Devítka Holí
evítka Holí nás učí, jak se zbavit svých slabostí. Uděláme to pochopením, že žádné slabosti nemáme. Že si to jen myslíme, protože to, co považujeme za své slabé stránky, jsou ve skutečnosti zdroje našich zkušeností, které jsou nezbytné pro náš růst.
Každý potřebujeme v životě získávat zkušenosti, jedině tak je zajištěn náš vývoj — zrajeme, sílíme, bohatneme. Každý zrajeme trochu jinou formou, náš vývoj probíhá po jiné linii.
Linii našeho vývoje určuje naše vnitřní nastavení a prožitky. Jejich kombinací se formuje naše podvědomí — něco se v něm usadí přirozeně jako správné vnímání a přístup, něco naopak jako podvědomý blok.
Cesta našeho vývoje je cestou výzev
Se svými podvědomými bloky jsme následně konfrontováni — prožíváme situace, které nás zneklidňují. A právě ty představují cestu našeho vývoje, změn k lepšímu. Vše, co nás zneklidní, je výzva. Nechápeme-li to, nazýváme to problémem. A často si i vyčítáme, že takové problémy prožíváme, viníme se za to, hledáme v sobě chybu, vyčítáme si svou neschopnost.
A právě to je chyba, které nás Devítka Holí učí se zbavit. Máme si uvědomit, že tento přístup je naivní, nereálný. Nic není špatně, vše probíhá podle plánu, zneklidňující situace neboli výzvy nepřicházejí avizovat, že jsem neschopný ani že mi něco hrozí, ale přinášejí mi zábavu a naplnění jejich zdoláváním.
Výzvy je dobré chápat takto:
- Výzvy jsou situace ušité nám přesně na míru — zneklidní nás, dají nám zabrat, ale zároveň jsou nastaveny tak, abych je zvládli. Není se tedy čeho bát a už vůbec není důvod zmatkovat, vyčítat nebo se snažit situaci vyhnout.
- Zároveň nás každá výzva vede tam, kam toužíme jít. Za hlasem našeho srdce. k životu, který nás bude naplňovat.
Z této perspektivy pak vychází i náš pohled na své „slabiny“.
- Jsou to naše „vlastnosti“, přesně odpovídající naší životní cestě, situacím, které jsou pro nás připraveny.
- Díky nim se budeme učit přirozeně vnímat a tím sílit a rozvíjet v sobě lásku a schopnost ji sdílet.
Vše je tedy z pohledu života či Vesmíru úplně v pořádku, nikde není chyba ani nic negativního. Chybu do toho vnese až člověk, začne-li uvažovat jinak. Začne-li se sebou nebo svou životní cestou bojovat. začne-li cokoli považovat za chybu, problém, začne-li něco chtít jinak než jaké to je, jak to pro něj Vesmír připravil.
Vesmír chyby nedělá
Vesmír dokáže fungovat jedině dokonale. Neumí udělat chybu, něco nedotáhnout, odfláknout, pokazit. Zároveň funguje podle přesných pravidel, bez výjimek a náhod, tudíž je zajištěn perfektní chod i synchronizace všeho se vším. veškeré dění na světě, byť působí chaoticky a náhodně, je ve skutečnosti dokonalá souhra všeho se vším.
Na nás to tak nepůsobí proto, protože neznáme ani nejsme schopni vysledovat souvislosti. naše pohledy na to vše jsou velice omezené, vše vnímáme jen z vlastní a momentální perspektivy. Proto jsou naše závěry mylné.
Pochopení vyžaduje opačný pohled
Abychom život pochopili a zbavili se tendencí něco hodnotit, stejně jako něco odsuzovat, vyčítat nebo se cítit ohroženi, musíme na to jít z opačné strany. Nesnažit se pitvat a dedukovat na základě toho, co vidíme a jak na nás naše prožitky i všechno ostatní dění působí — tím jen generujeme samé mylné závěry, úplně odtržené od reality.
K pochopení je nutné se naučit životní zákony, podle nichž svět funguje. Jedině tak dokážeme na vše najít správný pohled a zároveň jen takto bude vše do sebe jasně zapadat. otočí se logika našeho uvažování a ukáže se, že naráz je vše jednoduché, jasné a bez chyb. Co jsme z dřívějších perspektiv nebyli schopni pochopit a řešit, se naráz ukáže jasné i řešitelné.
Sebepřijetí
Součástí správného pohledu na život a jeho fungování (podle životních zákonů) je i tzv. Sebepřijetí. Spočívá v nahrazení všeho, s čím jsme doposud bojovali (protože jsme to považovali za špatné) pochopením, že to je vlastně dobré. Že nic špatného neexistuje, že existují jen věci, na které se nesprávně díváme, a proto vyvozujeme negativní závěry.
Sebepřijetí mění život v zábavu. Odstraňuje z něj totiž vše negativní — problémy, nepřátele, hádky, kritiku, výčitky, úsilí, soupeření… Zbývá klid, radost a láska vycházející z pocitu, že se není čeho bát ani oč usilovat, že nás život sám vede tam, kam chceme jít a stará se, abychom měli vše, co pro své spokojené žití potřebujeme. Stačí ničemu nevzdorovat = přijímat vše takové, jaké to je.
Jednou z těch negativních představ je i pohled na naše slabosti, o kterých jsme si už na začátku článku vysvětlili, že jsou ve skutečnosti nástroji pro náš osobní růst. K takovému závěru není možné dojít dedukcemi, protože naše logika staví na úplně jiných dojmech. K tomu je potřeba se na sebe podívat z perspektivy již zmíněných životních zákonů, pochopit, jak člověk i život vznikají — s jasným záměrem a synchronizovaně s ostatními lidskými osudy, přírodou i vším ostatním.
Potom se na vše díváte úplně jinak a vidíte konečně všude a ve všem to, co tu skutečně je — lásku, podporu, bezpečí a hojnost. A vy sami se cítíte silní a bez chyb.
