Poslední karta Velkých Arkán představuje završení cesty Blázna, na níž sbíral své životní zkušenosti. Všechna tajemství (arkána), která mu jednotlivé archetypy postupně odkryly a která poté vstřebal, se zde spojila v celek. Puzzle životních principů se poskládalo, všechny dílky do sebe zapadly. Blázen se stal celistvou osobností, schopnou si život naplno užívat, protože pochopil pravidla hry a umí podle nich hrát.

Universum znamená Vesmír. Blázen pochopil, že se sám stal Vesmírem, neboli že on a Vesmír jsou jedno a to samé. Tvoří jednotu, všechny vesmírné síly i zdroje jsou Bláznovi neustále plně k dispozici. Stačí si o ně říkat, stačí se chovat v souladu se zákony, kterým Vesmír i vše v něm podléhá.

Schopnost s Vesmírem souznít znamená využívat své vrozené (ale skryté) schopnosti naplno. Životní cesta spočívá právě v odkrývání svých skrytých schopností, s nimiž se rodíme, ale nejsme si jich vědomi. Život je hra klamů, kdy na začátku sice máme úplně čisté duše, ale nevíme o životě a Vesmíru nic. Čímž jsme vystaveni na pospas vlivům, jimiž na nás okolní svět působí. Jsme snadno ovlivnitelní, a také ovlivněni budeme.

S tím se ovšem počítá, život nás každého nejprve poznamená, abychom pak hledali cestu zpět. Řečí Tarotu — Blázen se opět stane Bláznem, ale na vyšší úrovni. Bude mít zkušenosti, díky kterým dokáže soucítit s ostatními. Chápe, proč se mnohdy chovají pošetile, protože rozumí způsobu, jakým uvažují a je si vědom principů, kterým všichni podléháme.

Soucítění = nebojování. Člověk musí nejdříve získat nadhled (Aeon), aby byl schopen vidět věci jinak než ostatní. Aby dokázal vnímat životní situace reálně, nenechal se klamat zdáními, jimiž je prakticky každá situace poznamenaná. Až pak dokážete nebojovat, protože nikde nevidíte soupeře.

Universum = poučený Blázen

Poučený Blázen soucítí, namísto aby odsuzoval. Dobře ví, že sám se na své cestě choval podobně, protože podobně uvažoval. Chápe, že nikdo se nedokážeme chovat jinak, než jak se právě na svět díváme. Není to možné, proto všichni jednáme logicky i pudově přesně v souladu s tím, jak jsme vnitřně nastaveni. Řídí nás naše podvědomí, v němž máme všechny vzory svého uvažování uloženy.

Podvědomí řídí náš život. Je naším programem, který naprosto přesně určuje, jak se v které situaci zachováme. Možnost volby je opět jednou z iluzí života. Nikdy se nedokážeme ve vypjatých situacích rozhodnout vědomě, naše podvědomí přesně rozhodne, jaká naše reakce bude. Proto nemá smysl sobě nebo komukoli jinému něco vyčítat.

Nikdo nejsme schopen se chovat jinak, všichni děláme stejné chyby, bojíme se všeho, co se v nás nesprávně usadilo, bojujeme se vším, nač se díváme zkresleně. Aniž bychom si ale uvědomovali, že se bojíme jen sami sebe a bojujeme také jen sami se sebou. Vše, co považujeme za své soupeře a hrozby, jsou jen naše pokřivené pohledy na to. Nikdy nám nic nehrozí, pouze někde vidíme problém nebo soupeře, aniž by ale něco takového skutečně existovalo.

Návrat na start

Blázen se na konci své cesty za poznáním zbavil všeho nepravého, co jej na té cestě poznamenalo. Vyčistil se. Je opět Bláznem, jen už není pouhým bezstarostným snílkem, ale člověkem schopným neomezeně tvořit. Stojí pevně nohama na zemi, přesně ví, jak žít, aby se jeho touhy samovolně plnily.

To člověk dokáže až poté, co pozná:

• sebe a své schopnosti
• Vesmír a jeho zákony
• naučí se podle toho žít

Poslední bod seznamu je podstatný, na ten mnozí zapomínáme. Podléháme zdání, že když se něco dozvíme, když něco pochopíme, máme to zvládnuté. A to je jedna z našich největších chyb. Své poznání v sobě nepěstujeme, nepracujeme s ním, aby se stalo naším cítěním. A právě to je důvod, proč toho mnozí spoustu víme, ale nic z toho nežijeme. Jsme snílci, toužící po něčem, k čemu nedokážeme dojít. Správné cestě se nevědomky nebo ze strachu vyhýbáme, protože nás svádí klam, že cesta vede jinudy.

Co vypadá jako přímá cesta, obvykle cestou není. Přímá cesta naopak vypadá jako největší oklika, protože to je vždy cesta vnitřní. Není tedy vůbec namířena na váš cíl, ale na vaše vnitřní nastavení, které je potřeba změnit v souladu s tím, co toužíte žít.

Vesmír je samý klam

A je to tak v pořádku, protože život je hra. Hra klamů, spočívající v jejich odhalování. Jen nám to nikdo neřekl, proto mnozí s životem bojujeme, namísto abychom se jím bavili. A když se dozvíme pravdu, jsme už tak zdeformovaní svým způsobem uvažování, že se nám nedaří najít cestu ven.

„Cesta“ je v každém případě to správné slovo. Protože vše v životě je cesta. Nic nejde hned a rychle. „Hned a rychle“ je jen obvyklý vzorec uvažování, který je i pochopitelný. Dostane-li se člověk do úzkých, chce odtamtud co nejrychleji pryč. I tentokrát je ale v zajetí svých klamů, protože mu úplně uniká důvod, proč je „v úzkých“ a proč odtud žádná rychlá cesta nevede.

Žádné „úzké“ neexistují. To tak zase jen vypadá, ale ve skutečnosti chce život člověka něco důležitého naučit. A tím důležitým vždycky je — vůbec nic ti nehrozí a vše sám zvládneš. Stačí, když se teď naučíš něco, cos dosud neznal. A právě to je ten důvod, proč jsi tam, kde jsi. Život tě nechce zruinovat, ale přesně naopak — trvale obohatit. Posunout tam, kam chceš jít, kde chceš být, jak toužíš žít.

Vše je dobře, všude je jen láska

Hesla z nadpisku mnozí dobře známe. A s rukou na srdci si teď můžeme i přiznat, že jim vůbec nerozumíme. Nebo rozumíme? To jde snadno zjistit — pokud jim rozumíš, proč býváš nervózní? Proč se za něčím honíš, s někým se hádáš, soupeříš, něčím trápíš, něco řešíš? Proč se bojíš nebo s něčím bojuješ? Proč někoho kritizuješ, hodnotíš? Proč na něčem lpíš nebo žiješ jinak, než žít toužíš? Pokud ovšem nic z toho neznáš, pak skutečně víš, že vše je dobře a všude je jen láska.

Životu je potřeba skutečně porozumět, abychom tato hesla skutečně chápali a podle nich i žili. Mnozí si naivně myslíme, že „dobře a láska“ znamená „sluníčko a pohodičku“. A to je úplná pitomost. Dobře znamená, že vše, co prožíváš, je pro tvé dobro. Je úplně fuk, jestli je zrovna sluníčko nebo dostáváš zabrat. V prvním případě si užíváš, co se již naučil správně vnímat, a v tom druhém v sobě něco nového pěstuješ (a za odměnu si to budeš pak moci trvale užívat).

S láskou to je podobně. Láska vůbec není ťuťu-ňuňu, to je rozmazlování, které s láskou nemá nic společného. Láska je schopnost dávat vždy a za všech okolností to, co je potřeba, nikoli co dotyčný chce. Což je mnohdy pravý opak chtěného.

Snaha pomáhat a ulehčovat je medvědí služba. Mnozí se takto k druhým chováme, aniž bychom si uvědomovali, že právě tím v nich podporujeme závisláctví a neschopnost. Pocit, že něco sami nezvládnou. A to je to nejhorší, jak se někdo může naučit uvažovat. Tím začíná jeho celoživotní nebo aspoň mnohaletý boj.

Štěstí = schopnost nerozlišovat

Kdo životu rozumí, nerozlišuje mezi tím, zda dostává, co chce, nebo co potřebuje. Jestli svítí sluníčko, nebo hřmí a lije. A právě tato schopnost se nazývá štěstí. Naivkové si pod štěstím představují podobnou iluzi jako v případě lásky a dobra — uvažují přesně naopak — rozlišují a pořádně. Touží po trvalém klidu a pohodě, protože si neuvědomují, že tak vypadá peklo. Nuda, nic se neděje, žádná změna, překvapení, důvod něco překonat, zvládnout, užít si sebe samého, pochválit se.

Štěstí je schopnost si umět užít úplně cokoli. Klid i výzvu. A to dokáže jen ten, kdo se nebojí, kdo v ničem nevidí problém, tedy zlo, ale výzvu, tedy dobro. A právě tak vidí život poučený Blázen — baví se, protože přesně ví, co prožívá. Cítí se naprosto bezpečně a střídá chvíle, kdy něco s chutí zdolává s chvílemi, kdy si užívá, relaxuje a nabírá energii pro další výzvu.

Život se odehrává nečekaně

Což člověka neznalého zneklidňuje. Ten by měl rád nad vším kontrolu, události hezky naplánované. Jenže přesně tak to nikdy nebude. To by totiž hra ztratila smysl. Život je postaven na prvcích překvapení, a tedy nečekanostech. Říká se tomu dobrodružství.

Snaha mít nad životem kontrolu je obyčejný strach. Bojím se, že se mi události vymknou z ruky, že se něco pokazí, něco nezvládnu, něčeho budu mít nedostatek… A tak se snažím o nemožné a aniž bych si to uvědomoval — stávám se brzdou všech událostí, které by mi jinak (kdybych se dokázal odbrzdit) přinášely vše, po čem toužím, co chci i potřebuji.

Nemůžete chtít zažít něco zajímavého, a zároveň to mít přesně naplánované. To opět toužíte po nemožném a důvodem je vaše obava a nejistota. Jenže dokud budete takto uvažovat, šťastní ani spokojení nikdy nemůžete být, protože se snažíte žít tak, jak se žít nedá.

Vše do sebe dokonale zapadá

Nemám nic řešit. Protože nejsem na světě proto, abych něco řešil. Vše řeší život sám, já mám jen svým přístupem a očekáváními dovolit, aby se o mě mohl po všech stránkách starat. Stačí umět očekávat vše tak, jak to chci mít, a budu to tak mít.

Dobro, štěstí, láska, nenadálé změny, střídání klidu s neklidem, pohoda a výzvy — to vše tvoří dokonalý celek — život. Jen je potřeba mu porozumět. Naučit se na vše, co denně prožíváme, správně dívat. A to jde jedním jediným způsobem — nahrazením našeho stávajícího způsobu uvažování (nahlížení na každodenní život) úplně jiným. Pak budeme žít úplně v klidu, s pocitem bezpečí a životní jistoty, že se o nás život sám dokonale stará. Že nemusíme nic řešit, protože nejsme na světě od toho, abychom něco řešili.

Reálné vnímání rozlišuje pouze dva stavy: klid a neklid. Vše navíc je úplně nepodstatné. Umění vnímat správně život je založeno na schopnosti odstranit z každé situace její podobu. Právě ta totiž klame a odvádí nás od toho, o čem a proč to celé je. Nereálným vnímáním tak máte pocit, že neustále řešíte nové a nové „problémy“, ale ve skutečnosti se děje pořád dokola to samé, něco úplně jednoduchého, jen vám úplně uniká co i proč. Dokážete-li ale rozlišot jen klid či neklid, umíte na obojí správě reagovat, protože v na každý z těch stavů se správně reaguje jedním jediným způsobem. A na tomto vědění staví vaše životní jistota a pohoda.

Je to mnohem jednodušší, než se zdá. Reálné vnímání je totiž úplně triviální. Jedině proto, že životu a jeho pravidlům nerozumíte, jej vnímáte složitě. Ale až ta pravidla (kterých není mnoho) poznáte, naráz bude život úplně jednoduchý. Uvědomíte si, že prožíváte stále dokola to samé, jen v jiném kabátě.

V plejádě situací naráz vidíte stále stejné, neustále se jen opakující principy. Na které budete — pořád stejně — reagovat. Takto vypadá životní jistota. Jediná skutečná, kterou je — vědění.

Všechna esa v ruce

Řečí karbaníků se dá vědění definovat jako „mít v ruce všechna esa“. A ono to tak skutečně je. V Tarotu každé Eso znamená sjednocení všech principů nacházejících se v ostatních kartách dané barvy. Řečeno lidštěji — daná oblast ti funguje, pochopil jsi a osvojil sis vše, cos měl. A jako odměna ti je pocit naprostého bezpečí a jistoty.

Celkem je potřeba zvládnout čtyři oblasti:

• svou sebedůvěru (Hole)
• své city (Poháry)
• své uvažování (Meče)
• svůj pocit soběstačnosti a životní jistoty (Disky)

To vše Tarot učí, protože právě to je jeho obsahem. Tarot je nástroj, který nás dokáže rozvíjet, učit nahrazovat nesprávné pohledy na život správnými. Radí, jak se v které situaci zachovat, jaký k ní zaujmout postoj, aby se věci vyvíjely správným směrem — v souladu s tím, jak si přeješ žít, co toužíš prožívat.

Kdo má všechna esa v ruce, nemůže prohrát. Život ani není od toho, aby někdo prohrával. Není tu nic, co by někomu bránilo žít tak, jak si přeje. Existují jen zákony, kterých je potřeba se držet. Pak vám nic nestojí v cestě a nejste ničím omezeni, protože jediným vaším omezovačem jste vy sami. Vaše zkreslené vnímání, vaše nevědění.

Na konci naší cesty Velkými Arkánami vám přeji, ať dokážete vnímat život tak, aby vás naplňoval a byl přesně takový, jaký toužíte, aby byl.

Díky za pozornost.

<Předchozí