Trojka Pohárů (28-1-2018)

Trojku pohárů tu letos nemáme poprvé. Ta karta pojednává o bohatství, o kterém je dobré něco vědět, na což se nabízí hned několik otázek — Co je bohatství? Co vlastně znamená být bohatý? Jak zbohatnu? Jak se bohatým stanu? A jak potom o své bohatství pečovat?

My odpovědi na ně často neznáme, a to je náš velký problém. Často si bohatství představujeme dost zkresleně a pak se namísto bohatnutí trápíme nebo honíme za nesmysly, čímž se od bohatství naopak spolehlivě vzdalujeme a odstřiháváme.

Bohatý vůbec není automaticky ten, kdo má kupu peněz nebo majetku a díky tomu si dělá, co chce. Takto si jen představuje boháče chuďas. A jak naivně bohatého vidí, tak naivně se snaží bohatým stát. Naivně proto, že jde úplně jinými cestami, vydává energii a tráví čas tím, co mu rozhodně nepřinese, co si myslí.

Je dobré si uvědomit, že každý žijeme se svými myšlenkami. Nedokážeme se od nich odpoutat, jsou stále s námi. A jsou to právě naše úvahy, které určují, jak se cítíme. Co prožíváme, zda hněv, strach, stud, výčitky, hádky, spory, žárlivost, nenávist, nejistotu, pocity závislosti, ohroženosti, nespravedlnosti…

Kvalitu mého žití určuje právě a jenom to, jak se zrovna cítím. Mohu mít peněz, kolik chci, ale na mé naštvanosti ani prázdnotě nebo frustracích to nezmění vůbec nic. Se spoustou peněz mohu jen jediné — koupit si něco, co mě na chvíli od mých frustrací odreaguje, co na chvíli odpoutá mou pozornost od toho, jak mizerně žiji — jak bídně uvažuji.

Ani to ale není žádná výhra ale naopak, protože mé peníze — tím, že je mám po ruce — mě svádí k tomu si pořád něco kupovat, čímž jen dál prohlubuji (za své vlastní prachy) svou bídu. Utápím se v ní víc a ještě víc. Peníze v mém životě plní kontraproduktivní funkci pilky, kterou si pod sebou podřezávám větev. Být bez peněz, dávno by mě mé stavy přiměly hledat cestu a dávno bych už dnes byl někde úplně jinde.

Kdo čte pozorně, asi už tuší, že bohatství je správný způsob uvažování — obohacující. V čemž je víc, než se na první pohled může zdát. Má to totiž několik rovin. jedna z nich je rovina mých vlastních pocitů — uvažuji-li dobře, dobře se automaticky cítím. A nejde jen o veselost, ale i pohodu, vnímání každodenních situací bez obav, s chutí si je všechny užívat.

Správně uvažující nepotřebuje předem vědět, co bude a nebude. On si umí užít cokoli, protože jeho uvažování nerozlišuje. Nic není lepší ani horší, vše je super, jen všechno jinak. je to jako kreslení pastelkami, modrá není lepší ani horší než zelená, je jen jiná a kreslí se s ní jiné věci.

Právě takovéto uvažování je bohaté — obohacuje mě, protože mi každý okamžik žití přináší zábavu. Různorodou, aby se to neokoukalo, protože stejné se okouká vždy.

Druhou rovinou bohatství je má přitažlivost. Jsem-li spokojený a dokážu se bavit žitím, jsem automaticky přitažlivý. A to nejen vůči lidem, kterým je se mnou dobře, ale i vůči všemu dobrému — zdraví, penězům, nabídkám, příležitostem… Svým uvažováním si svůj život tvořím, mé myšlenky jsou tedy zdrojem úplně všeho v mém životě, dávají mu veškerou podobu. Vše mám přesně tak, jak o tom uvažuji — co očekávám, jak o čem přemýšlím, nač se těším, jak si žití představuji.

Bohatý je tedy ten, kdo dokáže očekávat samé dobré věci. Je to člověk nezávislý na okolnostech, to je dobré dodat. Správně uvažující nemění svá očekávání podle okolností, on očekává stále totéž. je povznesený nad dojmy a názory ostatních, i nad zdání, jakým situace působí. Nevěnuje tomu vůbec pozornost, je to pod jeho rozlišovací schopnost. Ví, že to není podstatné, naopak, že to jsou jen iluze, svádějící k pochybám.

Jak může vypadat den ve znamení Trojky Pohárů? Obvykle jsme konfrontováni se svými nejistotami. Ukazují nám kontrast mezi pocity úplné pohody (kterou ten den také určitě prožijeme) a starostmi. A ukazuje se nám to proto, abychom si uvědomili, jak dokáže podvědomý blok kazit kvalitu žití (a jak je tudíž cenné se jej zbavit).

Bohatý nemusí být ten, kdo se ničeho nebojí. Ono zde vždy bude něco, co bude naše podvědomí škádlit. Bohatý ale to škádlení nevnímá jako problém, ale výzvu k tomu to škádlení překonat. Tím sám sebe pobaví podobně, jako když si jdete večer zaběhat. A stejně jako večerní běhání vás to posílí, obohatí, odmění.

Zdrojem bohatství je tedy způsob našeho uvažování. Stav našeho podvědomí se automaticky vysílá do Vesmíru, který na to reaguje tím, že nám zpět vrací odpovídající prožitky. Zdrojem bohatství (i jeho opaku) je tedy způsob, jak jsme se naučili o životě přemýšlet. Nezměníme-li své názory, nezmění se nic, protože to technicky není možné.

Od tohoto pochopení je už jen krok k nalezení té nejlepší možné cesty — a ono ani nemá smysl žádnou jinou než tou nejlepší jít, protože uvažovat špatně i dobře je stejně snadné. Uvažovat maximálně kvalitně tudíž není nic obtížného, je to jen o tom, čím se rozhodneme řídit. Doporučuji vesmírné zákony, protože přesně tak uvažuje i Vesmír, který je — neomezený.

<Předchozí | Následující >