Dokonalí být nemáme, což má jeden pro život naprosto zásadní důvod i význam, který je potřeba chápat. Tím důvodem a významem je — láska.

Cítit se komfortně a spokojeně v dokonalosti dokáže úplně každý, na tom nic není. Jenže život je o něčem jiném — o lásce. A ta musí mít prostor pro své projevy.

Prostorem umožňujícím nám projevovat i vidět, jak na tom s láskou jsme, jsou všechny nedokonalosti, se kterými se v každodenním životě setkáváme. Jak naše vlastní, tak nedokonalosti druhých.

Každý jsme nastaven jinak, něco jiného nám jde, něco jiného chápeme, máme jiný vkus, projev, názory… Všichni i děláme chyby, každý s něčím bojujeme, za něco se stydíme, něčeho se bojíme, za něčím se honíme, něco zdůrazňujeme a něco jiného potlačujeme. Tudíž i něco odkládáme, ignorujeme, skrýváme, nebýváme vždy upřímní, neděláme věci jak bychom měli…

Lásku obvykle neprojevujeme

Z toho všeho vznikají situace a chování, které by mohly vypadat mnohem líp. Teoreticky. Nikoli ve skutečnosti. Ve skutečnosti vše vypadá i funguje přesně tak, jak má. Přestože nedokonale, má to právě takto být i vždy mělo. Všichni se vyvíjíme, všichni se učíme lásce k sobě i druhým, ale právě teď máme být přesně takoví, jací jsme. I ostatní jsou přesně takoví, jací teď mají být a vždy byli. Takto vypadá realita, proto je potřeba se takto naučit svět a lidi vnímat. Jinak budete hodnotit a tím jste úplně mimo a hlavně sami sobě škodíte a omezujete se.

Opraváři světa, nechte toho! Přestaňte svět a lidi hodnotit, jste mimo, přestože vám to tak nepřijde. Myslíte si, že jste chytří, ale jste jen mimo. Nechápete život, tak jej konečně pochopte. Ve svém vlastním zájmu.

Reálně se učí uvažovat ten, kdo chce žít neomezeně a v hojnosti. Je to totiž nutnost, jakékoli jiné uvažování vás brzdí a svazuje. Budete chtě nechtě bojovat. Není možné nebojovat, máte-li na svět, sebe, lidi a prožívané situace jiný úhel pohledu. Rozčiluje-li vás to či ono, máte-li potřebu se k něčemu vyjadřovat, hodnotit to nebo kritizovat. Trpíte iluzí, že být to jinak, bude líp. Trpíte snahou měnit svět k lepšímu, chcete, aby byl jiný, než je.

Svět je úplně v pořádku…

Přestože je svět nedokonalý, je naprosto v pořádku. Neexistuje nic, co by vyžadovalo nápravu zvenčí. Vše je přesně v takovém stádiu vývoje, v jakém to má být. Není co chtít měnit, co kritizovat, co považovat za špatně…

…až na jednu výjimku

Existuje jediná výjimka i jediná cesta vpřed: Já. Já jsem to jediné, co mám chtít měnit. Všichni máme chtít měnit jen sebe samé a řešit jen sebe samé, své vlastní názory a chování. Jediná změna, kterou Vesmír potřebuje, je sebezměna. Všechny ostatní názory, úvahy a snahy jsou mimo mísu, vedle jako jedle.

Každá snaha měnit něco nebo někoho jsou vyjádřením absence lásky. Vychází z nepochopení Vesmíru, zní logicky, ale my už dobře víme, že logicky zní úplně vše, tedy i každá iluze. Vše si logicky zdůvodníte a bude to znít tak jasně, že podlehnete — začnete ten názor považovat za správný, protože vám dává smysl.

Realitu nevymyslíš

Ty skutečné názory ale nepocházejí z toho světa. Nerodí se v našich hlavách, protože je hlava nedokáže vymyslet. Hlava dedukuje, aniž by tušila, jak se věci mají. Používá logiku postavenou na nevědomosti. Snaží se o dokonalost, a právě v tom se mýlí nejvíc, to ji zavádí daleko od reality, doslova na její protipól.

Skutečné = trvalé. Což jde jedině, když to není ničím podmíněné. Vše ostatní je balast, opak toho, zač to považujeme. Časovaná bomba, která vybuchuje nečekaně vlivem okolních impulsů. Mění se tím mé nálady, pocity, stavy — vyzařování i přitažlivost. Žiji jako hadr na holi, nemám nad svými prožitky absolutně žádnou kontrolu, žiji jako „oběť okolností“. A to je bezcenné.

Snahy o dokonalost i veškeré kritiky jsou ve skutečnosti bojem. Ten boj není zlý, on jen vychází z nepochopení. A my už bychom měli vědět a teď si jen připomenout — vše skutečné i hodnotné, vychází z vědění. Neboli z vesmírných principů, které nevymyslíš, které se musíš naučit a zaintegrovat do svého způsobu uvažování. Pak se celý svět úplně změní. A až v tom změněném stavu začneš prožívat skutečné štěstí, skutečnou lásku, skutečnou sílu, skutečné sebevědomí… I skutečnou schopnost žít, jak ti vyhovuje.

Je dobré si ještě uvědomit, že mít nereálné názory není jen o tom se nedobře cítit, být náladový a bojovat se světem. To vše jsou jen vnější projevy, kontrolky. Skutečná hloubka, kde nás naše uvažování zraňuje a omezuje, je mnohem dalekosáhlejší, než si dokážeme představit.

< Předchozí | Následující >