Princ Holí představuje člověka, který se umí bavit životem. Který si jej skutečně užívá, a je dobré si vysvětlit, jak to dělá.

Princova schopnost radostně žít se odvíjí od jeho chápání, že život je dokonale vymyšlená kontinuální škola, která jej baví a zároveň rozvíjí a obohacuje.

Princ Holí tudíž vnímá život naprosto pozitivně, a právě v tom spočívá jeho schopnost žít trvale s chutí. Nevidí problémy, jen výzvy. A tudíž se nebojí, ale zdolává, co mu život přináší.

Je v tom tedy zakomponováno i Princovo pochopení, že jeho život funguje sám, není potřeba jej nijak vymýšlet, snažit se, aby fungoval. On funguje bez nás, my tu jsme jen od toho, abychom přijímali to, co k nám samo přichází a jen na to správně reagovali.

Náš život je celý připravený. Stejně jako jsme na něj připraveni my. každý se narodíme s jasným záměrem, vnitřním nastavením i cestou, po které půjdeme a na které se vše potřebné naučíme. Naše životní cesta je vymyšlena v souladu se vším, co si přejeme žít, je nám ušitá na míru, aby nás naplňovala. Na nás ale je po ní jít namísto odbíhání (vymýšlení si jiných cest).

Klid i výzvy, pořád dokola

Princ Holí vnímá život úplně jednoduše — jako neustálé střídání pouhých dvou prvků:

• Klidu = situací, které nám přinášejí pohodu, ve kterých si užíváme vše, co už umíme a známe
• Neklidu = situace, které nás něco nového učí a tím posouvají naše dosavadní hranice (rozvíjejí nás, obohacují, posilují, zajišťují, aby nám další a další součásti života správně a samovolně fungovaly)

Život funguje úplně jednoduše

Princovo vnímání života (každodenních situací) je tudíž úplně jednoduché. Jen tak se může cítit bezpečně, protože ví, že:

• Jeho život funguje sám. Může tudíž žít úplně bezstarostně, nic nevymýšlí, s ničím se netrápí, nic nepovažuje za problém.
• Jsou jen dvě věci, které může prožít: klid nebo neklid. Stačí vědět, jak se v obou případech chovat a nemůže nic pokazit.

Princ Holí vnímá život správně, přirozeně — reálně. Přesně takový totiž život je — bezstarostná hra, která je dokonale vymyšlená, každému z nás přesně na míru, a aby nás bavila, klade nám do cesty výzvy, jejichž zdoláváním se rozvíjíme přesně tím směrem, který souzní s naším vnitřním nastavením — našimi touhami a hodnotami.

Obvykle takto život nevidíme

Je dobré si teď uvědomit, že obvykle se v obou bodech mýlíme. Ukažme si obvyklý model:

• Jednak si myslíme, že se potřebujeme starat o to, aby náš život fungoval. A tím do našeho života přicházejí — starosti. A také musím, nesmím, a s tím spojená nechuť, vnímání činností jako povinností, nikoli jako hry. Život (alespoň z části) vypadá jako nutné zlo, břemeno. Rozlišujeme na to, co musíme a co chceme, neboli co je nutné a co nás baví. A pak zákonitě stavíme to „zábavné“ nad to „povinné“, uvažujeme způsobem „abych mohl tohle, musím tamto“, případně „toto nemůžu protože…“ anebo „toto musím, protože…“. Děláme kompromisy, proto v nich žijeme, což v nás automaticky probouzí nespokojenost i potřebu ji něčím kompenzovat.
  Nepochopení, že život funguje sám, přináší ještě jeden negativní dopad na naše žití — vymýšlíme jej. Vymýšlení, co musím a nemusím, aby můj život fungoval je obvyklý životní styl. Čím se děje, že — přestávám jít po své cestě. Nejdu té, kterou pro mě Vesmír připravil (a kde na mě čeká vše pro mě ideální připraveno), ale sám si svou vlastní cestu vymýšlím. A ta nikdy nemůže naplňovat, to bude vždy jen snažení se o něco, útěky a zase snažení.
• Svět vnímáme velice složitě. Zdá se nám neuchopitelný, nevyzpytatelný. Podléháme dojmu, že se může stát kde co, a my to budeme muset řešit. A také tak žijeme, každá situace je pro nás originál, neuvědomujeme si, že je to pořád to stejné, a tudíž to chce stále tentýž přístup. Cítíme se tudíž nejistí, ohrožení, závislí.

Člověku, který neví, jak život funguje, přijde svět nevyzpytatelný a nebezpečný. Člověk není hloupý, ale jeho způsob uvažování, postavený na dojmech, mu pocit bezpečí, pohody, svobody, lásky ani životní jistoty nedokáže dát. Jeho logika je vystavena na přesně opačných úvahách.

Hlava versus srdce

Existují dva typy vnímání. Přesně opačné:

• Srdcem = cítění. Vše, co vnímáme srdcem, nás nechává úplně v klidu. Neprobouzí to žádné nepříjemné pocity — vnímáme to správně, naše podvědomí je v tomto ohledu čisté.
• Hlavou = dedukování (logické). Vše, co vnímáme hlavou, nás nutí to rozebírat, kalkulovat, vymýšlet scénáře, varianty, dělat si závěry. Vyvádí nás to z klidu, protože naše hlava nedokáže najít řešení. Ona jen umí vymýšlet varianty, aniž by dokázala určit, která z nich je správná. Hlava vidí problémy, protože si je sama vymýšlí. Hlavou vnmáme vše, co máme podvědomě zablokované. Necítíme to, proto na to jdeme hlavou, což je vždy špatně.

Život je hra, která čistí naše bloky

Jak už jsem avizoval v úvodu článku, životní cesta je hra. Ušitá každému z nás na míru, tedy se záměrem, aby nás bavila. Zmínil jsem už i to, že během té hry se střídají pouze dva herní prvky (dva typy situací) — klid a neklid. Nic jiného není možné prožít.

Klidy jsou tu od toho, abychom si užili, odpočinuli, pobavili se, dělali něco užitečného. A neklidy přicházejí čistit naše podvědomé bloky. Přicházejí nám zpřístupnit něco, co jsem doposud měli zablokováno. A to se vždy děje formou výzvy, tedy situace, která nečekaně přijde, zaskočí nás, zneklidní, a my ji máme správně zpracovat.

Nikdy nám tedy nic nehrozí, žádná situace nám nepřichází avizovat problém nebo katastrofu, tak se na to jen dívá hlava (tuto představu si celou vydedukovala, vycucala z prstu). ve skutečnosti se děje něco úplně jiného — život nás přišel posunout, rozvinout, vyčistit, vyléčit, obohatit.

Kdo to chápe, uvažuje úplně jinak (opačně) než ten, do tomu nerozumí. Ten první si to užívá, ten druhý se bojí, řeší a trápí. Ten první jde po své životní cestě, ten druhá si vymýšlí vlastní realitu, se kterou pak ještě bojuje a — odbočuje na cestu, kterou si sám celou vymyslel. která jej nebude naplňovat, protože ta naplňující je právě ta, ze které odbočil.

Princ Holí je ukázkou pravidla „Cesta je cíl.“ Baví se tím, co je, ať to vypadá jakkoli. Cítí, že přesně to je jeho život, jeho naplňující cesta. Netrpí tendencemi rozebírat co by, kdyby. Netrpí pocitem, že jinde by mu bylo líp. Je mu dobře tam, kde je, je šťastný. A tím pádem i — naprosto přitažlivý.

Princ Holí je tím, kdo dokáže jít po své cestě, který z ní neodbočuje, protože si nic nevymýšlí. Ani v klidu nesní o nesmyslech, ani v neklidu nevymýšlí problémy a jejich nepříjemné dopady. Neplánuje, nelítá myšlenkami ani fyzicky od ničeho k ničemu, ale žije to, co je, s plným vědomím, že přesně to, co je, je pro něj to pravé. Ať je momentálně pohoda, nebo výzva, obojí si užívá protože mu je jasné, že jej to vede přesně tam, kde mu bude nejlíp. Ke svobodnému žití přesně tak, jak jeho srdce touží.

< Předchozí | Následující >