09: Myšlenky přeměňuji v cítění
esta ke každému cíli začíná vizí — jasnou představou, kam chci dojít, co si chci splnit, do jakého stavu se chci dopracovat.
Správně nadefinovaná vize = postavení se na políčko „Start“ a zvolání — „Jsem připraven!“
Tím svou cestu odstartujete a zbývá se nechat ke svému cíli dovést. Jde o automatický proces, kdy jste krok za krokem vedeni tak, že vám jsou posílány situace, probouzející všechny vaše pochybnosti, aby vás jich zbavily.
Probudit + spálit. A zas a znova.
Každé pochybnosti se zbavíte, jen když s ní jste konfrontováni = když je nejprve probuzena, a potom se jí postavíte čelem — necháte na sebe veškeré své pochybnosti působit, aniž byste se jimi nechali vyprovokovat k jakékoli reakci.
Krok za krokem až do cíle
Proces, kdy k vám nečekaně přijde situace, která ve vás probudí neklid a vy ji správně zpracujete, je krokem, vedoucím k vašemu cíli. I všechny ostatní kroky budou vypadat stejně. Vždy půjde o konfrontaci s vaší pochybností, během níž se její zdroj oslabí. Takto trpělivě, ale zcela jistě a bezpečně, dospějete až k cíli.
Cíl je stavem vnitřní jistoty
Cílový stav vypadá tak, že o svém cíli už vůbec nepochybujete. Znamená to, že na něj nijak nemyslíte, protože tendence svůj cíl řešit a rozebírat jsou vždy probouzené pochybnostmi. Tím, jak jejich zdroje postupně čistíte, slábnou a vy na svůj cíl myslíte méně a méně, přičemž zároveň silněji a silněji cítíte, jako byste už v cíli byli.
Probouzení pochyností je ta cesta
Jelikož cesta k cíli spočívá v čištění svých pochybností, je dobré chápat, že právě jejich probouzení je aktivitou, které bychom se měli aktivně věnovat. Stačí k tomu na své cíle myslet — to ve vás obvykle probudí příjemné pocity, na něž jako reakce přijdou s určitým zpožděním i jejich opaky — pochybnosti.
Tím, že na svůj cíl myslím, spěji do stavu, kdy o něm nepochybuji. Pravidelná práce s vizí vede k cíli, ovšem — a to mnohým uniká — je pouze jednou z nezbytných složek té cesty. Sama od sebe vás nikam nedovede. K vizualizacím je nutné znát i druhou stranu mince — chápat, co jako reakce na mou vizi přijde a umět to náležitě zpracovat. A k tomu je ještě nutné přidat třetí složku, kterou je — totální sebepřijetí. Až potom můžete tvrdit, že na sobě pracujete.
Může za to zákon akce a reakce — pozitivní myšlenky způsobí reakci — přijde test, zda se tak, jak uvažujete, skutečně cítíte. A ten test je vždy iluze, která vás přiměje pochybovat. Tento cyklus je ve skutečnosti „ryzí přírodní léčba“. Automaticky se tak ve Vesmíru čistí a uzdravuje vše, co vyčistit a uzdravit potřebuje. Léčí se tak mysl, podvědomí i tělo. Vše se uvádí na pravou míru, do harmonie, tak, aby každý měl to, po čem touží.
Samoléčebný cyklus má ale jeden slabý článek, a jím je člověk. Je totiž nutné, aby se do procesu aktivně zapojil, čehož není schopen, dokud tomu procesu neporozumí. Právě proto, že je v něm vystaven iluzi, musí dokázat té vidině odolat, neuvěřit jí, nenechat se jí svést k reakci. Kdo neví, jak ten proces funguje, nechá se svést prakticky pokaždé a tím k žádné pozitivní změně nedojde, nikam se neposune, nic se neuzdraví, jen prožije něco nepříjemného, co vůbec nepochopil.
