Prakticky každý člověk je duševně nemocný. Mimo. Každého názory jsou částečně správné a částečně vůbec neodpovídají skutečnosti.

Není se zač stydět ani si co vyčítat, má to tak být, protože jednou ze složek životní cesty je seberozvoj. A je dobré si uvědomovat, co vlastně seberozvoj je. Seberozvoj je nahrazování nesprávných názorů za správné. Praktický přínos to má ten, že se kontinuálně obohacujete a funguje vám víc a víc životních oblastí, cítíte se spokojeně a dokážete žít čím dál kvalitněji a podle svých představ.

Uvažovat zdravě znamená netradičně

Zdravé neboli přirozené uvažování je svým způsobem zvláštní, protože uvažujete úplně jinak než ostatní. jste něco jako Hloupý Honza, kterému se všichni smáli, protože jim jeho chován a myšlení přišlo divné, postavené na hlavu. Ve skutečnosti to byl ale právě Honza, kdo to měl v hlavě srovnáno. Nebyl tedy vůbec hloupý, uvažoval přirozeně — na rozdíl od všech okolo.

Mnohé situace nás zneklidňují, a my ten neklid považujeme za avízo, že je něco špatně. A v tu chvíli začínáme bojovat s tím, co za špatné považujeme. Ve skutečnosti ale není špatně vůbec nic, ani nám nic nehrozí. Ve skutečnosti se jen necháváme unést svými dojmy, díky kterým se necítíme dobře a naše fantazie vymýšlí příběh s negativními vyhlídkami.

Uvažovat zdravě je nutné se naučit

Zdravé uvažování pozorováním životních situací nezískáte. Nejsme schopni vnímat věci správně, protože nám unikají souvislosti i spousta dalších podstatných věcí, které s pozorovanou situací souvisejí. tyto souvislosti naše smysly nedokážou odkrýt, proto bude vnímání postavené na pozorování vždy mylné.

Abyste správně uvažovali, musíte se dozvědět a poté vstřebat životní principy, na nichž je postaven mechanismus fungování všeho na světě. Úplně vše se těmi principy řídí, vše podle nich vzniká i funguje. Jen to tak navenek vůbec nevypadá. Navenek se to jeví úplně jinak a právě to nás klame. My těm klamům ale věříme, děláme si z nich názory a závěry, a tím si budujeme svůj — úplně mylný — způsob uvažování.

Životní principy tvoří celek

Život je hra, a jako každá hra má svá jasná pravidla. Těmi pravidly jsou životní zákony (principy), a abyste tu hru dokázali hrát, musíte umět podle těch principů uvažovat. Dívat se na prožívané situace přesně pode nich. Tím budete vždy chápat, co se děje, proč se to děje i jak na to máte správně zareagovat.

Ale nejen to. Dokážete ty herní principy využívat cíleně ve svůj prospěch — měnit si život k obrazu svému, plnit cíle, vize, opravovat co nefunguje. Život se naráz stane jednoduchým, jasným, dokážete se cítit svobodně, bezpečně, neohroženě a spokojeně. To bez znalosti životních principů není možné.

Znalost životních principů dává jistotu v nejistotě. Neboli jistotu trvalou, schopnost nechávat událostem volný průběh aniž by vás přepadaly jakékoli starosti a negativní vyhlídky. Aniž tušíte, co se děje a jak se události vyvíjejí, víte, že se vyvíjejí správně, ve váš prospěch, v souladu s vaším záměrem. A to je ten jediný stav, kdy se cítíte skutečně šťastně a bezpečně.

Běžný člověk, žijící pod vlivem svých dojmů, se cítit svobodně ani bezpečně nemůže. jeho způsob uvažování to nedovoluje. Je plný představ o hrozících nebezpečích a problémech, a jen doufá, že jej nic z toho nepostihne. Život mu přijde nevyzpytatelný a náhodný. Nic z toho sice není pravda, ale on tomu věří. O tom, jak svět funguje, nic neví.

Neznat životní principy je jako hrát hru, jejíž pravidla vám nikdo nevysvětlil. Budete se cítit ztraceni, nejistí, ohrožení. Nikdy nebudete tušit, zda se chováte správně, kam vaše jednání spěje a co přinese. Nutí vás to mít události pod kontrolou, nejistota ve vás probouzí obavy.

A to je přesný opak toho, jak to má být. Aby věci správně fungovaly, potřebují naprostou volnost. A tu jim dáte jedině, když se o ně nebudete vůbec starat, když vás ani nenapadne na ně myslet, a už vůbec ne si honit hlavou pochybnosti. A to jde jen a pouze — znáte-li pravidla hry, životní principy.

< Předchozí | Následující >