Komunikace s Vesmírem je tou nejdůležitější činností pro náš život, protože jak víme, jsme vysílačem informací.

Vědomým vysíláním svých představ si cíleně řídíme svůj život = udržujeme si nad ním kontrolu. Udáváme, jak co chceme mít, kam se co má vyvíjet, co chceme i nechceme prožívat.

Život vzniká právě a pouze tím, že Vesmír reaguje na to, co do něj vysíláme a podporuje nás v tom. Je jedno, zda to děláme vědomě s jasným cílem a představou, jak věci fungují, anebo to děláme nevědomky aniž bychom tušili, co naše uvažování způsobuje.

Vědomá komunikace logicky vychází z pochopení života a vlivu člověka na něj. Je výslednicí všeho, co jsme se o životě a člověku naučili, protože spouští procesy, kterými tvoříme své budoucí prožitky, všemu nastavujeme jasný cíl i podobu.

Zužitkujeme vše, co známe

Vědomou komunikací s Vesmírem uvádíme do praxe své vědění — spouštíme „univerzální proces tvoření“ (univerzální proto, že se podle toho samého schématu tvoří úplně vše). Nejde ale jen o samotné spuštění, protože tím, že proces tvoření jednou nastartujeme, čeká nás i vše ostatní, co je jeho součástí. Tedy reakce Vesmíru a nutnost je správně zpracovat. I čištění zárodků svých podvědomých bloků sebepřijímáním.

Vědomá komunikace je vyšší dívčí

Vědomou komunikaci bychom měli chápat nejen jako samotné vysílání, ale včetně všeho ostatního, co se tím spustí a proběhne. I proto to ve škole neučíme hned na začátku, přestože je Vysílání (práce s vizí) je úplně prvním krokem v procesu). Než něco vysílat začneme, musíme být připraveni na to, co přijde a umět to zpracovávat. Proto se nejdřív učíme „to druhé“ a a potom o vizích.

Formy vědomé komunikace

Vědomá komunikace s Vesmírem má vícero podob. Zmíním ty nejpodstatnější:

• Vizualizace = práce se správně nadefinovanou (podle pravidel) vize neboli představy o tom, čeho chci dosáhnout
• Meditace = pozorování, co ve mně běhá za myšlenky, čímž zjišťuji, co má ještě mé podvědomí tendence řešit; následně pak se na daná témata zaměřím (vrátím se k nim myšlenkami), aby se mé bloky probudily a mohly být vyčištěny
• Žádám o pomoc/asistenci/vedení = začlením komunikaci s Vesmírem do svého každodenního života; při všem, co dělám, jej žádám, aby mi pomáhal, aby zařídil tohle a tamto, aby mi asistoval, aby věci probíhaly hladce…
• Četba, Tarot, karetní výklady… = vždy, když věnujete pozornost něčemu, co se týká vašeho seberozvoje, ve vás probouzí vlastní úvahy o tom; a ty úvahy Vesmír vnímá a reaguje na ně, připravuje odpovídající příležitosti, vede vás tam, kam toužíte jít, posílá vám inspiraci, podporu i výsledky

Kvalita komunikace = moje efektivita

Vědomá komunikace se jmenuje vědomá proto, že si uvědomuji, co dělám a tudíž to dělám zodpovědně! Vesmír je se mnou nepřetržitě ve spojení, trvale připraven pomáhat, o vše se starat, vše organizovat… Ale bez mého pokynu nic nedělá, nekecá mi do života, je jen připraven mi sloužit, požádám-li jej o to. Záleží tedy jen na mně, zda to dělám, anebo řeším věci po svém a sám. Ani ovšem nerozlišuje, co do něj vysílám, vše bere jako můj záměr, který plní. Přání stejně jako obavy a vize problémů.

Buďte kreativní! Přestože plníme při spolupráci s Vesmírem jen dva jednoduché úkoly, máme obrovský vliv na to, jak to budeme dělat. Naše kreativita a fantazie jsou jediným omezujícím faktorem. Jaké formy přístupu ke spolupráci s Vesmírem si vymyslíme i do jaké míry jí budeme využívat, tak kvalitně a efektivně se budou naše cíle, každodenní i ty dlouhodobé, plnit. Je to hra, nekonečná zábava — takový má život být.

Z pravidel spolupráce s Vesmírem by mělo být jasné, jaké jsou naše schopnosti, jaké Vesmírovy, k čemu jsme kdo dokonale vybaven a k čemu ne, co máme (chceme-li s ním spolupracovat) my na starosti a co on. A pak už jde jen o to, jak se s tím naučíme žít. Jestli svůj život postavíme na vzájemné spolupráci a do jaké míry to budeme dělat.

Vypěstujme si návyk

I spolupracovat se musíme učit, přestože na tom nic není. Podstatné je v sobě vypěstovat návyk to dělat. Abychom nad tím vůbec nepřemýšleli a dělali to úplně automaticky. Aby se pro nás stalo samozřejmostí, že s Vesmírem o všem v duchu mluvím, beru jeho přítomnost i schopnosti jako jasnou věc a žiji podle pravidla „na nic nejsem sám, žiji v neustálém spojení s Vesmírem“.

< Předchozí | Následující >