Život se má žít, ne vymýšlet

Chci se vrátit k jednomu staršímu článku, ve kterém zazněla kromě jiného i jedna důležitá myšlenka — „Abychom kontinuálně rostli, nepotřebujeme být nijak aktivní. Život se o to stará sám, my se jen potřebujeme naučit to kontinuální obohacování čerpat.“

Chce se tím vlastně říct — život ani seberozvoj není žádné snažení se o něco. My se o nic snažit nemáme, to se po nás nikdy nechce ani chtít nebude, snažením jen vše spolehlivě zazdíme.

Po člověku se chce jen čerpat z toho, co k němu samo chodí, protože vše, co prožíváme, jsou přesně ty situace, které mají schopnost nás uzdravit a změnit vše, co nás bolí a co nefunguje, jak má. Život nás sám vede a my jen máme mít oči otevené. Vnímat své prožitky jako důležité dobré a nutné zkušenosti, k nimž máme zaujímat správné postoje, když se objeví.

Život je inteligentní a fandí nám. Proto ani chvíli neprožíváme nic horšího, než to nejlepší, co prožívat můžeme. My to tak jen nevidíme, a to je ta jediná potíž — nerozuzmíme si s životem. Vymýšlíme si vlastní cesty a plány, a vymýšlíme si i pokaždé, když se nám něco nezdá.

Nikdy není čas něco vymýšlet. Vždy je jen potřeba se k situaci, která sama přišla, správně postavit. Ona mi chce něco důležitého říct, ukázat. Je to v ní obsaženo, ukazuje se mi to, mluví to ke mně, je jen potřeba to vidět.

Seberozvoj učí koukat tak, abychom viděli. Abychom viděli nikoli své názory, ale skutečnost. Pak si uvědomíme onen rozdíl mezi našimi dramatickými pohledy a klidnou realitou. Uvědomí se všudypřítomný fakt, že život neustále dělá vše pro to, aby nám bylo dobře, vždy to dělal i dělat bude.

Jsme podporováni a opečovávání, jen si to nemyslíme. Stejně jako si nemyslíme, že je vše vždy v pořádku a není se čeho bát ani co chtít měnit. Neexistuje, neexistoval ani nebude existovat jediný důvod si s něčím dělat starosti. My to ale svým rozumem nevidíme, a tak jdeme svými názory sami proti sobě.

Když mě něco zneklidní, vidím pointu jinde než kde skutečně je. V neklidu jde o něco jiného, než se zdá. To je zákon, který platí stoprocentně. nejen, ež se na něj mohu spolehnout, ale musím se na něj stoprocentně spoléhat. Pak si přestanu komplikovat život.

Nikdy nejde nic proti nám, než my sami. Uvažujeme nereálně, a dokud to nezměníme, není nám pomoci. Takže je to jen a pouze o tom naučit se vidět to, co je, a přestat vymýšlet, co není — ubližovat sami sobě svými názory a úvahami.

Svět nepotřebuje zachránit, protože je celý v pořádku. Zachránit potřebuje člověk, který se cítí ohrožený, aniž by jej něco ohrožovalo. Vidí problémy, které nejsou, a tak i vymýšlí a řeší věci, které nepotřebují existovat ani řešit.

Život se má žít, ne vymýšlet, protože ani není co vymyslet. Jen problém, komplikaci, brzdu nebo slepou uličku.