Třetí karta Tarotu je doplňkem karty předchozí — Mága. Tou kartou je Velekněžka a ono doplnění spočívá v tom, že zatímco Mág představuje mužskou tvořivou sílu, Velekněžka představuje totéž, ale v ženské rovině. Opět zde platí, že „mužská“ i „ženská“ nemáme chápat striktně jako vlastnost charakteristickou pouze pro dané pohlaví, obojí se týká jak mužů, tak žen. Pouze jde o vlastnosti pro příslušné pohlaví „typičtější“, ale obojí má stejný význam pro všechny — spojením vzniká celistvá osobnost.

Připomenu, že Mágova mužská tvořivá síla spočívá v síle vůle a touze něčeho dosáhnout, něco dokázat. Velekněžka odhaluje ženské tvořivé síly v podobě spoléhání se na své pocity, důvěra v to, co žena cítí.

V běžném životě skutečně vidíte, že ženy na své pocity spoléhají mnohem více než muži. U nich je často vidět sklon k ryzí logice, tzv. „zdravému rozumu“, kalkulování, ale také usilování, soupeření, srovnávání se s druhými… Jsou svým založením větší materialisté a racionalisté. I proto je duchovní svět a také Tarot ženám mnohem přístupnější, samozřejmější, chlapi obvykle potřebují hmatatelné „důkazy“, aby něčemu uvěřili. A právě to muže omezuje, to je nutí vynakládat mnohem víc úsilí, než je potřeba, ale také podezírat, soupeřit, prosazovat se silou, nedůvěřovat…

Chybějící cítění (nedůvěra v něj) se projevuje tím, že člověk často hraje různé role — nechová se upřímně, otevřeně. Myslí si, že si to nemůže dovolit, že musí hrát úspěšného, spokojeného, sebevědomého, jistého, protože jinak by se přeci shodil, jinak by jej druzí nebrali vážně, nezapůsobil by na ně, neuspěl by, neprosadil by se.

Snaha na lidi působit je typickou ukázkou nedostatečné sebedůvěry, která může plynout právě z potlačené citové stránky. Velekněžce ale sebevědomí nechybí, právě díky své vyvinuté intuici je otevřená, upřímná, nemá co skrývat a tudíž je přirozená, necítí důvod něco skrývat, na něco si hrát ani se za ničím hnát. Intuice jí říká, že to není potřeba, že buď vše dopadne dobře, anebo to pro ni není a nemá tudíž cenu ani usilovat, ani se bát.

Intuice = brána do duchovního světa

Uvědomění si svého šestého smyslu v podobě intuice je jakýmsi výchozím bodem, odkud se člověk vydává na průzkum duchovního světa (světa myšlenek a energií), v němž teprve začíná ta pravá zábava. Ten začíná právě tam, kde končí svět fyzický (materiální, hmotný), který je plný nezodpovězených otázek, a s nimi spojených nejistot, iluzí, omylů a omezení.

Duchovní svět představuje v symbolice noc. Je to vidět i na obrázku Velekněžky (měsíc a tma na pozadí) a když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. V noci také nic nevidíme, fyzický svět zmizí a prožíváme jen své pocity. To, že se někdo v noci bojí, jasně ukazuje, že má bujnou fantazii (napadají jej katastrofické scénáře), že ztrácí jistotu, pevnou půdu pod nohama. To samé platí o duchovním světě, ve kterém se cítí dobře jen ten, kdo zná jeho pravidla a tudíž ví, že mu nic nehrozí a tak necítí důvod se něčeho bát. Kdo uvažuje pouze materialisticky, ten v kdejaké zprávě či situaci vidí problém, protože nedokáže vidět, co se skutečně děje, vidí jen svou iluzi, výplod své fantazie.

Duchovní svět je světem všech zdrojů. Vše, co potkáváme ve světě fyzickém, vzniklo ve světě myšlenek jako odezva na jejich vysílání. V duchovním světě leží vše skutečné. Nejen skutečné zdroje (myšlenky, které mají tvořivou sílu), ale i skutečná síla (síla ducha, který je schopen cokoli tvořit tím, že vysílá příslušné myšlenky), skutečné sebevědomí (pochopení, čím jsem a jak funguji), ale také skutečné štěstí, tedy trvalé, nezávislé a ničím nepodmíněné (podmíněné štěstí žádným štěstím není, protože je proměnlivé, závislé na svém zdroji, na jeho přítomnosti či absenci). Proměnlivé štěstí tudíž žádným štěstím není, je zdrojem obav, abych o zdroj, který mě šťastným dělá, nepřišel.

Vše skutečné je uvnitř každého z nás

Mnozí vidíme hodnoty okolo sebe. V penězích, majetku, druhých lidech a jejich přízni… Vidění hodnot okolo v nás pak zákonitě probouzí nutkání o ně usilovat. Toužit po nich. Uvažovat způsobem „budu šťastný, když…“. Což se ale nikdy nesplní, protože až budu mít A, začnu toužit po B. Můj kolotoč či honička bude pokračovat, a to tak dlouho, dokud nezměním své myšlení. Dokud nezměním svůj hodnotový žebříček. Dokud si neuvědomím, že skutečné hodnoty jsou mé pocity. Jen kvůli nim — konkrétně kvůli pocitu štěstí — jsem se za něčím pořád hnal. A to vše jen proto, že jsem štěstí necítil. Že jsem je viděl v tom nebo onom, nikoli v sobě, ve svém uvažování.

Štěstí je cílem všech cílů. Ať touží člověk po čemkoli, touží ve skutečnosti být šťastný. Touží tedy po pocitu, tedy opět po něčem duchovním, co ve fyzickém světě nenajde. Dokud si to neuvědomujeme, chodíme na své štěstí oklikami — přes peníze, oblečení, majetek, jistoty… Kdo ale pochopí, že za tím vším je pocit, konečně může vyrazit tou správnou cestou — rovnou za štěstím. Rozhodnout se je v sobě probudit zcela nezávisle.

Tajemství přitažlivosti

Co se pak stane? Tohle je nesmírně důležité: Člověk, který v sobě probudí štěstí, se stane vůči všemu dobrému přitažlivý. Nijak jinak to dokonce ani nejde! V tom je onen velký vtip, ono skryté tajemství. Chceš-li žít život svých snů, nejdřív v sobě najdi štěstí a vše, co si přeješ, pak k tobě začne samo chodit. Právě v tom spočívá tajemství života, kouzlo správné přitažlivosti. Jen pak člověk umí fungovat v souladu s vesmírnými zákony = plnit si v klidu vše, co si přeje, tedy tím, že si vymýšlí vize a nechává je samovolně naplňovat, aniž by o něco usiloval a tím to od sebe odháněl.

Vesmírný zákon říká: Nejdřív musíš být spokojený bez toho, co si přeješ. Až poté ti to splním. Proč? Protože dokud nejsi spokojený bez předmětu své touhy, budeš na tom, co si přeješ, závislý. Budeš v tom vidět víc než sám v sobě. A tudíž ti to nemůže přinést, co od toho čekáš — štěstí. Přinese ti to jen trápení, komplikace, obavy, závislost a další problémy.

Neznalostí (nebo nedodržením) tohoto pravidla prožíváme nepříjemnosti ve všech životních oblastech. Nefunguje nám práce, partnerství, mezilidské vztahy, finance, zdraví. Něco hledáme a ono se nám to vyhýbá. Právě to, po čem nejvíc toužíme, ne a ne získat, začlenit to do svého života. Přijdeme si pak nešťastní, nechápeme, proč se tak děje. Nevíme, že právě to, co nám chybí, musíme najít nejdřív v sobě, teprve pak nám to Vesmír pošle v podobě, kerá je pro nás ideální = ideální práce, ideální partner, ideální bydlení…

Soběstačnost a nezávislost

Velekněžka je archetypem člověka, který je v duchovním světě jako doma. Který tohle vše ví, protože to cítí. Nepotřebuje důkazy, cítí, že to tak je a vše, co se jí děje, to jen potvrzuje. Stejně tak my, lidé, najdeme-li cestu do duchovního světa, zažíváme, že vše, co se učíme a dozvídáme, přesně sedí na všechny naše dosavadní prožitky. Ať to napasujeme na cokoli, co jsme kdy prožili, vše přesně sedí. A právě to v nás postupně probouzí čím dále větší důvěru, že to tak skutečně je, že to tak opravdu funguje, a že se tedy na to, co není vidět, můžeme naplno spolehnout.

Duchovní svět se postupně učíme dostat do krve, stáváme se Velekněžkou, tedy tím, kdo v něm žije s naprostou jistotou. Až ten, kdo to takto cítí, prožívá opravdovou životní jistotu, pohodu, klid. Až ten může mluvit o nezávislosti, protože jeho život stojí na jediné skutečné jistotě — na jeho vlastním vyzařování, které je neproměnlivé. A právě to — neproměnlivá přitažlivost, je cílem rozvoje přitažlivosti, ke kterému spějeme všemi možnými způsoby.

Iluzorní jistoty leží okolo nás, jsou jimi všechny ty věci, za kterými se ženeme a potom se snažíme o ně nepřijít. Jistotu vidíme v práci, penězích, správných kontaktech, ve vztahu, svatbě… Jenže žádná z těchto „jistot“ žádnou jistotou není. O vše můžeme šmahem přijít. A pak? Pak se náš život zhroutí. Naše pocity se změní, ze štěstí se stane neštěstí. A co víc — život přestane fungovat. Jak to?

Odpověď je jednoduchá — naše vyzařování se změnilo. Nemělo žádné pevné základy, opíralo se o to, co je okolo nás. Jakmile se něco z toho, co jsme považovali za podstatné, změnilo, změnilo se naše myšlení. Podlehli jsme obavám, naše růžové vyhlídky se změnily v černé. Naše vyzařování pohody se změnilo ve vyzařování problému, katastrofy, neštěstí, krachu… A co dělá Vesmír? Reaguje na naše vyzařování. Plní to, co je jeho obsahem. Tudíž dřívější fungování se zákonitě změní v nefungování. Naše nové scénáře se začnou naplňovat. Naše přitažlivost se změní, začneme přitahovat to, co si nepřejeme, čeho se bojíme. Svět okolo nás se změní, protože se změnlo naše vnímání.

Umění jít si za svými cíli

Velekněžka učí spoléhat na své pocity a rozhodovat se jen v souladu s nimi. Být jim věrný, nenechat se v žádném případě svést k přetvářkám, spekulacím ani na své cíle nerezignovat pod vlivem okolí. Velekněžka upozorňuje, že je úplně jedno, co si myslí ostatní lidé, ať je to kdokoli a jsou v libovolné „početní převaze“. Protože názory druhých lidí tvoří jejich životy, zatímco názory vaše tvoří život váš. Uvědomte si, že jsou to jen a pouze vaše vlastní myšlenky, na nichž je váš život závislý, nic jiného jej ani netvoří, ani neovlivňuje. Jen vy sami máte na svůj život vliv, a právě toto pochopení je podmínkou skutečného sebevědomí i životní jistoty.

Odvrácená strana karty

Odvrácenou stranou Velekněžky je snaha své schopnosti zneužívat. Snažit se druhými manipulovat, svou duchovní sílu (své vědění) zneužívat. Intuici je potřeba používat správně, své pocity prosazovat bezúsilně. Stejně tak je potřeba své vize trpělivě pěstovat, nechat je uzrát, počkat, až je skutečně naplno cítíte. Poté, co se tak stane, k vám už vytoužený výsledek přijde sám. Jen takto má smysl si své vize plnit, nikdy nikam nevede, budete-li o splnění cíle usilovat nebo spekulovat, jak k němu dospět. Nikdy neřešte, jak se váš cíl splní, to vůbec není vaše starost. Buďte jako Velekněžka — plně spoléhejte na vesmírné zákony, které splnění každého vašho snu zaručují a vším, co prožíváte, vás k němu vedou.

Spojení mužské a ženské tvořivé síly

Poté, co máme představu o tvořivé síle mužské (viz karta I. Mág) i ženské, spojme si je dohromady. Co tím získáme? Celistvou osobnost, cíl, k němuž nás rozvoj přitažlivosti dovede:

touha něco dokázat dává životu naplnění; žiji tím, že se věnuji skutečně hodnotným cílům, tomu, co mi dělá skutečně radost, co v sobě nese výzvy, co mě zároveň rozvíjí, co zajišťuje můj trvalý růst; opakem je zabíjení času zbytečnostmi = pasivně nebo aktivitami, které jsou ve skutečnosti únikem od mé neuspokojující reality, kterou nejsem schopen řešit
síla vůle je schopnost nic nevzdat; dokážu překonávat nezdary, které nikdy neznamenají, že na něco nemám, pouze že se něco učím a dělám při tom chyby, které jsou přirozenou součástí každého učebního procesu
intuice a vědomí duchovních zákonů mi umožňuje jít za svými cíli v klidu, zbaven představ, že mi něco hrozí anebo že se něco může nepovést
v okamžiku, kdy znám své skutečné schopnosti, svou duchovní sílu, přestávám soupeřit a usilovat; necítím se ohrožený, protože už nikde žádné soupeře nevidím
dosahuji dokonalých výsledků, protože jdu na věci správně — nechám své vize samovolně naplňovat, neřeším, jak se uskuteční; má (chlapská) touha závodit, usilovat a demonstrovat svou sílu je nahrazena (ženskou) trpělivostí a důvěrou

Životní princip, kterému karta učí

Velkněžka učí plné důvěře ve své pocity, ve svou intuici. Tvé cítění se nikdy nemýlí, vždy je správné, protože představuje tvé skutečné já, tvé napojení na centrální vesmírné vědění. Pocity jsou zbavené všech masek, jsou čisté, opravdové. Velekněžka učí vnímat duchovní svět jako skutečný, navzdory jeho neviditelnosti. Učí pochopit, že co není vidět, neznamená, že neexistuje. To je jen klam, kterým na nás Vesmír působí a touží po tom, abychom jeho tajemství objevili a tím své životy obohatili. Až v tomto světě myšlenek najdeme vše skutečné — skutečné sebevědomí (pochopení, že nejsme Panáčkem, ale vysílačem informací), skutečné štěstí (pocit, vycházející z našeho nitra, nikoli závislý na něčem okolo), skutečnou životní jistotu (pochopení, že můj život se odehrává jen a pouze v závilosti na tom, co sám vyzařuji, že si jej sám celý tvořím) i skutečnou sílu (schopnost myslet jen na to, co chci a tím si to plnit). před objevením a pochopením neviditelného světa jsme žili pod vlivem iluzí a naše životy se opíraly o jistoty, které žádnými jistotami nebyly, žili jsme závisle a naše vyzařování a tedy i pocity, nálady i stavy se měnily s tím, co se dělo kolem. Neměli jsme nad svým životem žádnou opravdovou kontrolu.

INTUITIVNÍ NAVIGACE

Chceš mě podpořit 💸 libovolnou částkou?