Král Pohárů

ico-black-kKrál Pohárů nám přichází vysvětlit, v čem spočívá skutečná síla člověka. Hned v podsnadpisu karty jsou uvedeny základní principy, kolem kterých se jeho poselství točí.

V prvé řadě jde o pochopení, že skutečný = trvalý. Vše skutečné, je trvalé, platí to o lásce, štěstí, bohatství, radosti a stejně tak o síle.

Vše, co je přechodné, skutečné není, a to je první důležité poznání. My totiž o svých stavech obvykle uvažujeme právě z onoho neskutečného hlediska. Tedy jako o stavu přechodném. Spokojenost, láska, pocit bezpečí, nálady… — to vše míváme spojeno s aktuálními okolnostmi. A právě proto to není opravdové, protože jde o obyčejnou reakci na podmínky, které nás právě obklopují.

Skutečné s okolnostmi nemá společného vůbec nic. Právě proto to může být trvalé — vychází to totiž zevnitř, je to výsledek našeho vnitřního nastavení. Okolnosti se mění, ale skutečné zůstává neměnné. Tím poznáte, že to je zralé, že to v sobě máte správně nastavené.

Skutečný = vesmírný

Skutečný dokáže být člověk tehdy, vnímá-li svět vesmírnou logikou. Dokud se na něj dívá logikou dedukující (panáčkovskou), nemůže do stavu skutečnosti dospět, protože jeho způsob uvažování mu to nedovolí. Bude se vždy cítit závislý a ohrožený. Tedy náladově proměnlivý podle okolností. A jelikož naše nálady ovlivňují naše vyzařování a přitažlivost, mění se s nimi i fungování našeho života. Jsou-li okolnosti na pohled příznivé, fungujeme a cítíme se dobře, a působí-li okolnosti nepříznivě, ztrácíme náladu a začíná boj, a v jeho důsledku se i přestává dařit a věci nefungují.

Skutečná síla je duchovní

Z výše napsaného tedy vyplývá, že skutečná síla je síla duchovní neboli — způsob našeho uvažování. JInak řečeno — systém šablon, skrze které se díváme na svět. Tohle pojmenování je asi nejšikovnější, protože jasně mluví o tom, co naši sílu či slabost způsobuje — šablony.

Šablony, neboli principy. Čímž jsme u toho, že:

  • vesmírná logika popisuje skutečné principy fungování života, což vede k tomu, že nás veškeré situace nechávají úplně v klidu a všechny životní oblasti nám samovolně fungují = přinášejí, co chceme i potřebujeme; tato logika je zároveň jednoduchá, protože ty principy se ve všem neustále opakují (není jich mnoho)
  • panáčkovská logika je systém dojmů, což vede do stavu, kdy nás spousta situací zneklidňuje (považujeme je za problémy  hrozby); probouzejí se v nás tendence vymýšlet katastrofické scénáře, kterým navíc věříme; žijeme tedy mimo realitu, ve svých vlastních fantaziích, které nám ani neslouží, ani nás neuspokojují, do našeho života přinášejí nechtěné prožitky i stavy; panáčkovská logika je navíc nesmírně složitá, protože ona v podstatě každou situaci považuje za originál, takže k ní má svou vlastní teorii (a generuje další a další)

Být sám sebou…

Král Pohárů mluví i o schopnosti být sám sebou, což s našimi pohledy na svět přímo souvisí. Tak, jako si na svět děláme názory ze svých dojmů, vnímáme i sami sebe touto “dedukční” neboli “posuzovací” optikou — hodnotíme se.

Z našich hodnocení nám pak vychází dojmy o tom, jací jsme a co nám chybí. Dedukcemi nejde dospět k názoru, že nám nechybí nic. Stejně jako jimi nejde dospět k závěru, že světu nic nechybí a žádný problém neexistuje. To prostě není možné optikou “pozorovatele” nikdy říct, ten bude vždy vidět chyba a problémy a nedostatky. S nimiž následně — zcela zákonitě — bude bojovat.

Boj = proměnlivost

Každý, kdo bojuje, je proměnlivý, tedy nestálý tedy neopravdový. Nemá vůbec žádnou kontrolu nad svými náladami. Přesně, jak bylo zmíněno už v úvodu tohoto povídání. Jaké okolnosti, taková moje nálada. Jsem totální závislák a nedokážu jím nebýt.

Láska není emoce. Láska je přirozené vnímání světa. Mluvíme o lásce, ale obvykle ji považujeme za cit podmíněný sympatiemi druhé strany. A to opět — není žádná láska, protože se mění podle toho, jaký vztah a jaké chování vůči nám ta osoba projevuje.

Abych se svých závislostí zbavil, potřebuji — změnit svou logiku. Své dedukce nahradit vesmírnými principy. Nereálné dojmy realitou = naučit se vidět svět takový, jaký je, nikoli jaký si jej vymýšlím z dojmů, jimiž na mě působí. Své názory na sebe, na lidi a každodenní situace potřebují vyměnit za nezaujatý pohled z opačné perspektivy, než z jaké se dívám.

Panáček hodnotí, protože kouká na výsledek, aniž by tušil, co k němu vedlo ani nechápe důvody, proč vlastně právě tento výsledek existuje. Říká se tomu technicky “reverzní inženýrství” neboli pitvání se v hotovém ve snaze přijít na to, co to je a jak to funguje.

Pohled z druhé strany

Touto cestou se ale nikdy nedopátráme ke správnému výsledku, protože souvislosti a příčiny i následky jsou touto cestou nedohledatelné. A právě proto, že mu toho tolik uniká, je jeho pohled na věc naivní. Zní naprosto logicky, ale vychází z naprosto nereálných hypotéz.

Abychom dokázali vidět reálně, musíme se koukat z druhé strany. Nikoli na výsledek, ale zdroj a důvod. A to jde jen jedině, budeme-li se dívat očima zdroje, který všechno dění vytváří a koordinuje — očima Vesmíru, životními zákony, jimiž se Vesmír a veškeré dění v něm řídí.

Pak uvidíme úplně jiné věci, než jsme dedukovali doposud. My sami, ostatní lidé, naše chování i veškeré prožitky dostanou jiný smysl i význam, a tudíž i reakce na ně budou úplně odlišné od toho, jak jsme byli zvyklí reagovat doposud.

Pak i pochopíme naivitu našeho dřívějšího uvažování, ale hlavně — přestaneme se bát a bojovat, protože naráz nebude čeho. Všechno, v čem jsme dřív viděli ohrožení, se této nálepky zbaví, ukáže se, že to je jinak — úplně v pohodě.

A právě to je skutečná síla — stav, kdy jsem v pohodě ne proto, že se okolnosti tváří příznivě ani proto, že mám našetřeno, mám známosti ani nic podobného. Trvalá pohoda může existovat jedině za předpokladu, že nikde nevidím nic, co by mě mohlo ohrozit, ani důvod, proč by to někdo/něco mělo dělat.

Chudoba je žití v dogmatech. V dojmech, kterými hodnotíme sebe a svět. mimo realitu, ohrožováni svými vlastními výmysly.

Bohatý je ten, kdo je sám sebou

Pak dokážu být i sám sebou, bez masek, přetvářek, emotivních výlevů, pocitů závislosti. Laskavý, milující, soucitný, sdílející, pokorný, upřímný, spokojený, vděčný — jedním slovem bohatý. Bez předsudků, bez potřeby hodnotit, dělat si na vše názory a bojovat se vším, co mi nejde pod nos a co tudíž považuji — za problém.

Bohatství je bezproblémový stav, tedy realita. Svět bezproblémový je, ale náš způsob vnímání nám umožňuje si problémy vymýšlet a následně prožívat. A Král Pohárů nám říká — přestaň s tím. Odhoď své dojmy a názory a nahraď je poznáním životních principů.

<Předchozí

Tags

top