně klid a pohodlí, chybí vám životní motor a radost. Vaše srdce je odpojeno vlivem podvědomých bloků, proto „nefunguje“.

Spokojenost a pocit bezpečí

Rozdíl mezi nezávislým a závislým je ve spokojenosti a pocitu bezpečí. Ten druhý necítí ani jedno (cítí se nepříjemně, slabý, ohrožený, vláčený životem a povinnostmi). Vítá tudíž každou příležitost, která uspokojení nebo pocit bezpečí a klidu nabízí (snadný zisk, lacinou zábavu, záplatu na životní nenaplněnost, možnost se zašít, něčemu — podle něj nepříjemnému — vyhnout).

Spokojený nemá co záplatovat, pro něj nic nepředstavuje ani obtíž, ani výhru. Dokáže si užít cokoli, protože hodnotu vidí sám v sobě, ve svém přístupu a aktivitě, ve schopnosti něco sdílet. Je přirozeně spolehlivý, vůbec jej nenapadá něco měnit nebo rušit. Nevidí důvod, nezmatkuje, nekalkuluje, necítí potřebu měnit domluvy.

Když to nejde, tak to nejde

Neschopnost žít spolehlivě je vlastností slabých a závislých. Nemůžeme jim to vyčítat, jejich vnitřní nastavení (podvědomí) jim nedovoluje fungovat jinak. Je potřeba je brát, jací jsou a podle toho se zařídit. Nespoléhat na domluvy s nimi, ideálně se vůbec o domluvy s nimi nepokoušet. Je potřeba se na ně dívat jako na ty, kdo rádi berou, nikoli dávají. Ne proto, že jsou zlí, jen se cítí ohrožení a nejistí.

Nespokojený hledá uspokojení a klid

Životním stylem nespokojeného je neustálé hledání uspokojení a bezpečí. Hledání je jeho životním motorem, jeho hlava pořád něco v tomto duchu vymýšlí. Vnitřní nenasycenost z něj dělá neloajálního, nestálého, nevěrného. Chytá se na vše, co mu nějaké uspokojení přináší — sliby, peníze, jídlo, pití, nákupy, zábava, sex… Vidí v tom hodnoty, považuje to v životě za podstatné. Vytrhává jej to aspoň na chvíli od pocitů slabosti, nedostatku sebedůvěry a životní nejistoty — prožívá aspoň chvilková uspokojení.

Prázdnota vzniká z nedostatku sebehodnoty. Cítíme se slabí, nejistí, neschopní, nedostatečně dobří v porovnání s okolním světem, který nám přijde naopak velký a složitý. Život nám pak přijde těžký, nevěříme si a tudíž se cítíme trvale nejistě.

Nespokojený a slabý bojuje sám se sebou, a následně i se světem, okolím i životem jako takovým. Necítí se dobře, a vše ostatní jsou jen projevy jeho vnitřní nestability. Kde co jej rozhodí, jeho uvažování vidí samé problémy a komplikace a z této perspektivy vše hodnotí.

Bez pocitu bezpečí nedokážeme jít svou cestou. Máme co dělat, abychom přežívali. Pocity životní nejistoty v nás probouzejí neustálé pochybnosti a negativní vyhlídky, naše cíle a touhy nám přijdou nereálné. Cítíme se nejistě, uvažujeme tudíž závisle — cítíme se závislí na okolí. Na zaměstnání, na příbuzných a blízkých, na tom, co nám kdo dá a my mezi těmito zdroji pendlujeme. Nemáme žádný cíl kromě přežití. Nedokážeme si stát za svým ani jít za svým, za svými touhami — být sami sobě věrní. Jsme přelétaví ve svých sympatiích, rozhodnutích, záměrech, slibech, domluvách, životosprávě… Žití je nám v podstatě na obtíž. Dřina, zápas a samé nepříjemnosti namísto zábavy a pohody.

Spokojenost musí vycházet zevnitř

Každý se potřebujeme cítit spokojeně, jde ale o to, zda si ten pocit (že nám nic nechybí) dokážeme trvale sami dávat, anebo ne. Pokud ne, pak zákonitě uspokojení pořád někde hledáme, žene nás potřeba zalepit svou prázdnotu. Necítíme potřebu něco sdílet, dokázat, ale získávat. Jsme chudí duchem, chybí nám sebehodnota, sebedůvěra, sebeláska.

Aby se to otočilo a cítili jsme se bohatí, potřebujeme provést svou vnitřní změnu. Vyčistit své podvědomí od našich dosavadních názorů a šablon uvažování, protože právě to jsou zdroje našich pohledů na svět i pocitů, se kterými trvale žijeme.

Sebezměna nás zbaví všech slabostí. Vše nepříjemné, co jsme dříve cítili a prožívali, odezní. Nahradí se to sebevědomím, sebedůvěrou, pocitem naprostého bezpečí, klidu a životní pohody.

Výsledkem bude stav, kdy sami v sobě vidíme nejvyšší hodnotu a toužíme ji sdílet. Dávat, žít ve prospěch celku, sloužit ostatním. Už nás to nikam netáhne, stojíme nohama pevně na zemi, věříme si, a tudíž netrpíme změnami nálad ani svých rozhodnutí.

< Předchozí | Následující >