Osmička Mečů je kartou o nerozhodnosti. Popisuje, co se v takových chvílích děje, protože abychom pochopili, jak se máme chovat, je nutné v prvé řadě rozumět prožívané situaci.

Nerozhodnost je stav, kdy naší hlavou běhají rozmanité myšlenky, nebo lépe řečeno — varianty. Hlava se snaží něco rozhodnout, ale nabízí se jí různé možnosti a ona netuší, pro kterou se rozhodnout.

Různé varianty jsou na obrázku karty znázorněny jako vodorovné meče, které brání jasnému pohledu na věc (meče svislé). Vidíte, že vodorovné meče jsou každý jiný, některé tvary jsou až bizarně nereálné. Stejně tak vypadá, co hlava v podobných chvílích vymýšlí. Je to jeden velký chaos a proto není divu, že se nedokáže rozhodnout.

Hlava fantazíruje

Osmička Mečů v prvé řadě připomíná nesmírně důležitou skutečnost — hlavou nic nevymyslíš. Hlava neumí vymýšlet, ona umí jen fantazírovat a dedukovat. Klame tím, že vše, co vymyslí, zní logicky, a proto je snadné tomu uvěřit. Ale skutečnost je jiná — hlava jen logicky dedukuje své fantazie, které se s realitou rozcházejí.

Zásadním problémem člověka je potřeba řešit vypjaté situace. Jeho logika mu totiž říká, že mu něco hrozí. A kdykoli ji poslechne, začne jít sám proti sobě. Pod vidinou katastrofy se snaží zoufale zachránit, protože neví, že je hnán iluzí. Že nic, co s mu honí v hlavě, mu nehrozí. Že nic, co se snaží řešit, nijak řešit nepotřebuje.

Tohle poznání je nesmírně důležité, protože nesprávný pohled na naše dedukce neboli na roli logiky v našem životě je zásadním pochybením našeho uvažování. Je to taková naše „lidská“ vlastnost, že si na vše děláme názory a posuzujeme svět. Což není žádná naše přednost, ale naopak brzda a zdroj nepříjemností.

Hlavou nic nevymyslíš, proto…

…to ani nezkoušej. Což je vesmírný zákon, který nám dovoluje se přenést za hranici logiky tam, kde leží skutečnost. Řečí Osmičky Mečů ten zákon zní: Dostaneš-li se do situace, kdy ti hlavou běhají různé varianty a ty se nedokážeš rozhodnout, nerozhoduj se. Nechej to být, nechej věci, ať se samy vyvinou, ať se samo ukáže, co je a co není cesta dál.

Tento zákon nám říká, že řadu věcí rozhodnout nedokážeme, protože nejsme schopni se na ně správně podívat. Správný pohled je jedině ten, který zná VŠECHNY vlivy, které s danou záležitostí souvisejí. A to člověk skutečně nedá, on vždy bude věci zkoumat ze svého vlastního úhlu pohledu, ovlivněn názory, které považuje za správné, a takový pohled je vždy omezený a tudíž zkreslený, neobjektivní a nereálný.

Nech to být!

Naší chybou je, že řešení vždy hledáme. Myslíme si, že to je nutné, že to je náš úkol, naše povinnost. Jenže není. To je právě ten vtip — není, nemáme to dělat. A je dobré chápat, proč.

Vesmír není o zmatku a náhodách

Pochopení, jak se chovat v situacích, kdy s námi cloumá nerozhodnost, stojí na několika životních principech. Známých, jen je potřeba si je uvědomit:

• Vše ve Vesmíru funguje zákonitě. Čili žádné náhody, nic nepřijde jen tak. Tedy ani situace, kterou prožívám a v níž si nevím rady, nepřišla jen tak, ale proto, že ji mám prožít.
• Vesmír je inteligentní, má nad vším kontrolu. Záležitost, kterou prožívám, byla předem vymyšlena Vesmírem. Nejsem jejím autorem ani obětí, to tak jen vypadá.
• Nikdy nejde o to, oč navenek vypadá, že jde. Neboli — vždy jde o skrytý princip, který je situací jen obalen. Mým primárním úkolem tedy není řešit situaci, ale zachovat se podle skrytého principu!

Vše se vyřeší samo, když…

Červeně zvýrazněnou větu musím dovysvětlit. Ona vlastně říká — zachováš-li se správně (podle principu ukrytém v situaci), vždy to povede ke správnému výsledku. A právě odtud plyne jistota člověka, který životní principy zná — jeho nezajímají miliony podob, do kterých jsou situace zabalené. Jeho zajímají jen principy, které jsou uvnitř. A těch je jen pár.

Člověk znalý životních principů vnímá život úplně jednoduše. Žije v klidu a s naprostou jistotou. Ví, že nemůže udělat chybu. Uvažuje jako Tarot — i ten dokáže dát na každou otázku správnou odpověď, na každou situaci vám dá správné řešení — postoj, který zajistí, že se události správně vyvinou a dopadnou.

To by Tarot nikdy nedokázal, kdyby nešlo o principy, kdyby každá situace byla originál. Jenže jako originály vnímá situace jen panáček, ten, kdo životu nerozumí. Ale kdo do něj vidí, uvažuje jinak, reaguje v klidu a s jistotou ví, kam jeho reakce povede.

Stavy nerozhodnosti jsou všechny situace, které mám tendenci řešit. Jakmile má hlava začne něco rozebírat, jsem ve stavu Osmičky Mečů — v nerozhodnosti. Hlava hledá řešení, správný závěr, postoj. K něčemu, co se dávno stalo a co se mi pořád vrací (protože jsem to nepřijal), k něčemu aktuálnímu, s čím si nevím rady, k něčemu, čeho se bojím že přijde…

Principem Osmičky Holí a tedy tím, co je potřeba vnímat v situacích — protože to mají všechny ty situace stejné — je ona nerozhodnost. A správným řešením každé nerozhodnosti je — nechej to plavat.

Vesmír nás učí tím, že nás testuje

Právě tohle se po nás vždy chce. Každá situace, která v nás probudí nerozhodnost, přišla otestovat, jestli už to pravidlo známe a dokážeme je v praxi použít. Jestli už automaticky pustíme věci z hlavy s vědomím, že přesně tohle je správně, anebo se pořád ještě necháme klamat zmatkem, který v nás běhá a — uděláme tu chybu, že se začneme snažit situaci vyřešit.

Navzdory logice

Jak již víme, lidská logika je jiná než logika, podle které funguje Vesmír. Proto ji hlava nevymyslí, proto hlava správné řešení nenajde. Nedokáže to, ona jen umí vymyslet nesmyl, který ovšem bude znít naprosto logicky. A tím nás oklame.

Naším cílem je nenechat se klamat. O tom je život, v tom je jeho vtip. Učí nás neřešit, ale důvěřovat. To je to životní kouzlo. Je tu Vesmír, který ovšem není vidět. A my se mu máme naučit naprosto důvěřovat. Že se o nás dokonale stará, že chce pro nás to nejlepší, že nás dokonale podporuje, vede, opečovává. Že to vše dokáže, jen — mu musíme věřit, aniž bychom jej viděli.

Naše důvěra nesmí být slepá, protože taková důvěra je slabá. Ztratíte ji pokaždé, když ji budete mít projevit. Budete důvěřovat jen „teoreticky“, tedy když o nic nepůjde. Jakmile vám ale život pošle do cesty situaci, ve které máte svou důvěru prokázat, nezvládnete to.

Síla = vědění

Měřítkem síly vaší důvěry je vědění. Znalost vesmírných zákonů, nebo ještě lépe řečeno — to, jak máte ty zákony v krvi. Dokud je nosíte jen v hlavě, jste teoretikem, který je chytrý, ale v praxi nepoužitelný. Jeho život dál nefunguje, přestože ten člověk ví, jak by fungovat měl.

Až když se to vědění neboli vesmírné zákony dostává do krve, je člověk schopen — čím dál lépe — zvládat životní situace v praxi. Čím dále bezpečněji se cítí, když přijde strach, stres, tlaky nebo — nerozhodnost. Čím víc má vesmírné zákony v krvi, tím méně jej ty situace vyvádějí z klidu, až už jej pak vůbec nezaskočí.

Odměnou za znalost životních principů je — kvalita žití. Ta je dána vždy pocity, které v každodenních situacích prožíváme. Stáváte se tím, který si život užívá, funguje v klidu, nestresuje se, nestrachuje ani si neláme hlavu. Ví, jak se na situace dívat, proto automaticky a samozřejmě reaguje tím správným postojem. V případě nerozhodnosti dokáže celou věc hodit za hlavu a vůbec se k ní nevracet.

A co na to Vesmír? Ten správné řešení ukáže, protože už konečně může. Protože jej k tomu člověk pustil. Což platí o všech situacích, které běžného člověka vyvádějí z klidu — nejsme tu od toho, abychom cokoli vypjatého řešili, ale abychom dovolili Vesmíru se o to postarat.

<Předchozí | Následující >