Královna Holí představuje silnou, přirozeně přitažlivou osobnost — přirozenou autoritu. Člověka, se kterým je vám jednoduše dobře. Je klidný, přátelský, vstřícný, otevřený, svůj, chápavý, spokojený.

U otázky autorit je dobré se zastavit. Uvědomit si, že existují dva typy:

• Autorita přirozená = taková, jak jsme si právě popsali. „Přirozená“ se jí říká proto, že není nijak vyžadována, že člověk svou sílu a zároveň symaptie vyzařuje tím, jaký je, jak se chová, jaký má vztah k druhým.
• Autorita nucená = je taková, která se vám snaží vnucovat. Ať podbízením, nebo naopak silou. Ať už vědomě či nevědomky, používá psychologii. Podbízí se vám nebo vám vyhrožuje, slibuje, hází na vás pocity zodpovědnosti za něco, co tak vůbec není, snaží se ve vás probouzet pocity viny… Jedním slovem — manipulace. Něco od vás chce (protože jí něco chybí), proto to všechno dělá. Snaží se zapůsobit, ale nikoli tím, jaká je, ale jak se tváří. Vědomě či nevědomě si kompenzuje ego.

Královna Holí si prošla vnitřní transformací

Síla osobnosti, kterou Královna Holí vyzařuje, je výsledkem její vnitřní transformace. Prošla si svou sebezměnou, pročištěním podvědomých bloků, a právě to ji posílilo. To z ní udělalo člověka nejen silného, ale zároveň chápavého a vstřícného. Až tehdy — jste-li silní, ale zároveň i chápaví a vstřícní k ostatním (kteří takoví nejsou) — jste přirozeně přitažliví. Až tehdy jste úplní a nemáte potřebu svou sílu ani demonstrovat, ani zneužívat. Používáte ji výhradně pro účely služby — sloužíte sobě i druhým.

Naše bloky = cesta k pravé síle

Je důležité si uvědomit, že podvědomé bloky (které každý nějaké máme) nám slouží právě v tomto ohledu — k plnému rozvoji své síly. Proto je máme, proto se v nás během života vytvoří a my máme za úkol je zase vyčistit. Máme si tak projít vlastní transformací, abychom získali — pochopení a soucit.

Kdo takovým procesem neprojde, neuzraje. Zůstane buď slabý, anebo se stane zdánlivě silným, kdy ovšem se svou silou nedokáže správně zacházet. Ve skutečnosti tudíž silný není, protože škodí, nejvíc sám sobě. Podvědomé bloky jsou tudíž naši kamarádi stejně jako strachy, smutky i vše ostatní, co je člověk zvyklý vnímat jako nepříjemnosti. Bez nich bychom ale byli jen laciní, stejně jako naše životy. Bloky v podvědomí máme od toho, abychom sami sebe mohli překonávat a tím se pročistili ke skutečné síle — k síle lásky.

Skutečná síla = láska

Vše skutečné funguje samo. Na principu přitažlivosti. Proto je vždy tím skutečným cílem ona přitažlivost, ať ji v sobě pěstujeme vůči čemukoli. Jedině, vypěstujeme-li v sobě přitažlivost, bude nám daná věc fungovat sama, začne přinášet to, co má — trvalou radost.

Přitažlivost = zralost, a Královna Holí je tím, kdo vnitřně dozrál. Kdo pročistil své podvědomí (zbavil se svých bloků) a tudíž je — přitažlivý neboli přirozenou autoritou neboli tím, komu nejen život funguje, ale s kým je všem a všemu dobře. Proto vše dobré do jeho života chodí, je to všude s ním a nikdy jej to neopustí. Lidé, přátelé, partner, finance, zdraví…

Tajemstvím přitažlivosti je…

Přitažlivost je výrazem lásky. Právě láska je onou komponentou, která přitahuje, a jejíž deficit dělá opak — blokuje. Technicky přesněji bych měl napsat namísto láska „sebeláska“. Protože ta je skutečným zdrojem přitažlivosti.

Láska je onen magnet, příčina přitažlivosti. Je-li obsažena v našem uvažování a cítění, pak nám věci, které takto vnímáme, samy fungují. Vše, nač se díváme jinak než z pozice absolutní lásky, nám nefungují, resp. fungují tak nějak napůl. Bojujeme s nimi, míň nebo víc. A nezmění se to, dokud v nás nedozraje skutečná láska k tomu.

Sebeláska se automaticky promítá do všeho ostatního, do našeho vztahu nejen k ostatním, ale k seberealizaci, financím, zdraví, majetku a všemu ostatnímu. Proto je i seberozvoj jen a pouze o pěstování vztahu k sobě, protože to on všechno řídí, všemu dává jasnou podobu i určuje, jak to bude fungovat. Kdo to chápe, má napůl vyhráno. Dojde mu, že nemá vůbec žádný smysl se snažit o cokoli jiného než o vyladění svého vztahu k sobě. Nic jiného k životním změnám nevede, je to tudíž marnost.

Bezpodmínečná sebeláska

Královna Holí se bezpodmínečně miluje. Tedy absolutně, se vším všudy, přesně taková, jaká je. A do toho stavu — je možné se jedině pročistit. To jinak nejde, protože bez toho nikdy čistí nebudeme, budeme v sobě nosit stopy (bloky), které nás budou brzdit a držet zkrátka.

K bezpodmínečné lásce vede opět — vědění a techniky z něj vyplývající. To první zajistí, abychom se na svět dokázali dívat reálně, to druhé se pak postará, aby se nám to naše „správné dívání“ dostalo do krve. Neboli — do cítění.

Královna Holí už to tak má, už skutečně bezpodmínečnou lásku nejen chápe, ale i cítí. A tady je dobré se zeptat: „Jak se to pozná?“ Na což existuje stručná jasná odpověď: „Soucítí.“

Soucítění je projevem bezpodmínečné lásky

Soucítění neboli projevování bezpodmínečné lásky je schopnost absolutního přijímání, namísto dosavadního boje. Není možné se světem/životem nebojovat, nosíme-li v sobě podvědomé bloky. Taková možnost neexistuje ze samé podstaty věci, není to technicky možné.

Dokud se nepročistíme, je zcela zákonité, že bojujeme — posuzujeme sami sebe, srovnáváme se, poměřujeme, cítíme se ohroženi a závislí. Nejde se tak necítit, někdo méně, někdo víc, ale tyto pocity v nás prostě jsou. A dokud tam budou, budeme odpovídajícím způsobem uvažovat i reagovat. budeme prožívat chvíle pohody i nepohody. Klidu i boje. Přesně podle toho, co v sobě máme nastaveno správně a co ještě ne.

Mít rád to, co mi dělá dobře a ty, kdo mi rozumí není láska

Láska, o které v tomto (nečistém) rozpoložení mluvíme, žádnou láskou není. Mám rád jen to, co mi vyhovuje, co mi dělá dobře a ty, kdo se mnou souhlasí a nic proti mě nemají. Vše ostatní je pro mě problém, se kterým bojuji po svém. A to nemá s láskou nic společného, to dokáže úplně každý.

Skutečná láska je, když…

Skutečná láska začíná až tam, kdy mám rád úplně vše a všechny. Což vůbec neznamená, že musím vše do svého života pouštět. Jen to, že necítíme potřebu se s ničím, co nám nevyhovuje, prát a posuzovat to. Jen si jednoduše řekneme — toto se mnou nesouzní. A necháme to být.

Tímto přístupem nevytváříme konflikty, a to ani na kvantové rovině, tedy na rovině našeho vyzařování/přitažlivosti. A tudíž nic, co nám nevyhovuje, nepřitahujeme. Už to nepotřebujeme, protože vše nevyhovující přitahujeme jen proto, že to ještě potřebujeme (abychom se s tím odnaučili bojovat).

Královna Holí tedy soucítí. A tomuto umění nás učí, vysvětluje nám, o čem a k čemu je. je to umění bezpodmínečně milovat, díky čemuž začneme — žít život svých snů. Neboli přitahovat jen to, co s námi souzní.

< Předchozí | Následující >