U Kola štěstí bychom měli podobně jako v případě karty VII: Vůz vnímat nikoli ono kolo, ale toho, kdo je drží v ruce. Protože nikdy nejde o kolo jako takové, ale o lodivoda, který drží pevně v rukách kormidlo plavidla, na kterém pluje svým životem. Je dobré připomenout, že svůj život máme každý plně ve své moci, že jsme jen my sami jediným skutečným činitelem, který jej ovlivňuje. Přestože se zdá, že nás ovlivňuje kde co, od vlády, státního zřízení, místního zákoníku až třeba po výši naší výplaty a úrovně místní zaměstnanosti, to vše jsou dojmy neboli iluze. Je to tu pouze proto, abychom těmto klamům přestali věřit a naučili se se svým životem aktivně pracovat — nastavili v sobě vůči všemu taková přesvědčení, která nás závislosti zbaví a byli jim věrní.

Nenechte se mýlit obrázkem na kartě, kde žádné kormidlo není vidět. Použil jsem namísto něj symbol kompasu, umístěný na oblast srdce. Chci tím naznačit, že své životní kormidlo ve skutečnosti nedržíme v rukách, ale nosíme je v srdci, přesněji ve svém podvědomí.

Tato symbolika je pro pochopení velice důležitá. Držet svůj život v rukách vede celkem logicky k omylu, že aby má loď plula, kam toužím, musím makat. Starat se, vymýšlet, plánovat, shánět — kroutit kormidlem. Jenže tak to není, kormidlem se kroutí úplně jinak — myšlenkami, přesvědčeními, touhami a očekáváními. Kroucení kormidlem je tedy čistě myšlenkový neboli informační proces — vaše loď funguje na vysílačku, do které šeptem mluvíte svá očekávání. A ona přesně tam, kam ji svými očekáváními směřujete, otáčí svou příď.

Sílu svých očekávání ničím nepřetlačím. Má loď pluje vždy tam, kam podvědomě očekávám, ať dělám, co dělám. Její směr nejde změnit úsilím, snahou, dřinou ani nijak jinak. Záleží, co má vysílačka vysílá, ne jak ji v ruce držím a jak s ní při tom kroutím.

Vždy je cílem štěstí

„Kolo štěstí“ se tato karta nejmenuje náhodou. Štěstí je totiž cílem všech cílů, tím směrem by každá loď měla plout, jen tak nás bude jízda naplňovat. A ono štěstí zajistím právě a jedině tím, že svou loď dokážu řídit přesně tam, kam toužím. Že se s ní neplácám ve vodách, kde mi není dobře, které mi stoprocentně nevyhovují nebo mě jakkoli omezují.

Přesně to chlapík na obrázku umí. Drží své kormidlo zcela pevně a vede svou loď přesně tam, kam touží jet. Nikam jinam, ničím a nikým se nedá přesvědčit, přemluvit, zastavit, ani svými vlastními pochybami.

Pochybnosti jsou zdrojem zábavy

Pochybnosti jsou na obrázku znázorněny bouřkou na pozadí. Nepříznivé počasí neboli pochybnosti vždy nepříznivě pouze vypadají a každá průtrž mračen je jen dočasná. Po každé bouřce vyjde slunce, svět se probudí k novému, svěžímu životu. Bouře tedy nic nekazí, ona dává vzniknout novému, svěžímu. A stejně to platí i o našich životech. Pochybnosti tu jsou jako zábava. Nemáme před nimi couvat, ale bavit se svou neohrožeností = jejich překonáváním.

Pochybnosti nezdolám bojem. Pochybností se zbavím jedině tím, že je ustojím. Neuvěřím ničemu, co se mě snaží zastavit, odradit, vystrašit, žádným negativním myšlenkám, které mi běhají hlavou, nepodlehnu.

Pochybnosti — stejně jako zatemnělá obloha — přiletí do slunečného žití avizovat změnu, příchod něčeho nového, čerstvého. Změny jsou motorem života. Ovšem pouze pro toho, kdo se jich nebojí. Změny jsou brzdou pro ty, kdo se lekají a drží se urputně starého známého. Tím ale přežívají, namísto aby žili. Je to jako dokončit první bé a po prázdninách nastoupit znova do první bé. Zažívám tam pohodu, klid, žádné výzvy, zato trvalou nudu.

Život není každoroční chození do první bé. Život má bavit, proto po vychození jedné třídy jdu do další, kde na mě čekají nová nečekaná dobrodružství. Jedině tak skutečně žiji, rozvíjím se, což mi přináší radost. Jakmile se rozvíjet (objevovat nové) přestanu, začnu hledat radost kdesi okolo, a to je konec štěstí, začátek nudného přežívání.

Ničeho se nebát

Kolo štěstí je i o tom pochopit, že se nikdy není čeho bát. Náš život je pod kontrolou Vesmíru, nikdy nám nenaservíruje nic, co bychom nezvládli. Žádná výzva není nezvládnutelná, nikdy nám tedy nic nehrozí, jen se to tak někdy možná tváří. Stačí se nebát.

S vědomím naprostého bezpečí bychom měli trvale žít. Je to nutnost, abychom se cítili dobře i existenčně jistí. Představa trvalého bezpečí nás zbaví všech falešných strachů generujících negativní scénáře, jimiž sami sebe svazujeme a oddělujeme právě od toho, po čem nejvíc toužíme.

Ničeho se nebojí ne ten, kdo má svaly nebo je bezpečně schovaný, ale kdo cítí, že se není čeho bát. Záměrně píšu cítí, protože cítit a vědět je propastný rozdíl. Vědění často budí falešný dojem, že „co vím, taky umím“. Tento omyl však trvá jen do okamžiku, kdy přijde první bouře. V ní — přesně ve chvíli, kdy je má neohroženost potřeba — zklamu, protože se roztřesu a couvnu. Kormidlo své lodi otočím zpátky do přístavu, kde se cítím bezpečně. Že tam na mě čeká jen nuda, mizérie a kompromisy — spolehlivé zdroje mé nespokojenosti — sice dobře vím, ale můj strach z vyplutí do bouřky je mnohem silnější.

Řídit svou loď tam, kam toužím, je nutnost

Chci-li být skutečně šťastný, musí má loď plout vždy přesně tam, kam ukazuje můj kompas. Tedy tam, kam cítím, že toužím nebo potřebuji jet. Svůj kompas nenosím v hlavě, ale v srdci, ve svých pocitech. Kdo má kompas v hlavě, stojí přivázán u břehu svými představami závislosti a zdánlivých jistot, a schopen vyplout, protože o všem přemýšlí, vše rozebírá a kalkuluje, hledá jistotu. Dělá obvyklou zásadní chybu: vymýšlí řešení. Vymýšlí bezpečnou cestu, kudy a jak pojede, namísto aby vyrazil svým směrem a prostě jel.

Mít kompas v hlavě znamená snažit se držet svůj život pod kontrolou. Jenže právě to je ona brzda, jelikož se bojím všeho nečekaného, bojím se nejistoty. Jenže právě vše nečekané je tím jediným, co mě posouvá k mým cílům. Ke svým splněným snům nikdy nedjodu po cestě, kterou vymyslím. Momenty překvapení jsou nutností, protože právě tak funguje Vesmír — podporuje mě tím, že mi nečekaně posílá dokonalá řešení. Takto vznikají všechny zázraky, tak se plní všechna přání. Ne-če-ka-ně.

Cítit se jistě v nejistotě. Tuto schopnost je potřeba v sobě vypěstovat. Zbavit se iluze, že vůbec nějaké jistoty existují a že mám svůj život stavět právě na nich. Jedinou skutečnou jistotou je mé vlastní vyzařování, které bezpečně vede mou loď tam, kam chci jet a přitahuje nečekaná dokonalá řešení. O své vyzařování nemohu přijít, tudíž má loď nemůže vplout do žádných problémů. Stačí se naučit spoléhat na to, co vyzařuji, a za žádných okolností to neměnit.

Vesmír klame

Dobrodružství je ryzí zábava postavená na nečekaných zvratech. Právě to — prvek nečekanosti — dává životu šťávu, náplň, a také radost. Dobrodruh totiž ví, že každý zvrat je v jeho prospěch, posouvá jej přesně tam, kam touží jít. A teď to důležité — to platí i v případě, že to tak vůbec nevypadá. I v okamžicích, které na nás v danou chvíli působí opačným dojmem, platí zákon, že jsou pro naše dobro a vše funguje podle plánu.

Okamžiky, které vypadají jako nečekaný obrat k horšímu, v nás probouzejí pochybnosti. Zalekneme se a pod tíhou vnitřního tlaku začneme situaci „řešit“ neboli svůj kompas přesuneme ze srdce do hlavy. Jenže právě to udělat nikdy nemáme, v tom je ten vtip! Kdykoli takto zazmatkujeme, začneme křižovat od ničeho k ničemu, zmateně hledat cestu zpátky do bezpečí, ztráceje se v pavučině svých závislostí a strachů.

Pán na kartě už ale těmto klamům nepodléhá. Odnaučil se to. Vytrénoval se, pochopil zákonitosti života a všechny své chvilkové úleky (které budou sem tam chodit vždy, aby hra pořád bavila) zpracuje tím, že se vrátí zpět do hry. Potlačí v sobě tendenci něco vymýšlet, překoná svůj strach a úlek, vrátí se do klidu. Svůj kompas tak udrží v původním směru, namísto aby jej začal odklánět zpátky ke břehu do „bezpečí“.

Nikdy nemám nic řešit

Žádná situace od člověka nechce, aby ji řešil. To dělají jen ti, kdo nerozumějí životu. Podlehnou tlaku, kterým na ně situace působí a „berou svůj život do vlastních rukou“. Jenže to po nich situace vůbec nechce. Život plyne sám a má tak plynout pořád. Vy máte jen držet stálý směr a o víc se nestarat. Pod tlakem na to ale zapomínáte, začínáte zmatkovat pod vlivem dojmu, že „něco hoří a je nutné to rychle hasit“. Pouštíte kormidlo a jdete „situaci řešit“.

Ve skutečnosti po vás život v situacích, které vás zneklidňují, chce úplně jinou reakci — abyste se vrátili do klidu. Máte se jen uklidnit a nechat věcem volný průběh. To proto, že se všechny situace vašeho života řeší samy a vaším životním úkolem je umožnit jejich samovyřešení. Řečeno jinak — máte držet své kormidlo vytouženým směrem, ne jím kroutit. Vaším úkolem je držet směr za všech okolností, neztratit směr, ať se děje, co se děje.

Naučíte-li se to, začne vás životní hra maximálně naplňovat. Budete si ji totálně užívat, cítit se svobodní, šťastní, silní a sebevědomí. Budete sami sebe milovat, a svou sílu i lásku vyzařovat a sdílet s okolím. Pro ostatní se stanete přitažliví, stejně jako i pro vše, co si přejete.

Odvaha = věrnost sám sobě

Být odvážný znamená být věrný sám sobě, svému cítění, svým touhám. Strach nás jen testuje. Funguje tak, že nás od našich ideálů zkouší odklánět ke kompromisům. „Rád bych se živil kytarou, ale prodávám zeleninu, protože mám jistou výplatu, což u hraní na kytaru mít nikdy nebudu.“ Takto vypadá nevěra sobě samému, kompromis. Do své touhy zapojujeme hlavu, která vymýšlí důvody, proč to, po čem skutečně toužíme, nejde.

Svému strachu podléháme proto, že nám chybí důvěra. Právě ona je hybnou silou života, na jejíž síle závisí, jak spokojeně budeme žít. Důvěra v život je důvěra ve své touhy a myšlenky, neboli v neviditelný svět, který právě svou neviditelností budí nedůvěru. Tento paradox ale je základem celého žití. Jeho existence je nutná, aby naše životy za něco stály = aby bavily a naplňovaly. Což cítí každý, kdo tak žít dokáže (žije šťastně) i každý, kdo tak žít nedokáže (přežívá).

Vzkaz pána z karty Kolo štěstí by mohl znít takto: Poznej neviditelný svět myšlenek a vstřebej do krve jeho principy. Naučíš se cítit naprosto bezpečně v každé situaci — budeš vždy vědět, co se děje i jak se máš zachovat. Své kormidlo začneš držet správným směrem vždy a za všech okolností a budeš si užívat svou neohroženost, která je trvalým a spolehlivým zdrojem tvé hojnosti ve všech životních oblastech.

<Předchozí | Další >