Všichni fungujeme z velké části jako roboti, bez přemýšlení, podle programu. A je to tak správně. Člověk nemá od probuzení do usnutí vymýšlet, co bude dělat. Většinu činností má vykonávat podvědomě, samozřejmě, automaticky. Má jet podle svého „programu“. I když se učíme žít vědomě, je naším cílem automatické fungování, nechceme to měnit. Jde nám jen o to svůj program vyladit — vyházet z něj vše, co nám neslouží a začlenit to, co je v souladu s našimi touhami a představami.

Kvalitu programu, podle kterého „jedeme“, ukazuje kvalita našeho života. Správný program zahrnuje vše potřebné k tomu, aby se můj život vyvíjel tak, jak si přeji žít. Zní to samozřejmě, ale kdo to tak skutečně máme? Kdo z nás děláme jen to, co dělat chceme a denně věnujeme chvíli všemu, co má pro nás význam? Kdo namísto toho neřešíme a nerozebíráme kde co, co se možná tváří důležitě, ale ro náš život to je bezcenné a jen to v nás generuje myšlenkový šum?

Mírou kvality je seberealizace

Nedávno jsem v článku o tarotové kartě I: Mág vysvětloval, co je seberealizace a jaký má význam pro náš život. Správná definice tohoto pojmu může znít takto:
Seberealizace = důsledné následování svých skutečných tužeb.

V definici najdeme dvě důležitá slova:

• důsledné = pravidelné, trvalé, nic mě od toho neodradí
• skutečných = věnuji se tomu, po čem doopravdy toužím, v čem vidím své naplnění, co pro mě má hodnotu

Důslednost je kamenem úrazu obzvlášť tehdy, když je vaší touhou se zbavit něčeho nepříjemného. Nikdy to nejde raz-dva, a ze začátku to i „bolí“. Představte si třeba dietu. Chci zhubnout, ale už samotná představa, že se „omezuji v jídle“ nebo že „se musím pravidelně hýbat“ budí hrůzu. Začít se správnou životosprávou je snadné, ale jde o to u ní vydržet natrvalo. Nestat se zoufalcem, který každé jaro začíná „hubnout do plavek“. Důslednost je nutností, bez ní si nesplníte nikdy nic. Na jejím nedodržování končí většina pokusů o změnu. I myšlenkovou, tedy změnu přitažlivosti, ta vyžaduje totéž.

Druhý důležitý pojem z definice — skutečná touha — říká, že to je taková, která je pro můj život opravdu podstatná a hodnotná. Jinak řečeno — že nejde o můj únik z prázdnoty vymýšlením „rádobyaktivit“. Například se zapíšu do kroužku pletení, aniž by to pro mě byla skutečně srdeční záležitost. Tohle dělá kde kdo, jde o typické chování vnitřně nespokojeného člověka, který neumí řešit skutečný zdroj své prázdnoty. Svou životní nespokojenost a nejistotu řeší (mnohdy nevědomky) vymýšlením, čím zabít čas s naivní představou, že do svého života přináší oživení. Tím ale jen sám sebe klame, prázdnota zůstává včetně všeho, co působí. Důvod je ten, že to, co člověku nefungovalo dřív, zůstává dál.

Typickým příkladem naivního řešení prázdnoty jsou nefungující partnerství. Vztah přestane fungovat, partneři si nevyhovují, ale bojí se vztah ukončit. Vymýšlí si proto různé důvody, proč konec vztahu není možný (děti, finance, majetek, vzpomínky, strach z žití sám…). Lidé cítí nespokojenost, ale nechtějí nebo nemají odvahu její příčinu změnit. Pak to řeší každý po svém — najdou si milence nebo „únikové“ aktivity, od kterých čekají štěstí. Jenže ani jedno z toho není správným řešením, jsou to jen náhražky, kompromisy. A tudíž nikdy nepřinesou, co se od nich čeká. Červ nespokojenosti stále a vytrvale hlodá.

Správné aktivity

Správný program, podle něhož denně žijeme, má obsahovat jen ty správné aktivity. Takové, při nichž plníš aktivní roli a které tě zároveň naplňují i rozvíjejí. Kdo se narodil jako horolezec, má lozit po horách. Kdo jako zpěvák, má zpívat. Stavař má stavět, sportovec sportovat atd. I ty máš něco, k čemu inklinuješ a pro co jsi od narození vybaven talenty. A právě to je základem tvé seberealizace.

Seberealizace ale nezahrnuje jen jednu aktivitu. Do seberealizace patří třeba partnerství — péče o svého partnera, o váš vztah. Rodina, děti, chuť se jim věnovat. Pokud tuto chuť necítíš a chceš děti z jakéhokoli jiného důvodu, nepořizuj si je, protože budeš chudák ty i ony. Seberealizace jsou i koníčky pro volný čas, a seberealizace zahrnuje i pravidelný pohyb, ve formě, která ti vyhovuje.

Správný program má zahrnovat i pravidelnou údržbu tvé bytosti — péči o tvé tělo i ducha. Očisty, cvičení, práci s myšlenkami (meditace, vizualizace, komunikaci se svým tělem i vším, co chceš, ať je součástí tvého života). Pravidelná údržba je snadná, zabere málo času a baví. Jejím opakem je hašení požárů — diety, odvykací kúry, fungování na prášcích…

Pravidlo harmonie

Shrnu-li složky správného programu přehledně do odrážek, bude vypadat takto:

• hlavní aktivita = zdroj naplnění i obživy
• vedlejší aktivity = koníček, partnerství, rodina
• pohybová aktivita = pravidelný pohyb ve formě, která mi vyhovuje
• péče o tělo = životospráva, výživa, čištění
• péče o ducha = aktivní rozvoj své přitažlivosti, stanovování cílů a cesta k jejich naplnění, práce s vizemi
• odpočinek = umět v klidu a dostatečně vypnout

Mám-li ve svém životě všechny tyto složky zastoupeny a střídají se, je můj život harmonický. Nejen, že mi funguje, ale zároveň mě naplňuje a cítím se dobře po všech stránkách.

Harmonie znamená střídání. Harmonie není trvalý klid, ale pravidelné strídání naplňující aktivity, zábavy a odpočinku. Vzrušení, radosti a klidu. Jedno je spouštěčem dalšího: naplňující aktivita je důvodem k radosti, a poté přijde i příjemná únava = čas na odpočinek. A tak pořád dokola. Tak vypadá štěstí.

Chybí-li v mém životě něco z tohoto seznamu anebo to s něčím přeháním (a tudíž se na ostatní nedostává, jak by mělo), začíná můj život pokulhávat. A každé pokulhávání — nezačnu-li jej včas řešit — se zákonitě časem projeví. Něco se pokazí. Nedostatek hlavní aktivity vede k pocitům prázdnoty, ztrátě sebevědomí. Nedostatek pohybu vede ke zdravotním problémům. Přeháníte-li to s prací, nezbývá vám čas na partnera a můžete o něj přijít. Nečistíte-li své tělo, přestane správně fungovat. Nevěnujete-li pravidelnou péči svým vizím a myšlenkám, snadno zjistíte, že bloudíte v začarovaném kruhu, váš život ztratil směr a cíl, přežíváte. Nedostatek odpočinku vede třeba k chronické únavě.

Systém = budování správných návyků

Rozhodnete-li se do svého „programu“ začlenit systém, budete žít jako pěstitel. Všemu, co chcete mít a žít, dáte jasnou představu a k ní se to bude automaticky vyvíjet. Snadno a v klidu, s minimálním úsilím a formou zábavy. Zároveň budete vědět )mít přehled), že skutečně každé důležité životní součásti dáváte, co potřebuje — denně jí věnujete chvilku, byť třeba „jen“ myšlenkově.

Systém rovněž zajistí, že vše, pro co se rozhodnete, se brzy stane vaším návykem. Budete to po čase dělat automaticky, bez přemýšlení a zapomínání. To je znamení, že se nová aktivita stala součástí vašeho „programu“. V případě práce s vizemi jde o okamžik, kdy se mění vaše přitažlivost. Do vašeho života vstupuje to, po čem jste toužili, za čím jste se nechali vést — přichází výsledek. Bez systematického přístupu se to ale nikdy nestane. To je zákon.

Konec teorie

Tímto končím teoretický úvod do sekce Systém, myslím, že v tomto článku a předchozím úvodníku zaznělo vše potřebné, abychom si důležitost i hodnotu životního systému plně uvědomili. Příště už budu praktičtější, představím konkrétní systém, který můžete následovat. Ukážeme si nástroje, které nám pomohou systematicky fungovat a pak se je naučíme i jednoduše používat.

Shrnutí

• Všichni fungujeme automaticky, „jedeme“ podle vlastního programu.
• Má to tak být, je to tak správně.
• Cílem je, aby ten program byl kvalitní: aby odpovídal našim skutečným touhám a zahrnoval všechny složky, nezbytné pro harmonii tělesnou i duševní.
• Systém zajistí, že náš život má stále směr a cíl a že správně funguje.
• Systém zajistí, že budeme dělat vše, co máme, v klidu a pohodě.
• Systém zajistí trvalou životní pohodu, naplnění a štěstí.
• Pro udržování systému ve svém životě je dobré používat nástroje. Pomohou nám s důsledností, zajistí, že vydržíme i že máme přehled, co děláme a co ne.
• Vše, co začneš systematicky dělat, se časem stane návykem. Stane se to součástí tvého „programu“.