Život vždy potřebuje mít jasný směr a cíl

Život je nejen škola, ale i cesta. Proto potřebuje někam spět — mít neustále nějaký jasný směr a cíl.

Řečeno jinak — žít se má cílevědomě. O cílevědomosti mluví v Tarotu nejen Král Mečů, ale vyjadřuje se k ní i mečová Šestka. Vysvětluje, že nemáme-li jasný směr naší cesty, motáme se. Vládne chaos, který vůbec nemusí mít podobu na první pohled zřejmého zmatku.

Chaos vládne, i když člověk jen tak nenápadně přešlapuje na místě. Když se život nikam nevyvíjí, nikam konkrétně nespěje, jede jen tak nějak mechanicky od pondělí do pátku a pak víkend, a zase nanovo.

Člověk se pak buď nudí, anebo před nudou odbíhá ke kde čemu zbytečnému — své dny tráví neužitečně zabíjením času. I to je chaos, protože nic nikomu nepřináší, nikam nevede.

Příčinou chaosu neboli bloudění neboli zabíjení času je již zmíněná absence cíle. A ten cíl chybí obvykle proto, že člověk neví, kam jít. Necítí žádné jasné nasměrování. A tady je dobré si uvědomit, že v prvé řadě potřebuji — chtít se nechat nasměrovat.

Ano, chtít. Ne hledat, ne se snažit. Ne zkoušet. Ale — chtít. Člověk není na světě, aby zkoušel a vymýšlel a hledal. Člověk žije, aby si přál. On obvykle dělá to ostatní zmíněné — vyvíjí aktivitu, ale to dělat vůbec nemá. Vyvíjení aktivity je nepochopení životních zákonů. Zní to rozumně, ale život funguje jinak.

Pro správný chod života je nutné znát své role, které potřebuji plnit. A jednou z těch (tří) rolí je — přát si a dělat to, kdykoli je potřeba. Přát si je ta správná „činnost“, která se po člověku chce, protože život tu je od toho, aby mu ta přání plnil. Aby jej vedl k jejich uskutečnění. Jenže…

…zároveň platí, že život člověka podporuje a vede, jedině když to člověk sám nedělá. Jakmile si tedy něco přejeme, a začneme v tom ohledu něco vymýšlet nebo konat, odstřihli jsme se od přirozené podpory. Rozhodli jsme se „na to jít po svém“, což můžeme, ale nikam to nepovede.

A jsme opět u té cílevědomosti. Cíle-vědomost se to jmenuje proto, že člověk si má jen uvědomovat, co chce = svůj cíl. A tím to i končí. Zbytek se potřebuje nechat odehrát. Je potřeba nechat, aby se život sám postaral o naplnění toho cíle.

Nejtěžší je nic nepodnikat. A právě proto je „nicnedělání“ tou správnou cestou. Je jednoduchá teoreticky, a těžká prakticky. Mimochodem — takto funguje v životě vše — teoreticky úplně triviálně, ale dá zabrat, než se to člověk naučí.

Je to vymyšleno dobře, protože až se to člověk naučí, bude mu to fungivat samo a úplně jednoduše. Stačí chápat, že vše, co dává smysl a přináší hodnoty, od člověka vyžaduje chuť se to naučt. Vždy se bude učit něco úplně jednoduchého, ale zároveň to bude hezká výzva, než ji zvládne.

I to je vymyšleno dobře, protože takto si člověk sám sebe váží. Musí totiž něco dokázat. Zároveň si váží i všeho, co mu jeho přístup přináší, protože ví, že nic z toho nedostal zadarmo.

Cílěvědomost je tedy také za odměnu. Že člověk v sobě překoná všechny potřeby se snažit a vymýšlet, a začne — si jen přát. Správně, klidně (také to má svá jasná pravidla), a bez nutkání dělat pro to něco víc.

Tím se dají do pohybu všechny vesmírné síly, které na tohle chování celou dobu čekaly. Život začne konečně fungovat, nejspíš jinak, než člověk čekal, zato stoprocentně správně. Stereotyp bude nahrazován nečekanými situacemi, které budou chtít jen zaujmout správný postoj v souladu s cílem, který si přejeme splnit.

Život každého podporuje, potřebuje jen podmínky, které jej k tomu pustí. Pak se chaos změní v dokonalý řád a vše do sebe začne zapadat. I se vše začne měnit, což i dává smysl — beze změn nic změnit nejde.

S cílevědomostí přichází do života i pohoda, protože člověk cítí pevnou půdu pod nohama. Jeho životu už nic nechybí, je proč ráno vstávat, není co vymýšlet, kam se honit, ani oč usilovat, vše jede samo, a kdykoli život potřebuje, sám se ozve a já jen správně zareaguji.

Takto se žije — jednoduše, bezstarostně, s jasnou vizí, kam chci spět, co si chci ujasnit, splnit, co chci dokázat. Čímž je i dobré povídání o cílevědomosti uzavřít — něco dokázat, to je vždy ta správná vize. Člověk je na světě, aby si dělal radost a cítil naplnění tím, že něco dokáže. Proto si nemá přát jachtu, barák, cestu kolem světa a podobné věci. Ty si klidně může koupit, až něco dokáže, ale naplnění ani štěstí mu nepřinesou.

Dobrý tip na to, za jakým cílem se vydat, by mohl znít — chci dokázat žít šťastně a přesně tak, jak mi vyhovuje, bez ústupků a kompromisů. Tímto záměrem určitě neuděláte chybu, v něm je totiž úplně vše důležité.