Princ Disků odkrývá v Tarotu téma seberealizace. A opět tím navazuje na svou sestru Princeznu, podobně jako ona navázala na své předchůdkyně Desítku, Devítku… Seberealizace je pilíř života, na kterém je nutné své žití postavit. Seberealizací vlastně říkáme — „Toto jsem já!“ Toto je má jedinečnost, mé talenty, má osobnost i hlavní důvod, proč jsem na světě. Tohle mám sdílet a — to jediné mě samotného bude naplňovat.

Seberealizace je alfou a omegou žití

První důležité poselství Prince Disků je tedy pro život klíčové — nesnaž se svůj život vystavět na ničem jiném než seberealizaci, protože jinak budeš pykat. Ani zábava, ani peníze, ani majetek, ani vztahy, ani rodičovství, ani kdejaké aktivity, ani nic jiného, jen a pouze — seberealizace. Služba druhým formou uplatňování svých talentů.

Seberealizace je…

Připomenu, že seberealizace není jen tak dělání čehokoli. Není to synonymum pro práci, ale je to ta jedna jediná činnost, pro kterou jsme se narodili. Pro níž jsme vnitřně ideálně nastaveni, která s námi naprosto souzní. Pekař peče, zpěvák zpívá, sportovec sportuje, cestovatel cestuje, podnikatel podniká, ředitel řediteluje…

Obvyklá chyba = pracovat pro peníze. Vnímat práci jako zdroj peněz, namísto zdroj svého naplnění, je častá životní chyba. Na vše pak koukáme skrz peníze a právě proto s nimi pořád bojujeme. Život nás nebaví, protože nám nejde o to se prací bavit, ale vydělávat. A tím jsme si z hlavního pilíře svého života udělali peklo.

Seberealizace je hlavní linií našeho života. Po ní máme jít, a tím své talenty přirozeně rozvíjet. Kontinuálním rozvojem svých talentů dozráváme a rodí se v nás nové a nové schopnosti (zde je ona návaznost na Princeznu). Vždy, když v nás něco dozraje, přijde do života obohacení. Otevřou se nové dveře, které nám ukážou cestu dál. A znova, a znova…

Zralost přináší chuť

S dozráním automaticky přichází i chuť nově nabyté schopnosti využít. Což Vesmír dobře ví, a proto už má pro nás připraveno, jak svou novou zralost uplatníme. Naplní nás energií a pošle do cesty příležitosti.

Často se snažíme své talenty i jejich uplatnění hledat. To je ale špatně, my máme jen zrát — žít tím, co je a neřešit, co bude. Generujeme si tím jen starosti a zbytečně plýtváme svou energií.

Se seberealizací přicházejí i „pozemské dary“ neboli zisk, oslava svých úspěchů, nákupy, zábava, relaxace… A o nich Princ Disků moudře říká — užívej si je, patří k životu, tak se jim vůbec nebraň a nevyhýbej. Jen na tom svůj život nestavěj. To je zde jen na odreagování, smyslem žití není oslavovat a užívat si, ale realizovat se. A až pak si užít a oslavit.

Stejně jako přicházejí časy oslav, jsou i časy, kdy je naopak potřeba zatnout zuby, někdy i utáhnout opasek, a zabrat. I to má v životě své místo, učí nás to pružnosti, nelpění na komfortu a věcech okolo. Zde se ukazuje, jak to kdo v sobě máme. Někdo si dokáže užívat život i se zatnutými zuby, druhý si spíš stěžuje a bojuje, čímž se zbytečně trápí. ukazuje, že jeho radost nevychází zevnitř, ale je fixovaná na něčem, co mu momentálně chybí.

Talenty

Talenty se seberealizací přímo souvisejí, je jimi podmíněna. Je k tomu dobré vědět, že talentovaní jsme všichni. Každý jsme se narodil s nějakými schopnostmi, jimiž vynikáme. Každému nám jde něco samo, lépe než druhým, a zároveň nás baví se tomu věnovat, trávit tím trávit čas — přináší nám to radost.

Přesně to je naše cesta, právě zde máme svou seberealizaci hledat. Ať je to cokoli, je to pro nás to pravé a nemáme se nechat odradit dedukcemi a kalkulacemi, například že nevíme, jak to využít, jak se tím živit. Ono to přijde, stačí si to přát a život nás sám dovede tam, kde nám už bude jasno, kde své talenty uplatníme. Přinese příležitosti, vnuknutí, inspiraci, spojí nás s vhodnými lidmi.

Nejít hlavou proti zdi

Důležité upozornění Prince Disků se týká samovolnosti našeho konání. Učí nás, abychom nikdy nešli na věci silou, nikam se necpali, o nic neusilovali, na ničem nelpěli, nesnažili se zalíbit ani prosadit. Ta správná cesta je vždy ta, po níž jde vše hladce. Jakmile narážíme, jdeme buď špatným směrem, anebo se moc snažíme tlačit na pilu, protože nedokážeme nechat věci se vyvíjet svým tempem.

V klidu je síla

Na vše se má chodit s klidem, zato neochvějně. Kdo se honí a snaží, ten se obvykle i snadno vzdává. Chybí mu trpělivost i důvěra. Je labilní, jakmile se něco nedaří, vzdává se, utíká jinam, spekuluje, zkouší nebo vymýšlí strategie…

Takto ale k úspěchu nikdy nedojdeme. Cesta k úspěchu je úplně klidná, bezúsilná, postavená na důvěře ve své ideály. Netlačíme, nezkoušíme, nevymýšlíme způsoby, jen důvěřujeme, že „se to nějak podaří“. Necháváme se vést životem, přijímáme situace tak, jak k nám chodí, ničemu se nevyhýbáme, projevujeme chuť s tím správně naložit.

Vše je nejdřív cesta vnitřní

Cesta kamkoli bude v první fázi cesta vnitřní — cesta našeho zrání. Po celou dobu na ní nedostáváme to, co si přejeme, ale co potřebujeme k dozrání. Je to cesta výzev a jejich zdolávání. Smyslem je v nás rozvinout vše tak, abychom byli na konci zralí žít to, co si přejeme. Aby nám to přinášelo radost namísto starostí.

Vnitřní cesta často probouzí netrpělivost. Tím, že „pouze“ zrajeme uvntř, ale navenek se náš život nijak výrazně nemění, míváme pocit, že to nikam nevede. Není to ale nikdy tak, je dobré se umět svým chmurám stavět s vědomím, že to jsou jen iluze, které odezní, jakmile se jim odvážně podíváme do tváře.

Jakmile vnitřně dozrajeme, začíná druhá etapa naší cesty. Otevřou se dveře a začínáme dostávat, co jsme si přáli, pro co jsme celou dobu zráli. Přicházejí nabídky, příležitosti se realizovat, výsledky. Žijeme přesně to, co jsme si přáli žít. Zhodnocujeme vše, co jsme v sobě během první etapy své cesty vypěstovali.

Cílevědomost

Se správně nastavenou seberealizací (i životem obecně) souvisí také cílevědomost. Náš život musí někam spět, někam se vyvíjet. Musíme mít cíl, protože jinak stagnujeme. Nevědomky spějeme do krize, jen si to neuvědomujeme. Momentálně možná vše vypadá v pohodě, ale je jen otázkou času, než se to změní. Než začneme cítit, že našemu žití něco chybí a budeme marně hledat, co to je.

Tím „něčím“ je vždy bezcílnost. Žádný vývoj. Žili jsme v něčem, co nám vyhovovalo, ale žili jsme v tom dlouho, aniž by se to vyvíjelo. Proto zákonitě přišla nuda, protože nic na světě, byť to je zpočátku sebelepší, nás nedokáže v nezměněné podobě bavit donekonečna.

Neustálý vývoj

Vývoj je pro život nutností, a to je velice cenné poznání. Každá činnost i každý vztah se potřebuje pozvolna vyvíjet, jen tak má potenciál nás bavit. Takto i po třiceti, padesáti a sto letech můžeme žít s tím samým člověkem naplněný život. Stejně tak můžeme dělat stále stejnou práci nebo mít stejného koníčka, ale musí se vyvíjet.

Člověku, který se vyvíjet nechce, se říká zabedněnec. Je to ten, kdo víc mluví než poslouchá. Myslí si, že je chytrý, namísto tolerance a přijímání hned bojuje — komentuje, odporuje, odsuzuje, hádá se, odmítá a vzdoruje. Nikomu nic dobrého nepřináší, a proto s ním ani nikdo nic společného netouží mít (kromě podobných „dubových palic“).

Pro trvalou životní spokojenost je tedy potřeba zůstávat otevřený vývoji, který souvisí se sebezměnami, jimiž jsme ochotni procházet a děláme to s chutí. Pak jsme perspektivní kamarád, partner, rodič, pracovník, podnikatel… A pak i do svého života přitahujeme podobně nastavené protějšky, s nimiž nám bude dobře.

Princ Disků v kostce

Shrnu-li Princovy rady do života, budou vypadat takto:

• Svůj život postav na seberealizaci. Na ničem jiném!
• Vnímej své talenty a ty rozvíjej. Ukazují ti tvou cestu.
• Žij v klidu, jen tak tě bude žití bavit. Nespěchej, neusiluj, nikam se necpi. V pohodě žij tím, co k tobě samo chodí, a namísto bojování vše přijímej jako dary, které tě vedou přesně tam, kam chceš dojít.
• Vnímej život jako cestu vnitřních změn. Nechtěj něco dostávat, ale měnit se a vyvíjet. Bav se tím, jak neustále zraješ.
• Měj svůj cíl a jemu věř. Důvěra je motor, který tě k němu dovede. neřeš jak, to není tvá starost. jen důvěřuj a zůstávej všemu otevřený.
• Chtěj se neustále vyvíjet. Nemusíš pro to nic dělat, jen to v sobě nos a přijímej, co k tobě chodí. Pak budeš žít šťastně a spokojeně nejen teď, ale vždy. A druhým s tebou bude dobře.

<Předchozí | Následující >